Marie to má ráda zezadu

,,Tak pane, so to budé? ,,Dej mi chleba, kousek támhletoho salámu a nějaký dobrý víno. ,,Ano pane, dobré víno. Chsete v krabicí? Nebo nejaký jiný?" ,,Jo, dej mi v tý krabici."

Chvíli přemýšlel, jestli by snad neměl něco koupit Marii. Nějaký šampón, nebo tak něco. Ženský to mají přece rády. Vzápětí ale tu myšlenku zavrhl. Nebudu utrácet, řekl si. Do výplaty je ještě pár dní a já mám v peněžence sotva pár stovek. Ostatně, Marie si na nějaké rozmazlování nepotrpí. Nasledanou pané!

Josef bydlel ve třetím patře, ale přesto, že byl v domě výtah, chodil pěšky. Pokaždé zazvonil dole, aby Marie věděla, že už přichází. Když odemykal dveře, přivítala ho známá zatuchlá vůně. Zůstala tu ještě po jeho prarodičích. Téměř nic se v bytě nezměnilo od doby, kdy se sem po nich nastěhoval. A zřejmě to tak i zůstane. Žádné změny v tomhle ohledu nemohl čekat ani od Marie. Když vešel do pokoje, seděla v křesle a dívala se směrem ke dveřím. Políbil ji a jednou rukou jí zajel do výstřihu a přivítal se i s jejím ňadrem. Měla to ráda holka. Nikdy neprotestovala. Mlčela a byla vděčná, že přišel domů. Byla to báječná žena.

Odnesl nákup do kuchyně. Ukrojil si dva krajíce chleba, salám nakrájel na kostičky a přemýšlel, jestli si má dát ještě cibuli. Budu smrdět, pomyslel si. Ale Marii to nevadí. Aspoň se nikdy nezmínila. Josef měl úžasný den. V lednici našel ještě jeden Gambrinus. Víno si chtěl nechat až navečer. Když se najedl, spokojeně si ukrknul a trochu se protáhl. Přemýšlel, jestli se má trochu osprchovat. Moc se mu nechtělo a Marii to nevadilo. Ostatně, taky se nekoupala každý den.

Večer se spolu dívali na Colomba. Marie mu nikdy nesahala na TV ovladač. Bylo to čistě v jeho rukách, na co se budou dívat. Ani fotbal jí nevadil. Jen jemu trochu vadilo, že ani trochu nefandí. Byla prosta jakýchkoliv emocí. Jindy mu to nevadilo, ale při fotbalu trochu ano. Víno si dal jen on. Marie se skleničky ani nedotkla. ,,No co," řekl si Josef. Zbyde mi trochu i na zítra. S jedním platem si holka stejně nemůžeme moc vyskakovat.

V noci, když si šli lehnout, si všiml, že Marie je trochu povadlá. Trochu jí dofouknul a vypadala hned o deset let mladší. Svléknul jí šaty a oblékl ji do rajcovní noční košilky. Koupil ji Marii k výročí. Už to spolu táhnou dva roky. A jak je jim spolu dobře. Něžně ji políbil na tvář a zeptal se jí, jak to dneska chce. Marie jako obvykle mlčela a tak to bylo všechno na Josefovi. Měla fantastické tvary a Josef z ní byl celej jurodivej. Stačilo mu jen, když si na ni někdy vzpomenul v práci a hned by se vším praštil. Udělal jí to zezadu. Jako včera, jako předevčírem. Nakonec se přece jen odhodlal do sprchy. Vzal i Marii.

Jak ji tak mydlil, dostal ještě jednou chuť. Marie nikdy neprotestovala. Nikdy ji nebolela hlava ani nebyla unavená. Byly už skoro dvě hodiny ráno, když znova ulehli do postele. Opřel se o polštář a zapálil si cigaretu. Josef byl šťastný. Ráno si udělal svačinu do práce, vykouřil jednu cigaretu, dofouknul trochu Marii a obléknul ji do domácích šatů. Venku byl krásný den. Byl konec května a Josef přemýšlel, kam vyrazí o dovolené. Lipno. To by bylo ideální. Pod stan. Budu se muset podívat Marii po nějakých plavkách. Nic extra. Jenom nějaké jednoduché. Marie stejně nemůže moc na slunce......