Majestátní jeleni evropští jsou v ohrožení. Kříží se s asijským jelenem sikou

O možném riziku křížení jelena siky s jelenem evropským se začalo hovořit už v 60. letech, přesto podle Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích dodnes většina lidí o problému neví. Už v 80. letech přitom začala být situace velmi vážná a v některých oblastech byly zaznamenány známky křížení u více než 80 procent všech jelenů.

Na vině je podle Miloslava Jirků dlouhodobá nečinnost státní správy, ignorující opakovaná upozornění a absence cíleného a systematického programu, který by mohl stavy siky regulovat. „Otázkou zůstává, zda již není pozdě a jelen evropský není v podstatě chodící muzejní exponát,“ dodává Miloslav Jirků.

Jelen sika byl dovezen například na přelomu 19. a 20. století do obor na západě Čech. První stádo asijských jelenů se dostalo ze zrušené obory v Lipí do volné přírody ve 30. letech 20. století. Podobná situace se opakovala v roce 1948 se zrušením obory Čemíny. Další stádo se dostalo do přírody na konci druhé světové válkyna na pomezí nynějšího Olomouckého a Pardubického kraje kvůli porušení oplocení obory v Žadlovicích u Loštic a dalo základ populaci žijící dodnes na Bouzovsku. Dnes je sika rozšířen v celé západní části Čech, v části Polabí a Pojizeří, části Českomoravské vysočiny, na Drahanské a Zábřežské vrchovině a objevuje se v mnoha dalších oblastech.

Zatímco samci jelena evropského dorůstají výšky 175 až 230 centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 až 240 kilogramy. Jelen sika je výrazně menší. V kohoutku může měřit až 110 centimetrů a může vážit až 125 kilogramů. Ale ačkoli má jelen evropský fyzickými parametry navrch, dlouhodobě prohrává, upozorňuje společnost Česká krajina. „Přestože je sika menší jelen s méně výsadami, dokáže si vymoci páření s laněmi jelena evropského. I kvůli tomu, že je velmi mobilní a je relativně odolný vůči rušení, má v kombinaci těchto vlastností navrch nad jelenem evropským,“ konstatuje Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Přesto se sika nedostal na seznam nepůvodních druhů, jejichž šíření se snaží zabránit Evropská unie a jejichž dovoz a vývoz je od letošního srpna zakázán. „Je to chyba,“ říká Jan Robovský. Šíření jelena siky představuje podle Dalibora Dostála z České krajiny pro původní druhy výrazně větší riziko než například přemnožená divoká prasata. Proto by měl být podle něj v případě tohoto druhu co nejdříve povolen celoroční lov, podobně, jako v případě divokých prasat.

Byli to myslivci, kteří svého času do Evropy dováželi populární exotické druhy lovné zvěře a negativní dopady působení jelena siky v současnosti ale negativně pociťují také zejména oni. Trofeje z ulovených kříženců jsou bezcenné, což může vést k poklesu zisků z poplatkového lovu.

Zároveň právě myslivci mohou podle přírodovědců sehrát zásadní roli při záchraně jelena evropského. V jejich oborách by mohly v budoucnu vzniknout záchranné chovy jelena evropského. Součástí záchrany jelena evropského by mělo být také zamezení šíření siky do oblastí, kde jsou populace našich jelenů dosud geneticky čisté, například na území Krkonošského národního parku.

Kromě asijských jelenů byli za účelem obohacení spektra lovné zvěře do evropské přírody doveženi také bažanti, mufloni, kozy bezoárové nebo jelenci běloocasí. „Velmi aktuální je rovněž masové vypouštění hybridních kachen, které jsou v podstatě domestikovanými zvířaty, neschopnými dlouhodobě obstát v přírodě – rovněž ty se kříží s kachnami původními a pomalu ale jistě geneticky degradují naše domácí kachny divoké,“ popisuje Miloslav Jirků další problém do budoucna.


Zdroj: Ekolist.cz