Mandle a mandloně

Mandloň patří mezi nejstarší šlechtěné a pěstované stromy na světě. Pochází zřejmě z Asie. Na Středním východě se domestikované mandloně objevují už v mladší době bronzové 3000 až 2000 let př. n. l. a možná i dříve. Doložené jsou archeologické nálezy mandlí v Tutanchamonově hrobě, tedy z doby 1325 př. n. l. Zřejmě se do Egypta dovážely právě ze Středního východu.

Mandloň, přesněji mandloň obecná (Prunus dulcis či Amygdalus communis) je z čeledi mandloňovitých, příbuzná s meruňkami a broskvoněmi. Je známo na čtyřicet druhů. Dorůstá výšky čtyři až devět metrů. Kvete časně zjara, v řadě zemí je to první kvetoucí strom. Bílé nebo narůžovělé květy mají pět okvětních lístků a tři až pět centimetrů v průměru. Objevují se ještě před listy. Mandloň trojlaločná (Amygdalus triloba), která se pěstuje jako okrasná dřevina, má květy plné.

Plodem jsou peckovice s plstnatým oplodím, uvnitř něhož se skrývá pecka s tvrdou, děrovanou skořápkou a v té jádro – mandle. U varianty dulcis jsou mandle sladké, u varianty amara hořké. Oba druhy mají podobné složení. Hořké obsahují 5 procent amygdalinu, sladké pouze 0,1 procenta. Rozkladem amygdalinu vzniká jedovatý kyanovodík, proto jsou hořké mandle ve větším množství škodlivé. Pro dospělého člověka může být nebezpečná již dávka deseti hořkých mandlí.

Produkce
Na světě se ročně vyrobí kolem 1,5 milionu tun mandlí. Největším producentem jsou USA, především stát Kalifornie, dále Řecko, Írán, Itálie, Maroko, Portugalsko, Španělsko, (hlavně oblast Malagy a Valencie), Sýrie a Turecko. Kvůli častým výskytům salmonely v syrových mandlích se v USA od letošního 1. září smějí prodávat jen mandle pasterizované parou nebo chemicky ošetřené. V ostatních zemích zatím toto opatření neplatí.

Ve významných produkčních oblastech, hlavně v Kalifornii, představuje každoročně opylování mandloní velký rituál a také dobrý obchod pro včelaře. Zhruba milion úlů se v únoru v době květu přesouvá k mandloňovým sadům. Je to asi polovina amerických včelstev, která putují do Kalifornie z osmatřiceti států. Z jednoho stromu se sklízí až šedesát kilogramů mandlí.

Vlastnosti
Mandle mají vysokou energetickou hodnotu. Obsahují 40 až 50 procent tuku, 15 až 30 procent proteinů, málo – jen 5 až 7 procent – cukru, 5 procent minerálních látek, ale také kyanogenní glykosidy amygdalin a prunasin. Jsou velmi zdravé. Obsahují poměrně značné množství užitečných prvků jako vápník, hořčík, draslík, fosfor, zinek, selen, měď, jsou vynikajícím zdrojem vitaminu E, řady vitaminů skupiny B (biotinu, riboflavinu, niacinu), kyseliny listové, železa, antioxidantů a barviv. Protein arginin pomáhá udržovat tepny pružné a rostlinné steroly snižují úroveň škodlivého cholesterolu v krvi. Nejdůležitější jsou antioxidanty, které pomáhají tělu zbavit se nebezpečných volných radikálů. Podle nejnovějších výzkumů dokážou mandle snížit i riziko vzniku Alzheimerovy choroby a diabetu. Nenasycené mastné kyseliny působí preventivně při srdečních onemocněních. Je dokázáno, že pravidelná konzumace mandlí zahání stres a neurózy. Velké množství vlákniny je prevencí zácpy a pomáhá udržovat střeva čistá. Mandle spolu s ořechy a panenským olivovým olejem jsou dnes významnou součástí redukčních diet. Pokud je nízkokalorická redukční dieta doplněna mandlemi a ořechy, ztracená kila se prý ani v budoucnu nevracejí.

Oleje a sirupy
Hořké mandle jsou kratší a mají širší tvar než sladká varianta. V alternativní medicíně, zejména v aromaterapii, jsou dodnes populární. V běžné medicíně se už nepoužívají. Mandlový olej se vyrábí z obou variant mandlí, je téměř nerozpustný v alkoholu, rozpouští se ale dobře v chloroformu a éteru. Sladký mandlový olej se získává ze sušených skořápek mandlí a užívá se k masážím. Nejen zvláčňuje kůži, ale má také výrazné uklidňující účinky.

Mandlový sirup byl původně směsí výtažků ze sladkých i hořkých mandlí a sirupu z ječmene nebo sladké vody z pomerančových květů. Podle starých zápisů se používalo deset částí výtažku ze sladkých mandlí na tři části z hořkých mandlí. Vzhledem k nebezpečnosti kyanidu se dnes už používají jen výtažky ze sladkých mandlí.

Kuchyňské použití
Mandle se většinou jedí syrové nebo pražené, používají se ke zdobení dezertů, zmrzlin a pohárů, vyrábí se z nich mandlové máslo, nugát, marcipán či marokánky. Ze sladkých mandlí se vyrábí mandlová mouka na výrobu sušenek a moučníků, která je pro nízký obsah cukrů vhodná zejména pro diabetiky. Z mandlí se vyrábí i mandlové mléko vhodné pro lidi, kteří netolerují laktózu kravského mléka, pro vegany a další. V čínské kuchyni se mandle umixují s horkým mlékem, v Indii se přidávají do některých druhů karí.

Slavný americký léčitel, prorok a jasnovidec Edgar Cayce (1877 – 1945), který je mimo jiné pokládán za otce americké holistické medicíny, přikládal mandlím velkou důležitost zejména při pročišťování organizmu. Indická ajurvéda bere mandle jako důležitou výživu mozku a nervového systému, která výrazně zlepšuje mozkové funkce a prodlužuje život. Mandlový olej byl od věků proslavený nejen v indické, ale i v perské a řecké medicíně. Extrahoval se studeným postupem a byl považován za vynikající afrodiziakum a to jak při použití zevně k masážím, tak při konzumaci. Nejnovější studie potvrzují, že madle mají protizánětlivé účinky, podporují imunitní schopnosti organizmu a působí proti zánětům jater (hepatitidám).

Židé a křesťané
Mandloně a mandle jsou nejméně desetkrát zmiňovány v bibli. Například ve Starém zákoně v knize Genesis (43:11) se plody mandloně uvádějí jako jedno z nejlepších ovocí. Ve čtvrté knize Mojžíšově je Levi vybrán Aronovou hůlkou, která kvete mandlovými květy. Podle legend z jedné strany rodila sladké a z druhé hořké mandle. Když Izraelité poslouchali boží příkazy, rodila mandle sladké, v opačném případě převládly hořké mandle. Květy mandloně byly údajně i modelem pro menorah, sedmiramenný židovský svícen. Pro křesťany byly mandlové ratolesti symbolem neposkvrněného početí Panny Marie a na zobrazení Madony s Ježíškem bývají často v pozadí květy mandloní.
 

Zdroj: 100+1