Druhé řadové album vzniklo po pěti letech od debutu Lesní zvěř a po čtrnácti letech existence kapely. Ta je od začátku stejná: základ tvoří trio Jura Hradil (Tata Bojs, exChorchestr, Umakart, Kašpárek v Rohlíku), Miloš Rejsek (exSwordfishtrombones, Voodooyoudo!) a Martin Čech (exChorchestr, exFruFru, projekty Pavla Fajta). Toto trio volně doplňuje trumpetista Marek Steyer.
Album vznikalo tři roky a název Movable Feasts - Pohyblivé svátky vysvětluje Miloš Rejsek: „Pro mě je ta deska intimní, texty, i tím jak vznikala, každý z nás ji prožíval po svém a pro sebe, v různých setkáních, průnicích, spolu, sami, s Dušanem, doma, ve studiu, na koncertech. Proto i ten název. Movable Feasts jsou pohyblivé svátky. Nehrajeme mnoho, je to pro nás svátek. Víme, že ty písničky, tak jako my, někde, někdy budou, jen není jasné přesně kde a kdy.“
Hledat pro Lesní zvěř škatulku je stejně těžké, jako hledat podobnou kapelu v ČR. Muzikanti čerpají z indie scény všech stylů electro, jazz, drum’n’bass i psychedelie. Energická hudba, kde zpěv, hlukové plochy, smyčky živých nástrojů, trubka a bicí vystupují vůči klávesám jako rovnocenní partneři – slova nebo melodie mají stejnou váhu jako hudební plochy.
Kromě Lesní zvěře můžete slyšet na Movable Feasts básníka Honzu Těsnohlídka, který interpretuje vlastní text ve skladbě Ještě je co ztratit. Ve skladbě Kavka Airlines hraje na různé saxofony a flétny Filip Nebřenský a jako protipól mužské energii hostuje na albu zpěvačka Kristýna Krutská. Album koprodukoval a zvukově formoval Dušan Neuwerth.
Kapela připravila speciální koncerty k vydání alba na úterý 22.4.2014 v pražském klubu Pilot a na středu 23.4.2014 v brněnském Kabinetu múz.
Rozhovor s Jiřím Hradilem (J) a Milošem Rejskem (M) z Lesní zvěře
1. Lesní zvěř na debutovém albu přizvala k nahrávání některých písniček horňáckou Muziku Petra Mičky. Jak je to u Movable Feasts?
(M) Na desce krom nás čtyř můžete slyšet básníka Honzu Těsnohlídka ve skladbě Ještě je co ztratit, v Kavka Airlines hraje na různé saxofony a flétny Filip Nebřenský. Kristýna Krutská v pár písničkách zpívá. A stejně jako minule ji koprodukoval a zvukově formoval Dušan Neuwerth. Skladba s Honzou Těsnohlídkem je pro mě na desce zásadní, polarizující, roztahuje to někam do minulosti, zvukově je to retro, ale slova jsou, byť ležérní a hypnotická, pronikavá a krutě přesná, tady a teď.
(J) S Honzou Těsnohlídkem nás svedla dohromady náhoda, při spoluúčinkování Lesní zvěře s Umakartem v televizním pořadu Tečka páteční noci, kde byl Honza pozván jako host Umakartu. Když jsme na chodbě kouřili, tak jsem se ho zeptal, jestli by nechtěl do jedné naší písničky zaimprovizovat nějakou svou báseň. A tak vznikla píseň Ještě je co ztratit.
2. První album se počítalo jako crossover mezi jazzem, psychedelií a akustickým drum´n´bass. Je nové album podobné?
(M) Nepokoušeli jsme se ani teď nějak nahrávání stylově vymezovat, spíš zachovat intenzivní pocit, který jsme měli při domáckém nahrávání demáčů. Ty vznikly postupně během posledních tří let, i když některé písničky jsme si hráli už dávno. Až na konci loňského roku jsme z nich začali vybírat věci na desku, většinu hudby jsme pak nahráli ve velkém studiu s velkým zvukem. To byl možná jediný koncept odlišující se od minulého alba, pokusit se dostat k lepšímu, dospělejšímu zvuku. Je to ale pořád naše hudba, v dobrém i zlém, snažili jsme se podržet tu intenzitu, se kterou ty písničky hrajeme spolu naživo. Stylově, já nevím. Zůstal bych u toho, že je to nu-jazzová, indie deska, pokud musíme nějaké škatulky používat. Taky vychází u Indies :)
3. Kolik je na albu instrumentálek? Dostávají texty větší prostor nebo stále mají stejnou váhu jako hudební plochy?
(M) Instrumentálka žádná. To album je jakoby více písničkové. V každé je nějaký hlas, ale někde použitý v aranži jako part nástroje, spíš než nějaký plynulý narativ, spíše takové nádechy ve skladbách, které přijdou a odejdou, rovnocenně jako jiné zvuky.
4. Horňácko, Turzovka a jiné silné inspirační zdroje pro první album. Jak je to s inspirací u nového alba?
(M) Pro mě je ta deska intimní, textama, i tím jak vznikala, každý z nás ji prožíval po svém a pro sebe, v různých setkáních, průnicích, spolu, sami, s Dušanem, doma, ve studiu, na koncertech. Proto i ten název, Movable Feasts jsou pohyblivé svátky. Nehrajeme mnoho, je to pro nás svátek. Víme, že ty písničky, tak jako my, budou, jen není jasné přesně kde a kdy. Je v tom i něco jakoby pohanského, nesouvisí to jenom s naší vůlí, všechno je to závislé na vesmíru, jiných tělesech, jakkoli nafoukle to zní. Ve vztahu k vlastní hudbě zažíváme permanentní pocity nezvladatelnosti, peristaltiky, dění. A svátky v tom všem jsou chvíle usebrání a virválu, medituje se, nebo se všichni chovají jako blázni. Budeme rádi, když to tak vezmou i lidi, kteří to album budou poslouchat, nebo přijdou na koncert. Že je to setkání, nebo takové čtení na cestu, a zkusí si k těm našim svátkům najít svoji vlastní.
(J) Vnímám tuhle desku jako jiný druh, než tu první. Je mnohem více intimní, ale zároveň otevřená. Takové vnitřní etno. To znamená, že abstraktně prožívám lidovou hudbu střední a jižní Moravy. Na první desce jsme hráli s horňáckou muzikou Petra Mičky a ta velmi výrazně určovala ráz skladeb. Nyní jsme nechtěli tak jasně využívat symboliku lidové hudby. Jsou to pohyblivé svátky, ve smyslu kalendářním, to znamená svátky, které se neustále posouvají. Když jsem svému dědovi řekl, že každý den není posvícení, tak on odpověděl - jo, každý. Tedy i naše skladby nejsou ukotveny v čase, ale jsou to takové svátky, které jsme vytvořili při našem sporém setkávání.
Zdroj: tz
