Tohle maličké auto totiž díky výkonu 175 koní a sportovně nastavenému podvozku dokáže z nuly na sto kilometrů v hodině zrychlit za 7,1 sekundy. Pro představu – nejmenší Porsche Cayman je při zrychlení jen o sekundu rychlejší. A kolik z maličkého mini jde vymáčknout? Pěkných dvě stě dvacet pět kilometrů za hodinu.
Řidičská radost
Snaha o dosahování co největší rychlosti někde na dálnici ale k tomuto autu nepatří. Nejlíp je mu na okresních silnicích se zatáčkami, klesáním a stoupáním. Auto totiž sedí na silnici jako přibité a zrychluje skoro až neuvěřitelně. Sportovní zvuk se při sešlápnutí plynu ozývá z efektního zakončení výfuku, ručička otáčkoměru šplhá k sedmi tisícům otáček a rychlost velmi ochotně narůstá. Zatáčka, prudké sešlápnutí ostrých brzd, podřadit na dvojku, správně vjet do zatáčky a v pravý okamžik sešlápnout plyn na podlahu a prudce vystřelit vstříc další. Takhle nějak vypadá řidičský ráj. Skvělých zážitků Mini Cooper S nabízí spoustu. Rozhodně se nevyplatí očekávat nějaké pohodlí. Tvrdě nastavený podvozek vám dobře ukáže, kde přesně byla na silnici ta díra, které jste si někde v dáli před vámi všimli před dvěma sekundami. Další nepříjemné překvapení přichází při pohledu na údaj počítače o průměrné spotřebě. Při rychlé jízdě se pohybuje okolo jedenácti litrů benzinu na sto kilometrů.
Design na výbornou
Mini je jiné. A líbí se. Námi testované auto bylo navíc vyzdobeno dvěma „rychlými pruhy“ na kapotě, které říkají, že vedle vás na semaforech nestojí nějaké ořezávátko. V kombinaci se světle modrou metalízou, bílou střechou a bílými zpětnými zrcátky... Prostě nádhera. Nečekané designové orgie přicházejí i uvnitř. Největší bombou je obrovský umělohmotný budík s rychloměrem, který není před řidičem, ale je přímo uprostřed palubní desky. První pocit je takový, jako když ze zdi sundáte nástěnné hodiny a vrazíte je do auta. Řidič ale tenhle rychloměr nepoužívá. Sice je velký, ale to je spíš nevýhoda. Než při jízdě zjistíte, kam dlouhá ručička vlastně směřuje, jste na silnici o půl kilometru dál. A to moc bezpečné není. Vývojáři si to ale asi uvědomili, takže aktuální rychlost se ukazuje také na malém digitálním displeji, který je v otáčkoměru přímo před řidičem. Kromě rychlosti na něm lze zobrazit údaje o spotřebě a dojezdu, stejně tak datum nebo aktuální čas. Běžné nejsou ani ovladače elektrického stahování oken, vnitřního zamykání dveří, čtecích lampiček nebo střešního okna. V autě jsou totiž namísto klasických čudlíků letecké páčky. Chcete-li okno vytáhnout, páčku vyklopíte nahoru. Stejně se ovládá i barva nasvícení interiéru. To je hodně holčičí záležitost. Světla prosvítající na sloupky z kapes nebo ze střechy na řadicí páku totiž mohou být modrá, oranžová nebo růžová.
Uvnitř auta je dost prostoru víceméně jen pro dva cestující. Ve čtyřech sice taky pár kilometrů ujedete, ale žádná radost to není. Vzadu je místa málo. Tohle auto si jako rodinné ale asi nikdo nekupuje. Stejně se k mini musí přistupovat i po nahlédnutí do kufru. Objem 165 litrů stačí na jednu větší tašku a batoh do školy.
Mini Cooper S je řidičsky zábavné, krásné a neobvyklé auto, ve kterém je radost jezdit. Je to přesně ten vůz, který vás baví už ve chvíli, kdy ráno vstáváte a víte, že za pár desítek minut ho uvidíte a budete sedět za jeho volantem. Tahle radost má ale jednu nevýhodu – Mini Cooper S se prodává od 650 tisíc korun.
Mini Cooper S - Malý drak
16.03.2007
Dnes už se moc neprodávají auta, která vzbuzují takový rozruch. Mini Cooper mezi ně bez debaty patří. Ohlédne se za ním skoro každý. Větší zájem vzbuzuje u žen, ale když se u stříbrně vyvedeného názvu na víku kufru objeví ještě červené písmeno S, výrazně roste zájem i mužského pohlaví.
Autor: Ondřej Kinkor
:: Fotogalerie ::
