Děj filmu začíná v roce 1929, kdy bylo děvčátko Chiyo odtrženo od rodičů a prodáno do Osaky v naději, že se jednoho dne stane gejšou. Na plátně se míhají působivé záběry pochmurného velkoměsta, většinou v nich prší a postavy filmu jsou drsné, připravené přežít. Chiyo ztrácí své rodiče, poté sestru a díky tolik zde skvěle odhalené ženské rivalitě se stává stále se před něčím zklánějící služkou.
Nemá pro co žít až do dne, kdy potká pohledného muže, který ji koupí sladkou zmrzlinu. Zdrží se s malou Chiyo i přesto, že je upomínám dvěmi půvabnými Gejšami. Pro Chiyo je toho v jedné chvíli příliš. Do laskavého Předsedy (Ken Watanabe) se navždy zamiluje a drobné, které od něho dostane a za které mohla mít rýži na dva měsíce, běží obětovat při modlitbě. Udělá vše pro to, aby se nakonec stala slavnou gejšou Sayuri (Ziyi Zhang).
Právě popis toho, jak zdlouhavé a nesnadné bylo stát se japonskou gejšou, tedy profesionální společnicí pro vysoce postavené muže, je podstatnou součástí tohoto výpravného filmu. Herečky před natáčením prošly kurzy, které je měly naučit alespoň trochu přiblížit se chování a zvykům gejši. Musely nacvičovat každý přesně daný pohyb, musely se naučit jak zastavit muže, a to jediným pohledem. Gejši byly nezaměnitelná stvoření, kterým bylo od dětství vtloukáno do hlavy, kterak být výbornou společnicí pro muže, jak ho pobavit, jak ho reprezentovat. Hrály divadlo, ovládaly společenské vtipy a konverzační tóny, hru na hudební nástroje a byly nenapodobitelně půvabné.
Detailním záběrem je ve filmu zachycen samotný pohyb ladného gejšina zápěstí při dolévaní čaje. Přísedící boháči jsou ohromeni, stejně tak jako divák filmu.
Vhodné místo pro natáčení se vybíralo po celém světě, aby jeho tvůrci nakonec došli k závěru, že nejvěrohodnější bude město vyrobit z kulis. Vzniklo tak prostředí japonského městského života poloviny 20. století, včetně stromů a koryta řeky. Scény byly postaveny pomocí cedrového a jedlového dřeva a bambusu. Černý bambus a tabule cedrové kůry, které nejsou v USA k dostání, byly dovezeny spolu s ploty z tkané trávy z Japonska.
Filmový divák případnou nepřirozenost v záběrech nepostřehne, ba naopak. Drsná atmosféra doby je propletena křehkostí a zároveň rivalitou žen, které ovládaly společenský život včetně politiky. Předností filmu je strhující příběh v těžkých časech války a spolu s detailním zpracováním hlavního motivu – tedy ženy v drahých kimonech, s červenými rty a bílou pletí, působí téměř magicky.
Žánrově je snímek označen zcela správně jako romantické drama. Při závěru, který snad náročnější diváky zaskočí svou příliš dlouhou a sladkou scénou, trochu ztrpkne celková příchuť příběhu z tolik atraktivního a vzdáleného Japonska. Chcete-li se však dozvědět, jak žila a hlavně, jak se cítila slavná gejša Sayuri, máte právě tento týden možnost. Dnešní premiéra patří k těm, které je dobré vidět. Už proto, že se o ní jistě bude hodně mluvit.
GEJŠA
(MEMOIRS OF A GEISHA)
Režie: Rob Marshall
Scénář: Robin Swicord
Podle knižní předlohy Arthura Goldena
Producent: Lucy Fisher, Douglas Wick, Steven Spielberg
Vedoucí výroby: Roger Birnbaum, Gary Barber, Patricia Whitcher, Bobby Cohen
Kamera: Dion Beebe
Hlavní výtvarník: John Myhre
Střih: Pietro Scalia
Kostýmy: Colleen Atwood
Hudba: John Williams
Hrají:
Ziyi Zhang (Sayuri Nitta)
Ken Watanabe (The Chairman)
Michelle Yeoh (Mameha)
Kôji Yakusho (Nobu)
Kaori Momoi (O-kami)
Youki Kudoh (O-Kabo)
Li Gong (Hatsumomo)
Premiéra: 16.2.2006
Distribuce: Falcon
Více o filmu: http://www.sonypictures.com/movies/memoirsofageisha/
Ladné zápěstí Gejši
16.02.2006
Příběh napsaný americkým spisovatelem Arturem Guldenem velmi působivě popisuje japonské gejši a přibližuje tento křehký a ojedinělý fenomén divákům moderního světa.
Autor: Jindřiška Kleknerová