Literární poklady Timbuktu

K jejich uchování pro budoucí generace má přispět několik podpůrných programů UNESCO a dalších organizací. Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO bylo Timbuktu zapsáno v roce 1988.

Město založené před rokem 1100 muslimskými Tuaregy bylo po celá století jednou z nejdůležitějších křižovatek afrického obchodu. Zlato těžené u hranic dnešního Senegalu se v Timbuktu měnilo za sůl a luxusní zboží ze severu. Nekonečné karavany velbloudů putující přes saharskou poušť přinášely olivy, obilí, ovoce, hedvábí, bavlnu a v neposlední řadě také náboženské a učené knihy.

Pozici ekonomického a kulturního centra získalo město ve čtrnáctém století, kdy bylo součástí říše Mali. Největšího rozkvětu dosáhlo město v patnáctém a šestnáctém století, kdy se stalo nejdůležitějším centrem oblasti a prožívalo i prudký kulturní rozvoj.

V Timbuktu tehdy byly téměř dvě stovky náboženských škol, madrasa (islámská univerzita) při mešitě Sankoré a množství dalších mešit, z nichž se některé zachovaly do dnešní doby. 25 tisíc studentů tam tehdy studovalo vedle koránu a arabštiny také rétoriku, logiku, právo, medicínu a astronomii. Po vytlačení Arabů z Granady při sjednocování Španělska se koncem patnáctého století dostala řada muslimských rodin až do Timbuktu a spolu s nimi další cenné rukopisy.

Období marocké nadvlády od dobytí města v roce 1591 až do počátku devatenáctého století znamenalo postupný ústup ze slávy. Poklesl význam transsaharského obchodu se zlatem, které putovalo k Atlantiku přes Zlaté pobřeží (dnešní Ghana) a Senegal. Během devatenáctého století bylo Timbuktu předmětem válečných konfliktů mezi Tuaregy a Fulby a o vliv tam soupeřila rovněž Velká Británie s Francií. Francouzské koloniální panství (1894 – 1960) skončilo předáním území nově vyhlášenému nezávislému státu Mali.

Literární poklady
Tisíce knih uchovávaných v Timbuktu patřily tradičně k soukromým sbírkám významných osobností a učenců. Ahmad Baba al-Massufi (1556 – 1627) měl na 1600 svazků a stěžoval si, že jeho sbírka jen těžko může konkurovat ostatním. V několika stech soukromých sbírek je dodnes většina vzácných exemplářů koránu, náboženských a právnických děl, knih o matematice, astrologii, lékařství a historii.

Většina rukopisů je v arabštině, některé v různých afrických jazycích. Je tam například výtisk koránu z dvanáctého století psaný zlatým písmem a spisy psané na gazelí kůži. Bohatě zdobená pojednání nahlodal v řadě případů zub času a termiti, mnohé knihy zanikly při ničivých záplavách řeky Niger.

Úsilí o záchranu
O záchranu těchto pokladů usiluje několik mezinárodních týmů. V roce 1970 byl s pomocí UNESCO založen Ústav islámských vyšších studií a výzkumu Ahmada Baby (IHERIAB), jehož úkolem je záchrana vzácných rukopisů a vybudování veřejné knihovny.

V roce 2009 se institut přestěhoval do nového komplexu vybudovaného s finanční účastí Jihoafrické republiky vedle mešity Sankoré. Ústav vykupuje rukopisy od soukromníků, kteří nemají finanční prostředky na jejich odbornou restauraci a uchovávání. Původní prostory počítaly se 4000 rukopisy, dnes je jich tu uloženo už 30 000 a každoročně přibývají v průměru další tři tisíce. Nová budova má klimatizované depozitáře pro 80 000 manuskriptů. Jihoafrická republika financuje rovněž digitalizaci dokumentů a podílí se na jejich vědeckém zpracování.

Nejen literatura
Rukopisy mají význam nejen z hlediska literárního. Spisy obsahují velmi přesné diagramy pohybu planet. Je jasné, že timbuktští astronomové k tomu potřebovali složité matematické výpočty. Spisy zaznamenávají i různé významné astronomické události, například roj meteoritů v srpnu 1583. Jiný rukopis podrobně popisuje, jak určit polohu Mekky kvůli výstavbě mešit i denním modlitbám muslimů. K tomu museli tehdejší vědci vytvořit matematické algoritmy a mít i potřebné přístroje.

Zjistilo se také, že timbuktští vědci byli v kontaktu s dalšími centry islámské vzdělanosti zejména v severozápadní Africe.    

Republika Mali
Vnitrozemský stát v západní Africe. Sousedí s Mauritánií, Senegalem, Guineou, Pobřežím Slonoviny, Burkinou Faso, Nigerem a Alžírskem.
Rozloha: 1 240 192 km2
Počet obyvatel: 11 milionů
Hlavní město: Bamako
Úřední jazyk: francouzština
Timbuktu má 25 tisíc obyvatel. Leží na sever od oblouku řeky Niger.



Zdroj: 100+1