Maracuja

Plody maracuji mají tuhou, tenkou kožovitou slupku a šťavnatou rosolovitou dřeň, která chutí připomíná meruňku nebo broskev. Jasně žlutá odrůda (tzv. zlatá maracuja) je daleko větší, u některých variet dorůstají plody až velikosti grapefruitu. Bobule tmavě fialové odrůdy jsou menší, asi jako golfový míček. Slupka je před uzráním hladká a lesklá, v době zralosti zvrásněná a nedrží pravidelný kulovitý tvar. Rosolovitá světle oranžová dužnina je plná jedlých semen. V jednom plodu jich může být až 250, ve fialových odrůdách jsou černá, ve žlutých tmavě hnědá.

Maracuja se může jednoduše rozkrojit a vysrknout nebo se dužnina vyjídá lžičkou. Maracuja se často přidává do tropických džusů, ovocných salátů, koktejlů, marmelád, dezertů i jogurtů. V Izraeli se z maracuji vyrábí víno, v Mexiku jedí ovoce syrové s chilli a limetkou, ve Vietnamu se maracuja podává s medem a zmrzlinou. Zmrzlinu s příchutí maracuji nabízí například i slavný výrobce Häagen Dazs.

Rostlina
Maracuja (Passiflora edulis), česky mučenka jedlá, je tropická popínavá liána původně z jižních oblastí Brazílie, Paraguaje a severní Argentiny. Domovinou větší žluté odrůdy je pravděpodobně amazonská oblast Brazílie.

Maracuja se dnes pěstuje na plantážích téměř ve všech tropických a subtropických oblastech. Velmi rozšířená je v Indii, na Novém Zélandě, v Austrálii je to zejména žlutá varieta, dále v Indonésii, v karibské oblasti, v Brazílii, ale také ve východní a v jižní Africe a v Izraeli. Kompletní výčet zemí by byl podstatně širší.

Proč mučenka
Rostlina si vysloužila přízvisko mučenka, v angličtině passion food (pašijové ovoce nebo ovoce umučení Krista). Složité květy připomínají trnovou korunu a navíc katoličtí misionáři přisuzovali květům symboliku ukřižování Krista. Tři blizny měly znamenat tři hřeby v rukou a nohou Ježíše, úpony liány byly spojovány s biči a zakončení květů představovalo trnovou korunu Krista.

Květy maracuji jsou poměrně velké, měří kolem pěti až sedmi centimetrů v průměru. Opylují je hlavně nemedonosné včely drvodělky. Na Fidži, kde tyto včely nežijí, opylují rostliny na plantážích dokonce ručně s úspěšností až 70 procent. Doba kvetení a zrání se liší podle oblastí, kde se pěstuje. V Indii jsou hlavními obdobími sklizně srpen až prosinec a březen až květen, na Havaji se maracuja sklízí v červenci a v srpnu a pak v říjnu a v listopadu. Při pravidelné zálivce a přihnojování maracuji kvetou a plodí celoročně.

Velikost sklizně se liší podle odrůd a oblasti pěstování. Z jednoho hektaru se sklízí dvacet až třiatřicet tisíc kilogramů. V teplém prostředí se plody poměrně rychle kazí, ale při ošetření parafínem a skladování při teplotě 5 až 7°C vydrží až měsíc.

Mučenka se dožívá pěti až sedmi let. Některé kultivary plodí už v prvním roce, obvykle ale až od třetího roku života. Odrůdy se žlutými plody rostou rychleji a plodí dřív. Maracuja pro úspěšný růst potřebuje teploty, které neklesnou pod bod mrazu.

Obsah
Plody maracuji jsou bohaté na betakaroten a vitaminy C. Jsou také výborným zdrojem niacinu, což je vitamin B3 důležitý pro tvorbu sexuálních hormonů – estrogenu, progesteronu, testosteronu, ale i dalších hormonů, jako je například kortizon a inzulin. Obsahují také riboflavin (vitamin B2), který je důležitý pro dobrý stav kůže, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikož riboflavin má významný vliv na metabolizmus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organizmu a je nezbytný pro základní buněčný metabolizmus. Maracuja má i vitamin B6, železo, draslík, hořčík a fosfor a vysoký podíl vlákniny. Dužnina obsahuje přes 75 procent vody a energetická hodnota je pouhých 90 kcal ve 100 gramech dužniny.


Zdroj: 100+1