Nedávno mi přišel na city útočící (přeposlaný) email od mé kamarádky, který nabízel sedm štěňat retrievra, s tímto textem:
"Hledají se vážní zájemci o štěňata Golden Retriver.
Narodilo se jich tolik, že nejspíš budou uspány. V případě zájmu budou štěňata předána zdarma.
Pokud máte zájem,volejte 5xxxxxxxx.
V případě, že se nedovoláte, volejte 73 xxxxx xxx.“
K tomu byly přiloženy asi tři fotografie. Jelikož jsem se již dříve něco dočetla o hoaxech - z angličtiny převzatý výraz pro poplašnou zprávu, mystifikaci nebo také žert - podívala jsem se pro zajímavost na webové stránky, které se zabývají sbíráním těchto emailů. A ejhle, dozvěděla jsem se, že tato zpráva má ještě minimálně slovenskou, německou a polskou verzi a je stará pět let! Poprvé se email s tímto obsahem objevil v roce
Do hoaxů patří několik druhů emailů - jsou to žádosti o pomoc (někdy pozměněné, někdy úplně vymyšlené), různá varování (třeba populární email o injekčních stříkačkách v sedadlech pražských tramvají, mně naposledy přišla zpráva o rakovině z antiperspirantů - vyjádření odborníků můžete nalézt také na zmiňovaných stránkách), snadné zisky (Microsoft rozdává peníze), loterie, řetězové dopisy štěstí (nepřeruš tento řetěz…) atp.
Já považuji "hoax" historky za moderní obdobu lidové slovesnosti, kterou se předávali zprávy a zkušenosti v době, kdy nebyla média jako je internet, noviny či televize. Je ovšem zajímavé, že tento fenomén se objevuje i dnes prostřednictvím moderní techniky a to i přesto, že jeden by řekl, že dnešní doba díky své uspěchanosti nebude této zábavě přát. Zdá se, že člověk se v některých věcech až tak moc nemění, jeho potřeba vyprávět a předávat báchorky přetrvala několik století. Kdysi jsem se jako studentka účastnila v hodině psychologie pokusu, kdy nás stálo deset v řadě za sebou, prvnímu byl pošeptán příběh a úkolem každého z nás bylo ten příběh předat dalšímu tak, aby se podobal co nejvíce originálu. Musím říci, že nejdříve jsem si pomyslela, že na tom přece nic není. Pokud budete mít možnost, zkuste si to sami. Ač jsme se opravdu snažili, příběh, který vyprávěl desátý účastník se moc originálu nepodobal. U každého člověka totiž při procesu předávání informace zafunguje jeho vlastní fantazie a umíte si představit, že když si každý něco málo pozmění, co vznikne. Proto i některé emailové historky mohou mít reálný základ, ale úplně jiné vyústění.
Jako se liší pohádky a lidová slovesnost v různých zemích, možná by bylo zajímavým tématem (například pro diplomovou práci) zkoumat odlišnost témat v řetězových a zaručených emailových zprávách v jednotlivých státech (narazila jsem například na anglických stránkách na muzeum hoaxů, takže je sbírají i jinde ve světě).
Co tedy dělat s podobnou zprávou? Možností máte několik: přeposlat a šířit tak dál poplašnou zprávu (a zatěžovat tak známým emailovou schránku), nebo vyhledat v databázi, že jde o hoax a slušně na to odesilatele upozornit nebo nereagovat a email smazat.
