Lotosový chrám

Měl se stát sedmým chrámem víry Baha’í na světě, nikdo ovšem netušil, že na opuštěném pozemku poblíž mezinárodního letiště v Dillí vyroste skvost, který jednoduchou krásou zastíní většinu pradávných památek města. Stavba chrámu trvala šest let a osm měsíců. Na konci této doby v roce 1986 se z bahna staveniště zvedl k nebi křehký bělostný květ. Z devíti vodních nádrží symbolizujících plovoucí listy lotosu vystupuje oblá dynamická stavba, která připomíná snad jen slavnou Operu v Sydney. Na rozdíl od rozevláté Opery se ale Lotosový chrám rozvíjí naprosto symetricky.

Budovu tvoří sedmadvacet okvětních lístků, které se otevírají  ve třech kruzích. První okruh devíti lístků směřuje ven a nabízí devět vchodů do chrámu. Druhý kruh tvoří opláštění hlavní haly a třetí, poslední kruh devíti okvětních lístků se tyčí do výšky a uzavírá celou stavbu. Bělostná budova i ve své jednoduchosti hýří symbolickými významy. Její vnitřní plátky připomínají ruce sepnuté v modlitbě, okvětní plátky se ve spodní části otevírají příchozím a v té vrchní se pokorně vztahují k nebi. Každý důležitý prvek se opakuje devětkrát. Číslo devět je totiž symbolem dokonalosti.

Proč lotos?
Souměrnost tvarů a opakující se prvky nebyly náhodnou volbou architekta. Ten při návrhu stavby vycházel ze společných rysů dalších chrámů víry Bah’í, kterých je dnes na světě sedm. Těmito společnými rysy jsou: symetrie, devět stran s devíti vchody a jeden hlavní sál uprostřed stavby obklopené zahradou. Inspiraci architekt nalezl v křehkém květu lotosu a nemohl vybrat lépe. Vodní rostlina klíčící z bahna a špíny, aby se na hladině projevila jako nádherný květ, je v celé Asii považována za symbol čistoty a znovuzrození a stala se dokonce indickou národní květinou. V hinduistické mytologii se z lotosu, který vyrůstá z pupíku boha Višnua, rodí Brahma, Stvořitel světů; buddhisté v posvátné rostlině spatřují obraz světa se všemi možnostmi.

Stavba chrámu
Proměna architektovy představy v jasnou geometrickou definici, nákresy stavby a přesný architektonický plán trvala přes dva a půl roku. Samotná stavba rostla dalších šest let a osm měsíců.  Během té doby byly vyřešeny různorodé problémy, mezi nimi například důmyslné ochlazování stavby pomocí už zmiňovaných devíti vodních nádrží, nebo náročné odlévání jednotlivých okvětních plátků.

Ačkoli chrám působí křehce, všech dvacet sedm okvětních plátků je z tenkého železobetonu. Každý plátek, z nichž nejvyšší se zvedá do výšky pětatřiceti metrů, musel být odléván najednou ve speciální formě. Plátky jsou silné dvacet centimetrů. Vnější opláštění tvoří bílé mramorové desky z Řecka. Na chrám jich bylo použito deset tisíc metrů čtverečních.

Celkové náklady činily deset milionů rupií (asi pět milionů korun) a složili se na ně věřící Baha’í z celého světa.

Kdo jsou Baha’í
Baha’í je někdy charakterizováno jako nejmladší monoteistické náboženství světa. Principy víry, která vznikla v roce 1844, hovoří jasně o sjednocení lidstva, boha a náboženství a mimo jiné také o odstranění předsudků, extrémů chudoby a bohatství, o rovnosti mužů a žen, o světovém míru a potřebě povinného vzdělání. Baha’í nemá žádné duchovenstvo, je spravována pomocí volených zástupců. Věřící se scházejí každých devatenáct dní ke společným modlitbám a k diskuzím o záležitostech komunity. K této víře se dnes hlásí přes šest milionů lidí z celého světa. Na tři sta stoupenců má Baha’í i v České republice.

Chrámy ve světě
Lotosový chrám je v pořadí sedmým chrámem této otevřené víry. Další chrámy jsou rozesety po celém světě, na každém kontinentě je alespoň jeden. Jediný evropský chrám je v německém Frankfurtu nad Mohanem, další jsou v Indii, v Ugandě, v USA, v Panamě, v Západní Samoi a v Austrálii. Ten dillíský je ze všech nejkrásnější. Ročně ho navštíví kolem tří a půl milionu lidí, každý den průměrně dvanáct tisíc návštěvníků.

Architekt získal za stavbu Lotosového chrámu řadu mezinárodních ocenění. Lotosový chrám bývá často přirovnáván k novodobému Tadž Mahalu.

Autor: Jana Martínková
Zdroj: 100+1