Dvaatřicetiletá Olga Trunečková svého manžela potkala ve švédské firmě, která vyrábí střechy a vzduchotechniku. Byli kolegové, i když každý z jiné části podniku. „Zpočátku jsme kolem sebe jen tak chodili a potkávali se na obědech. Pak jsme si vyměnili pár mailů, a to nás asi sblížilo víc. Ale nemůžu říct, že by jsme v sobě našli zalíbení hned,“ řekla Trunečková.
Letos oslaví druhé výročí svatby a společně vychovávají čtyřměsíčního syna Filipa. Nejsou jediní, kteří v zaměstnání našli svého partnera. Lidé tráví v práci stále více času a pracovní chodba bývá často jedinou příležitostí, kde potkat spřízněnou duši. „V práci se lidé stýkají častěji, a tím pádem mají větší možnost se projevit. Když se vám někdo líbí na tramvajové zastávce, tak pokud rychle neseberete odvahu jej oslovit, šance je pryč. V zaměstnání je více příležitostí,“ vysvětlila, proč se vztahům na pracovišti daří psycholožka Katarína Filasová, která se na vztahy specializuje.
Pozor na pravidla
Než člověk začne pomrkávat více po kolegovi než monitoru počítače, doporučují personalisté seznámit se s psanými i nepsanými pravidly společnosti, kde pracuje. K intimním vztahům se zaměstnavatelé staví různě. Jedni je přísně zakazují, druzí v nich nevidí problém. „Zakazování čehokoli nebývá moc oblíbenou formou řešení problému. Kdyby nic jiného, tak máme rčení o zakázaném ovoci. Zaměstnanci jsou dospělí lidé a mají právo navazovat vztahy podle svého uvážení,“ podotkla Filasová. Psycholožka ale připomíná, že milostné projevy na pracoviště nepatří. Dvojice by měla být diskrétní a své soukromé záležitosti řešit po pracovní době.
„Situaci, kdy naši zaměstnanci spolu začnou chodit nebo žít, řešíme vnitřním předpisem. Jde o to, aby jeden z partnerů neměl toho druhého jako svého podřízeného,“ uvedla vedoucí externí komunikace společnosti T-Mobile Jitka Pajurková. Podle jejích slov to neznamená, že by jeden z párů musel dát výpověď. Firma mu může nabídnout místo v jiném oddělení. To je ale možné jen ve velkých podnicích. „Vážíme si dobrých lidí a partnerské soužití není důvodem pro radikální řešení," zdůraznila Pajurková.
Většinu zaměstnavatelů zajímá více, jak člověk pracuje a plní svoje úkoly. „Jiná situace by nastala, kdyby měl špatnou pracovní morálku na svědomí právě vztah,“ uvedla personalistka Valíčková-Chlupová. V takovém případě doporučuje promluvit si s oběma partnery a upozornit je na důsledky, které by to pro ně mohlo mít. „Může nastat i opačná situace. Člověk se zamiluje a začne být výkonnější,“ dodala Valíčková-Chlupová.
Nejtěžší je rozchod
Každé zamilování ale nevydrží navěky. Po rozchodu bývá návrat k formálním vztahům velmi složitý. „To samozřejmě může být problém. Obzvlášť, pokud je jejich pracovní vztah úzký. Lidé po rozchodu mají většinou tendenci toho druhého nejradši nevidět, což je logické. A pokud s ním mají vést konstruktivní jednání a při tom jsou plní emocí, je to samozřejmě těžké,“ uvedla Filasová.
Ne vždy jsou rozchody dramatické. Filasová nedoporučuje, aby zaměstnavatel v případě nepříjemného rozchodu chtěl po svém podřízeném naprostou profesionalitu. „Potlačené emoce se stejně dřív nebo později projeví, ale pak často daleko nerozumnějším způsobem a v nevhodnější moment,“ upozornila Filasová. Rozpad vztahu může nakonec skončit odchodem jednoho z páru z firmy. Ale zůstat v kolektivu, kde se člověk musí denně potkávat s někým, s kým ho donedávna spojovalo víc než stejné jméno zaměstnavatele, často není o nic lepší. A pokud partneři navíc pracují ve stejném týmu, můžou svým rozchodem znepříjemnit atmosféru i všem okolo.
Zdroj: Sexuálně.cz
