Jeden z mnoha bohulibých počinů olomouckého nakladatelství Votobia, které už více než deset let vydává tituly úspěšně torpédující konformitu v jakémkoli směru, je špalek nesoucí dodatečný podtitul osobní a kulturní dějepis jedné epochy. Jakkoli to zní přehnaně, ani jedna z pětisetpadesáti stránek této knihy nenechá čtenáře na pochybách, že Leary byl vizionář, který ovlivnil minimálně jednu generaci a pokud se mu nepodařilo víc, můžeme toho jen litovat. Z jistého úhlu pohledu se dokonce může zdát, že dějiny světa se dělí na dobu před a po Learym. Záleží na tom, jak dalece je čtenář nakloněn tomu, čemu se Leary a díky němu snad miliony dalších lidí věnovaly - a sice rozšiřování vědomí.
Massachusetský rodák, žák vojenské akademie West Point, nositel doktorátu z klinické psychologie na univerzitě v Berkley Timothy Leary byl zdravým americkým prototypem úspěšného muže střední vrstvy, tak tak odsouzený k doživotní nevědomosti v řadách konformního profesorstva Harvardovy univerzity. Tomu, že se jeho život vydal z vyšlapané cesty do nepředvídatelných míst, vděčil podle svých slov dědečkovi s irskou krví, který desetiletému Timothymu kladl na srdce, aby „nic nedělal jako ostatní“. Tato věta se malému Learymu zapsala do paměti tak hluboko, že později nebylo v jeho životě snad nic, co by vykazovalo známky stádovosti. Z West Pointu ho vyhodili (ovšem teprve poté, co zvítězil v morálním souboji s celým vedením univerzity), z první civilní univerzity, na které studoval, dostal padáka rovněž, už jako profesor dostal padáka i z Harvardu, takže se stal teprve druhým zaměstnancem této instituce v celých jejích dějinách, kterému se něco takového podařilo. Nakonec ho vyhodili i ze Spojených států Amerických. Stal se z něj štvanec, oběť establishmentu, největší nepřítel Ameriky hned po komunismu. Ale sám se tak rozhodně necítil. Prožil to, co by jiné lidi zlomilo nebo dohnalo k sebevraždě. Leary těmito zkušenostmi procházel s nadhledem jedince, který sám zažil miliony jiných rovin skutečností, aniž by se odlepil od Země. Postupně se z univerzity dostal až do cel nejhlídanějších amerických věznic. A z těch – uprchnul. Zní to jako pohádka, ale pohádka to nebyla.
Tak daleko dohnaly slušného člověka drogy, zní vysvětlení, které mají všichni vládci velkých i těch našich malých světů hned po ruce.
Skutečnost byla taková, že Leary s několika svými přáteli okusil v Mexiku v létě padesátého roku minulého století zázračné houby obsahující psilocybin. Tento první trip s ním natolik zatřásl, že už pak nic nemohlo být stejné jako cokoli, co do té doby prožil. Studiu účinků hub a později mnohem silnější kyseliny lysergové, tedy LSD, věnoval třicet let svého života. Sám vzal LSD více než pětsetkrát. Spolu s Richardem Alpertem, dnes Babou Ram Dassem, vedl na Harvardu projekt psychedelického bádání ve Středisku pro výzkum osobnosti, kde za pomocí aplikace LSD zkoumal možnosti rozšiřování lidského vědomí.
Kniha obsahuje spousty senzačních historek i populárně vědecké Learyho myšlenky. Nad některými zůstává rozum stát. Například tato: V rámci vědecké práce aplikoval zázračné houby opakovaně desítkám vězňů. Podrobil je psychologickým testům před aplikací a po aplikaci. Na závěr tohoto projektu vyšlo najevo, že zatímco nápravné zařízení je schopné svému poslání dostát z třiceti procent, tedy že ze sedmdesáti procent vězňů se běžně stávají recidivisté, účinky prožitých tripů byly takové, že ze zkoumané skupiny vězňů se po propuštění vrátilo zpět do vězení pouhých deset procent. Takových výsledků měl Leary plné šanony. Sám ale nakonec zjistil, že ve skutečnosti nikdo - ředitelem věznice počínaje a guvernérem státu konče - nechce, aby se počet vězňů zmenšoval.
Learyho průzkum začal v těch nepravděpodobných dobách, kdy LSD a marihuana nebyly nelegální. Všechno nasvědčovalo tomu, že Leary naučí k osobnímu růstu správně používat LSD celý svět. Jak to nakonec dopadlo, vidíme kolem sebe.
Knihu lze číst jako výčet bláznivých i romantických historek. Pokud vás zajímá, že Kerouac nepřestal být buranem ani na tripu, jaké to je sdílet celu s Charlesem Mansonem anebo jaký byl poslední trip Aldouse Huxleyho, račte si posloužit. Mnohem důležitější ale je, že Leary byl jením z dlouhé řady výjimečných osobností - jejichž krátké životopisy jsou vetknuty do záhlaví každé kapitoly -, které tušily, že rozšiřování vědomí je pravděpodobně jediná cesta, na které se lidstvo může vyhnout sebezničení.
Kniha Záblesky paměti je stěžejním kouskem v knihovně každého hledače, pochybovače či duševního rebela. Prostě každého, kdo alespoň tuší, že věci nejsou, jaké se zdají být. Změna společnosti začíná u každého jedince. Jde jen o to, čím kdo chce být.
