Jednoduše řečeno dokonalá Býčice, dítě Venušino. Jako její nejlepší přítelkyně jsem s ní prožívala všechny její radosti i starosti, známosti a s nimi související sex nevyjímaje. Prožila pár vztahů, nic, co by stálo za zmínku.
Pak jí osud přihrál do cesty Jeho. Několikrát se náhodně setkali ve společnosti, vyměnili si významné pohledy, ale nic víc. Přesto, když o Něm mluvila, měla jsem za to, že mluví o princi z pohádky.
V den Jejích třicátin jsme se vypravili společně s partičkou „do ulic“ oslavit tyto kulatiny. Zábava v nejmenovaném podniku byla v plném proudu, když v tom mi Býčice málem utrhla rukáv: „To je ON!!“ Musím přiznat, že v duchu padla brada i mě, ale zachovala jsem dekorum a okukovala HO nenápadně. Lev salónu! Vysoký, figura namakaná, hustá tmavá vlnitá hříva, souměrný obličej, modré oči, super značkový ohoz, navíc dokonale zábavný. Pan Bezchybný! Přes společného známého zapadl do naší společnosti, jakoby k ní patřil odjakživa. A od toho dne jsem s milou Býčicí začala prožívat její velkou lásku. Časem bylo čím dál jasnější, že, bohužel, jenom její. Pan Bezchybný, zrozenec Lva, to tak zjevně necítil, leč užíval plnými doušky vše, co mu Ona láskyplně poskytovala. Večeře, dárečky, postel. S sebou ji však nikdy nikam nevzal, práce a kamarádi byli vždy přednější. „Seš hodná, pomlčka blbá! On tě jenom využívá, vykašli se na něj!“ Kolikrát jsem se snažila otevřít jí oči! Marně. Láska je vážně slepá a asi i hluchá, protože jako Šeherezáda měla tisíc a jeden příběh, Býčice měla tisíc a jednu omluvu pro Lva. Možná si někdo z vás teď řekne, že byl asi „dobrej v posteli“. Tak to jsem si samozřejmě myslela též... Ó, jak myslet znamená, slušně řečeno, nevědět! O sexu se náš hovor zpravidla točil kolem toho, zda něco bylo či nebylo.
Pět let, ano, čtete dobře, pět let už trval tento vztah nevztah, když jsme tak jednou spolu seděly nad lahvinkou červeného a já se začala pídit po postelových detailech s panem Bezchybným. A tehdy mě má kamarádka z nejbližších, očividně ovíněna, dorazila: „No, víš, on přijede tak jednou dvakrát do měsíce, protože jezdí pořád po kšeftech za hranice, a je takovej furt unavenej z práce, takže toho zas tak moc nepředvádí. Tuhle mi v půlce opět usnul. Ale i jinak teda nic moc. Někdy mám pocit, že si za celou dobu nějak nevšiml, že mám prsa dvě. Tak to vypadá vždycky hodně podobně. Dvakrát zmáčkne kozu, pak tak třikrát tam a ven, a je hotovo. Než si všimnu, že něco začalo, tak je po.“
„To myslíš vážně?!“ vyhrkla jsem, ač věda, že ve víně je pravda.
Nasadila jakoby omluvný tón: „No, někdy se hejbe dýl, ale - to se zase modlím já, aby už bylo po... Nějak mi to s ním fyzicky nic neříká, třeba orgasmus mu celou dobu hraju. Ale mě stačí, že je se mnou, takže pro mě je to spíš o psychickým orgasmu.“
„No, hele,“ zkusila jsem opatrně naťuknout zaručenou techniku, „a co orál? To jako taky nic?“
Povzdechla: „Ten on vůbec ne-e. Já jemu jo, ale on mě ne. Já vím, že su blbá.. Ale když pro mě jinej chlap neexistuje, já ho miluju.“
Že je blbá, to zjevně věděla, a mojí zásadou je, příliš se nevměšovat. Bylo mi jí líto, protože jsem pochopila, že je smířená s tímto pseudosexem snad i dožít.. V pětatřiceti!
Věřící tedy nejsem, ale občas pochybuji. Takže jsem se začala modlit, ať jí, Kriste Ježíši, někdo oči otevře! Jinak řečeno: pořádně jí to udělá a de facto vyléčí šokem.. Nevím sice, kdo mě nakonec vyslyšel, snad tomu chtěla náhoda. Nebo se na to už nemohl dívat ani ten nahoře. Kdožpak ví.
Svého budoucího léčitele potkávala při venčení psa. Klučík o mírné poznání mladší. Měl cosi do sebe, co ji provokovalo a zároveň přitahovalo. Znáte to, opět ty významné pohledy. Díky psovi jednou slovo dalo slovo, a Ona ke své lítosti zjistila, že klučík, mimochodem lítací Blíženec, se na druhý den stěhuje na jih Čech. Přesto - vyměnili si telefony a psali si denně i desítky sms. Už koncem prvního týdne byly plné erotiky! Za další týden takhle v něděli po poledni mi zazvonil telefon. Býčice: „Ty bláho, já eště teď nemůžu přinožit! Chápeš to? ON dojel jen kvůli mně dvěstě kilometrů! Po pěti letech jsem dostala kytku, ale čert vzal kytku, já měla orgasmus ještě v předsíni – teda ten první! Hele, co ten uměl jazykem! Já chvílema nevěděla o světě!! To jsem snad v životě nezažila!“ A s trochou nostalgické vzpomínky (na vlastní blbost) v hlase dodala: „A nebo už si to nepamatuju. Stejně jako si nepamatuju, kdy naposledy jsem se cejtila s mužským jako ženská.“ Pak dlouho nadšeně líčila noc plnou vášně, a často dodávala k pikantnímu detailu: „No, šok, no!“ Bylo mi jasné, že Blíženec kolem Býka nejspíš jenom proletí stylem létavice. Ale co. Hlavně, že si holka fest užila. Bez uzardění přiznávám, že já po skončení našeho telefonického hovoru taky. Neboť jak mi tak líčila detaily o šikovném jazýčku ve štěrbince... „taťka“ v neděli odpoledne zkrátka musel. Jak ho znám, musel móóóc rád. Ostatně – nebylo to poprvé, že.
Teď už jen zbylo doufat, že se milá Býčice probere ze své letité slepé zamilovanosti.
Omlouvám se, odmlčím se. Cinká mi sms. Chystej čárku, jedu. Miláčku, udělám ti takovej orálek, že rukama budeš trhat parkety.
Oj, tak to už toho moc nenapíšu. Už jen to pomyšlení, jojoj!
Co mohu v rychlosti dodat k historce s naší Býčicí? Snad jen, že dobrá věc se podařila, léčba šokem, pardon, sexem zvítězila! A proč bychom se netěšili... Lev byl vykázán zpět do salónů, zlí jazykové dokonce tvrdí, že časem snad přešel do gaysalónů. A i kdyby, vždyť každému, co jeho jest. Mnohé by to vysvětlovalo. Blížence už, jak jsem předpokládala, nikdy ve své posteli (ani předsíni) též neviděla, přesto tvrdí, že je mu dodnes vděčná. Upřímně – já taky!! Ukázal jí, že jsou opravdu i jiní chlapi, že to jde i pětkrát za noc a že rozhodně není dobré házet zbraně do obilí, zvláště pak ty ženské. Svůj následný vzájemný vztah si záhy ujasnili. Oboustranně nezapomenutelná vášnivá noc zůstane navždy jejich tajemstvím, a oni dobrými přáteli. Poznání, že i krásy sexu lze objevovat v každém věku, je neocenitelné. Tak objevujte, objevujte.
Doufám, že ještě stihnu uklidnit mužské čtenáře. Pánové, prosím vás, neděste se, pokud vám to snad tolikrát za noc, jako zmíněnému Blíženci, naostro nefachčí. Potěšit svoji drahou polovičku lze opravdu i jinak. Mezi námi, ten Můj je můj poklad, ale taky mě to za chvilku pětkrát po sobě určitě nečeká.
Přesto se podlahová krytina právem obává.
Á, klíče v zámku!
Ahóóój...
Hm, a už mám husí kůži jak pralinky a už to nedopí…
Léčba šokem, pardon, sexem...
28.03.2006
Znala jsem a znám ji de facto od malička. Už jako malá to byla docela pěkná holka a postupem času se z ní stávala ženská se vším všudy. Myšleno s tím, co tolik upoutává mužské pohledy. Husté dlouhé vlasy, dlouhé nohy, nádherně tvarované smyslné rty, veliké hnědé oči ve tvaru mandlí, více než plná hruď…
Autor: FiftyFifty
