Legenda pokračuje

Stříbrné šípy – tak byly označovány německé závodní vozy konsorcia Auto-Union a značky Mercedes z třicátých let dvacátého století. Od červených, modrých a zelených automobilů značek Alfa Romeo, Bugatti a Bentley je odlišovala povrchová úprava v barvě stříbrného kovu. Ve stejném stylu byly provedeny i poválečné vozy Mercedes SLR, které roku 1955 slavily úspěchy na závodech Mille Miglia.

Rok 1955 přinesl osudový závod v Le Mans, při němž zkušený jezdec Pierre Levegh za volantem Mercedesu 300 SLR vinou ostatních účastníků havaroval. Jeho vůz byl vymrštěn do vzduchu a zabil asi osmdesát diváků. Společnost Daimler-Benz v reakci na tuto tragédii ukončila veškerou závodní činnost. Vrátila se k ní až po třiceti letech.

Ve jménu tradice
Na legendární Stříbrné šípy navázal v roce 1999 prototyp vozu SLR, který se měl stát počátkem nové série vozů kombinující sportovní vlastnosti s pohodlím při delších cestách. Vznikl spoluprací společností Daimler a Mc-Laren a dostal jméno Mercedes McLaren SLR Roadster. Od počátku mělo jít o výjimečný vůz, v němž budou zahrnuty různé poznatky ze závodů formule 1.

Totéž platí i pro nejnovější vůz se značkou Mercedes a s označením McLaren SLR, který nese v názvu jméno Stirlinga Mosse, britského automobilového závodníka a vítěze závodu Mille Miglia z roku 1955. S časem deseti hodin, sedmi minut a osmačtyřiceti sekund Moss tehdy zajel vůbec nejlepší čas v historii rallye. Jeho průměrná rychlost se pohybovala okolo sto šedesáti kilometrů v hodině.

Duch Stříbrných šípů, čistě sportovních vozů, je u nového Mercedesu patrný na první pohled. McLaren SLR Stirling Moss zaujme především strohým vzhledem, chybějící střechou, bočními okénky i předním sklem nahrazeným pouze nízkými průhlednými štítky pro ochranu před proudícím vzduchem. Výrazným prvkem je i dvojice ochranných oblouků za hlavou cestujících odkazující na poválečné vozy SLR.

Exteriér a interiér
Karoserie má stejně jako předchozí vozy SLR ostrý šípovitý tvar, je kompletně zhotovena z lehkých karbonových vláken a přizpůsobena maximální rychlosti vozu 350 kilometrů v hodině. Přechod z exteriéru do interiéru je díky absenci čelního skla postupný. Dveře se otevírají nahoru jako u předchozího modelu McLaren SLR, nastoupit do vozu vyžaduje jistou dávku cviku. Na zavazadla se nepomýšlelo, prostor za kabinou zaujímají dva karbonové dílce, které mají ochránit posádku před deštěm, avšak jen na nutnou dobu dojezdu do garáže.

Interiér je podřízen rychlé sportovní jízdě. Ovládacích prvků je tu poskrovnu, hlavní místo zaujímá řízení klimatizace a proudění vzduchu. Není tu proto ani rádio, ani GPS navigace. Nejsou zapotřebí, zážitek z jízdy je natolik intenzivní, že si na ně řidič ani nevzpomene.

Poslední v řadě
Pohon obstarává osmiválec o výkonu 650 koní schopný zrychlení z nuly na sto kilometrů v hodině za 3,5 sekundy. Zvuk motoru je při nízkých otáčkách tlumený, s jejich nárůstem však přechází v ohlušující řev podobný tomu, jaký během závodů slýchal před půlstoletím Stirling Moss. Proud vzduchu šlehá do tváře, řidič se rozhodně neobejde bez ochranných brýlí a závodnické kukly či přilby tak, jak to bylo pravidlem u Stříbrných šípů v minulém století. Snazší ovladatelnost zajišťují velké otvory v přídi a na bocích, které zvyšují přítlak a stabilizují přední nápravu.

Pro obzvlášť sportovní jízdu je možné přítlak ještě zvýšit pomocí funkce Airbrake, která se aktivuje i automaticky, a to vždy při brzdění v rychlosti přesahující sto dvacet kilometrů v hodině. Mercedes McLaren SLR Stirling Moss není určen výhradně pro závodní okruhy a jeho vlastnosti jej odlišují od ostatních luxusních sportovních vozů. Stojí 900 000 eur a je především raritou pro bohaté sběratele a věrné zákazníky značky. Celkem je vyrobeno sedmdesát pět očíslovaných exemplářů.


Zdroj: 100+1