Během následujících třech desetiletí se počet obyvatel asijských a afrických měst zdvojnásobí a jen v Číně se do roku 2050 přestěhuje z venkova do měst na 600 milionů lidí. Důsledky takové masivní migrace lze jen těžko odhadnout. Jedno je jisté. Obrovsky tím vzroste znečištění planety i tlak na zdroje, které má lidstvo k dispozici.
Některá světová velkoměsta se snaží na tuto výzvu odpovědět. Patří k nim například Londýn, San Francisco, Reykjavík či Mexiko City. To má plán o sedmi bodech. Mimo jiné hodlá vybudovat střešní zahrady na velké části domů, zavést rozsáhlé pěší zóny a nařídit, aby děti chodily do školy pěšky nebo školními autobusy a nevozili je rodiče auty.
San Francisco se má stát takzvaným slunečním městem. Soustředí se na maximální využití solární energie. Do roku 2010 tam má být instalováno deset tisíc solárních panelů. Ve městě je zákaz používání igelitových tašek a lahví, které škodí životnímu prostředí. Město si také dalo za cíl zvýhodnit natolik městskou dopravu, aby ji používala nejméně polovina obyvatel. Jsou tu ale i další možnosti tak trochu jako ze sci-fi. Budovat ekologicky nezávadná města doslova na trávníku.
Ekoměsta
Dva projekty ekoměst jsou už ve stadiu realizace. Jeden v Číně a jeden ve Spojených arabských emirátech. Město nazvané Masdar se buduje sedmnáct kilometrů od Abú Dhabi a výstavba, kterou z velké části financuje vláda Abú Dhabi, začala loni na jaře.
Čínské ekoměsto Dongtan se má budovat na ostrově v ústí řeky Jang-tse. S jeho výstavbou se mělo rovněž začít už loni, ale kvůli administrativním problémům se zahájení stavby zdrželo.
Masdar
Zřejmě získá titul prvního ekoměsta světa. Bude podstatně menší než čínský Dongtan. Vyroste na ploše 6,5 kilometru čtverečních a předpokládá se, že bude mít asi padesát tisíc obyvatel. Zcela dokončeno by mělo být v roce 2015, ale už v příštím roce se tam mají stěhovat první obyvatelé. Třicet procent plochy budou zabírat byty, 24 procent ekonomická zóna, zbytek má patřit službám, dopravě, kulturním institucím a univerzitě.
Bude to město bez uhlíkových emisí, ukázkový případ města respektujícího trvale udržitelný rozvoj. Na projektu se podílejí nejslavnější světové firmy z nejrůznějších oborů včetně ateliéru architekta Normana Fostera, nositele Pritzkerovy ceny za architekturu.
Budovatelé Masdaru vyzvali ke spolupráci významné vědce, odborníky a výzkumné pracovníky nejrůznějších oborů. Masdar by se měl stát vzorem pro svět. Aby se ale mohl stát vzorem dokonalého ekoměsta, počítá se s tím, že bude mít o šedesát procent nižší spotřebu energie než klasická města podobné velikosti. Náklady na výstavbu Masdaru se odhadují na dvacet dvě miliardy US dolarů.
První bude budova městské správy, pro kterou bude nejdříve zkonstruována střecha a na ní instalována solární zařízení. Poprvé v historii si tak budova dodá sama energii nutnou na její výstavbu.
Bez automobilů
Masdar bude městem bez automobilů a jiných dopravních prostředků poháněných benzinem nebo naftou. Doprava bude do značné míry záviset na elektrických automobilech pro více lidí, které se budou pohybovat pod pěší zónou. Budou řízeny automaticky a pasažéři budou moci využít třiaosmdesáti stanic. Maximální vzdálenost od dopravních prostředků nepřekročí nikde dvě stě metrů. Pěší zóna bude pět a půl metru nad ulicemi, kterými se bude pohybovat ekologicky nezávadná doprava. Infrastruktura bude vybudována tak, aby byly propojeny všechny důležité body. Počítá se rovněž se sítí přístupových silnic, s mosty i tunely.
Horko a klimatizace
Důležitým problémem, který budovatelé Masdaru musí řešit, jsou vysoké teploty během většiny roku. Klasická klimatizace znamená vysoké nároky na energii. Proto si Masdar bere příklad ze starých arabských měst, která způsobem stavby dokázala změnit peklo pouště v místa přijatelná pro život. Nebudou tam široké třídy, ale úzké uličky často stíněné střechou některého domu, žádné výškové stavby a většina budov nebude mít více než tři, maximálně čtyři patra. Důležitá bude vrchní vrstva každého domu. Nebudou se používat betonové zdi, které nasáknou ve dne horko a v noci ho uvolňují. Zdi budou tenké a pokryté slabou vrstvou kovu, která bude odrážet horko a zabrání mu, aby se vsáklo do zdí. Připomíná to alobal v troubě. Zdi mohou být slabé také proto, že nemusí působit jako zvukový filtr vzhledem k tomu, že doprava bude vedena pět a půl metru pod úrovní chodníků a bude nehlučná.
Celé město bude budováno do čtverce s jasně vytyčenými hranicemi. Čtverec nebo obdélník byly typické pro historická arabská města. Západní systém předměstí v těchto horkých oblastech není vhodný. Město budou obepínat pásy solárních panelů, větrných elektráren a závodů na výrobu elektrické energie z biomasy.
Jak Masdar, tak čínský Dongtan mají být nejen vzorovými městy z hlediska ekologie, ale měly by být i místy, kde se lidem bude dobře žít. Předpokládá se, že prvními obyvateli Masdaru budou studenti, univerzitní profesoři a odborníci, kteří pomohou město dál budovat a rozvíjet tak, aby splňovalo požadavky trvale udržitelného rozvoje.
Dongtan
Pro čínský Dongtan jsou sice už dlouhou dobu zakoupeny pozemky, ale stále ještě existují administrativní nesrovnalosti. Začátek výstavby se proto opozdil. Půjde o konglomerát tří vzájemně propojených osad, které budou budovány postupně. V každé budou obytné stavby, obchodní, ekonomická i rekreační centra a se Šanghají bude ostrov, na němž bude Dongtan postaven, spojovat most a také tunel.
Podobně jako v Masdaru ani v Dongtanu nebudou smět jezdit vozidla na benzinový či naftový pohon. Žádné místo nemá být vzdáleno od veřejné dopravy víc než sedm minut chůze.
Město se bude budovat ve třech fázích. V první to bude malá obec s pěti tisíci obyvateli. V druhé, která má být dokončena v roce 2012, bude v Dongtanu už osmdesát tisíc obyvatel a v roce 2050, poté co bude dokončena třetí a zároveň poslední fáze výstavby, bude mít Dongtan rozlohu třicet kilometrů čtverečních a stane se domovem pro půl milionu obyvatel.
Energie
Také Dongtan chce snížit své energetické nároky proti klasickému městu podobné velikosti dokonce o 66 procent a všechnu potřebnou energii vyrábět z obnovitelných zdrojů a bez emisí. Využije všech možností – solární a větrné energie a také výrobu z biologických zdrojů. Ty zahrnují odpad z domácností i veřejný odpad, který se bude kompostovat nebo používat k výrobě elektrické energie. Významnou úlohu sehrají rýžové slupky, které se budou spalovat a používat například v teplárnách. V deltě řeky Jang-tse je jich spousta. Oxid uhelnatý, který se při spalování uvolní, bude jímán a používán k vytápění skleníků, kde se bude pěstovat především zelenina. V porovnání s klasickými městy bude mít Dongtan minimum opadu určeného pro skládky (zhruba patnáct procent v první etapě) a cílem bude dostat toto číslo na nulu. Více než šedesát procent z rozlohy má být určeno na parky, zeleň a farmy, kde se budou pěstovat potraviny pro Dongtan.
Město bude oddělovat tři a půl kilometru široká zóna od přírodní rezervace. Mokřiny a bažiny ostrova Chongming jsou útočištěm migrujících ptáků a Dongtan byl navrhován tak, aby rezervaci nepoškozoval a ptáky nerušil.
Plovoucí města
Tyto projekty ze všeho nevíc připomínají stavby ze sci-fi. Dostaly výstižný název Lilypad – lístek leknínu. Úvahy o nich jsou stále realističtější zejména kvůli očekávanému zvýšení hladin moří a oceánů, které postihnou například Maledivy a další země (viz 100+1 2/2009). Nejnovější vědecké závěry naznačují, že hladiny by se mohly zvednout i o mnoho metrů a zřejmě by to nebylo poprvé v historii naší planety.
Podle belgického architekta Vincenta Callebauta budou Lilipady obrovská města, nezakotvená, volně se vznášející na hladině, která budou případně unášena mořskými proudy.
V každém Lilypadu může žít až padesát tisíc lidí. Uprostřed je situována centrální laguna, která je pod úrovní mořské hladiny a poskytuje tak Lilypadu dostatečnou stabilitu. Laguna také zachycuje a čistí dešťovou vodu, která se tak mění v pitnou.
Lagunu obklopují tři různě vysoké části nazývané hory. V nich jsou obytné prostory, komerční i rekreační. Pro výrobu energie se počítá se všemi dosažitelnými zdroji, i když tento problém není v případě Lilypadu zdaleka dořešen.
Problémem zůstává i zásobování obyvatel, kteří by se podle Vincenta Callebauta měli živit především rybami a dary moře, ale to zdaleka nestačí.
Jde jen o nedořešený koncept, ale řada odborníků ho zdaleka nepovažuje za neuskutečnitelný nebo bláznivý zejména v dlouhodobé perspektivě, kdy v důsledku globálního oteplování oceány zalijí menší či větší části pevniny.
Zdroj: 100+1
