Je normální cítit se nemocí deprimovaný? A má vůbec smysl hledat nějaké řešení?
Nešťastné děti i dospělí
Psychické problémy se častěji vyskytují u nejmladších pacientů. Děti jsou k psychosociálním traumatům bohužel vnímavější. Následkem necitlivého chování okolí následně mohou prožívat nenávist k vlastnímu tělu, stud, odmítnutí, prázdnotu a pocity viny.
Lupénka však limituje své oběti i v dospělosti. Výjimkou nebývá horší pracovní pozice z důvodu nepochopení nemoci ze strany zaměstnavatele. Stává se, že i nejbližší rodina nemoc podceňuje. Samotní lupénkáři nakonec často omezí svůj životní standard a ze studu a strachu se zřeknou například volnočasových aktivit. O pocitech neatraktivnosti pro opačné pohlaví ani nemluvě.
Spojité nádoby
Celé to vypadá to jako bludný kruh – lupénka u pacientů stres vyvolává, na druhou stranu stres do jisté míry určuje, jakým směrem se průběh onemocnění
bude ubírat. Může zapříčinit dokonce i znovuvzplanutí choroby. Zdá se tedy, že stres a lupénka patří k sobě. Jenže to tak být nemusí.
Odborník pomůže!
Nenechte psoriázu ovládat váš život! Cítíte-li často některé z výše popsaných pocitů, neváhejte a navštivte svého dermatologa. V některých případech (např. velmi špatný psychický stav) vás doporučí k psychologovi, odborníkovi na lidskou duši. Ten citlivě pomůže celou situaci uklidnit a zvládnout psychické potíže vyvolané lupénkou.
Zdroj: Revmatické nemoci
