Před pár dny jsem byla v Olivově dětské léčebně v Říčanech svědkem představení, které na mě udělalo báječný dojem. Proč? Bylo zcela bezprostřední, zábavné a jednoduše řečeno kouzelné. Doslova během několika minut rozzářily léčebnu Loutky v nemocnici. Neodolala jsem a požádala jsem paní Marku Míkovou dne 15. listopadu 2007 o rozhovor.
Jak dlouho už Loutky v nemocnici dělají radost malým pacientům?
Hrajeme už 5 let. Tedy po nemocnicích. Divadlo hrajeme už od dětství.
Z čeho je složen Váš obvyklý program?
Nejprve s dětmi zpíváme – děti si můžou sami vybrat písničky a můžou s námi hrát na různé rytmické nástroje. Pak hrajeme pohádku s loutkami. Přizpůsobujeme se věku a onemocnění dítěte. Pro větší hrajeme: Příběhy žabí (na motivy knížek Kvak a Žbluňk od Arnolda Lobela) nebo příběh o zlobení podle Maurice Sendaka: Tam, kde žijí divočiny, a nebo příběh podle knížky Franka Tashlina – Medvěd, který nebyl. Pro malé hrajeme pohádku O zlaté rybce, O princezně Zubejdě, Cirkus Kus Kus, Husy na tahu, nebo pohádku O nemocném Budulínkovi.
Kde všude vystupujete a jak často za dětmi jezdíte?
Jezdíme pravidelně po pražských nemocnicích - Thomayerova nemocnice v Krči: oddělení psychiatrie, neurologie, chirurgie a interna; Motol: psychiatrie, neurologie, interna, ortopedie, chirurgie, oční, kardiologie, onkologie, hematologie; Bulovka: interna, ortopedie, chirurgie; nemocnice Královské Vinohrady: popáleniny, plastika, interna, chirurgie.
Hrajeme minimálně 1x za týden, někdy i vícekrát. V loňském roce jsme poprvé začali jezdit i po léčebnách a nemocnicích mimo Prahu - nemocnice: v Táboře, Českých Budějovicích, Českém Krumlově, léčebny: Cvikov - respirační onemocnění, Opařany – psychiatrická léčebna, Teplice - pohybově postižené děti, Louny - psychiatrická léčebna, Olivova dětská léčebna v Říčanech - respirační onemocnění.
Na vlastní oči jsem viděla, jak rychle si dokážete malé děti získat. V čem spočívá ono kouzlo?
Hrajeme si. Spolu s dětmi. Máme kostru, víme kde je začátek a kde konec, ale mezi tím je improvizace a improvizace znamená napětí, jak to dopadne. A také citlivost na publikum. Takže je to dobrodružství… Hra.
Zůstáváte s některými malými pacienty v kontaktu i po vyléčení? Píší Vám například děti dopisy poté, co je navštívíte v nemocnici?
Máme internetové stránky, kam by děti mohly psát (www.noise.cz/divadlo), ale zatím se tak nikdy nestalo. Někdy se s dětmi setkáváme vícekrát, protože se pohybují na různých odděleních a nebo jde o chronickou nemoc. Občas nějaká báječná sestřička s dětmi namaluje obrázky a pak nám je pošle spolu s dopisy (psychiatrická léčebna Opařany), ale vždy je potřeba pomoc rodiče nebo sester, dítě samo dopis až na poštu nedonese…
Je Vaše medicína účinná?
Vždycky se něco změní. Děti se rozveselí, nebo začnou povídat, hrát si… Někdy jen zaženeme nudu. Jindy si povídáme i o nemoci a o tom, co je trápí. Někdy potěšíme unavené rodiče. Medicína je účinná určitě. A dokonce působí blahodárně i na nás – máme z naší práce radost, přemýšlíme o dalších tématech, která by mohla děti potěšit, atp.
Co byste vzkázala malým dětem, které sužuje nějaká ta nemoc?
Že jim přeju brzké uzdravení. Aby mohly brzy řádit zase jinde.
Milá paní Míková, děkuji Vám za rozhovor a přeji Loutkám v nemocnici vše dobré do další krásné a tolik potřebné práce.
-----
Profily herců z Loutek v nemocnici:
Antonín Novotný - herec, mim a loutkoherec. Vystudoval konzervatoř Jaroslava Ježka obor pantomima, během studia byl na stáži ve studiu pana Grotovského v Polsku. Po ukončení školy nastoupil do pantomimické skupiny Ladislava Fialky v divadle Na zábradlí. V roce 1990 nastoupil do loutkového divadla Minor, kde působil jako herec téměř deset let. Nyní je svobodným umělcem a jeho stěžejní činností je hraní pro děti. Též se účastní různých charitativních a sociálních akcí, jako například Můzy dětem apod.
Hana Řepová - hudebnice, socioložka. Vystudovala sociologii na FF UK v Praze, po ukončení školy pracovala jako sociální pracovnice ve VÚM Klíčov a potom jako odborný terapeut v komunitě pro drogově závislé - Sananim Němčice, později jako vedoucí Domu s pečovatelskou službou Černošice. Působila jako zpěvačka a bubenice v kapele Zuby nehty.
Marie Dufková - učitelka a zpěvačka. Vystudovala pedagogickou fakultu. Má za sebou dlouholetou praxi jako pedagog, vedla divadelní a hudební dětské kroužky. Zpívá v Kühnově sboru.
Hana Grančicová - tanečnice a herečka. Hrála v amatérském divadle Lucerna a později profesionálně v loutkovém Divadle Minor, a to jak v představeních pro děti, tak v představeních pro dospělé. Učila akrobacii u Franka Towena, kde velmi úspěšně zužitkovala jak své pedagogické nadání, tak akrobatické zkušenosti. Jako asistentka Franka Towena vyučovala také step a jazzdance. Práci s dětmi se věnovala i jako učitelka v mateřské škole.
Marka Míková - divadelní režisérka a loutkoherečka. Režisérka, herečka, zpěvačka (vystudovala DAMU – loutkářskou fakultu obor režie – dramaturgie). Hrála princeznu Růženku ve filmu Jak se budí princezny. Hrála a zpívala v dámské kapele ZUBY NEHTY. Pracovala v divadle Minor, v divadle Lampion na Kladně, spolupracovala s loutkovým divadlem v německém Ravensburgu.
-----
Nejbližší představení:
Pondělí - 03.12.07 Vinohrady (popáleniny, plastika, interna) Granka+Marka
Pondělí - 10.12.07 Motol (hematologie+psychiatrie) Granka+Tonda
Pondělí - 17.12.07 Krč (neurologie, psychiatrie) Tonda+Hanka, benefice
Středa - 19.12.07 Bulovka (interna, ortopedie, chirurgie) Marka+Tonda
Čtvrtek - 27.12.07 Motol (všechna oddělení) Marka+Tonda+Hanka+Granka, benefice
