Mocné zvuky rozduněly olší

Loňský první ročník tohoto odvážného počinu byl nemilosrdně utopen a zahrabán do bahna. Bez přestávky pršelo od první do poslední minuty a nebýt odolnosti punkáčů-skaláků, kterým je jedno, že budou spát tři dny v bahně, mohl být Mighty sounds no.1 zrušen. Letošní ročník dal ale na všechny problémy s počasím zapomenout. Přes den se teploměr šplhal vysoko nad třicítku, tudíž noční skoromrazíky návštěvníkům spíše vyhovovaly. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že téměř holá hlava po celodenním náporu sluněčních paprsků řvala radostí, že se večer ochladilo. Takže bod první, jeden z nejdůležitějších, totiž počasí, vyšel na jedničku. Taky si to organizátoři po loňských koupelích zasloužili.

Takový letní open air festival se bez dobrého počasí neobejde, ale základem přeci jenom zůstává program. Pod sebečistším nebem byste se u nudné hudby asi moc nebavili. Nuda se ovšem Mighty sounds rozhodně netýkala. Připraveno bylo tolik lákadel, že problém byl spíš vybrat si, kam zajít. Na hlavní stage se hlavně skákalo. SKA ve všech svých podobách od naprosto ortodoxního two tone rytmu, přes latino ska, ska reggae až po ska punk tady až na několik zajímavých výjimek jelo od odpoledne až do brzkého rána. Mezi výjimky patřilo například hodně zajímavé hiphopové řádění Gipsyho, nebo experiment, který vyšel, totiž táborský Swingband.

Na druhé, oranžové stage, se hlavně pogovalo. Punk, hard core i ska, a samozřejmě i několik těžko zaškatulkovatelných kapel, tady předvedlo pořádnou hudební smršť a masakr.

Opravdu skvělým nápadem se ukázal být divadelní stan. Nejenom divadla, autorská a scénická čtení, modní přehlídka, ale i kapely jinak nezapadající hudebně do dramaturgie festivalu tady bavily všechny, kteří potřebovali nabrat síly na další divoké pogo, ale zároveň nabídly i skvělý zážitek opravdovým divadelním a literárním fajnšmekrům. Za zmínku stojí hlavně úžasná Dentální rapsodie (hra, odehrávající se v ústech sličné děvy a to včetně líbání a orálního sexu!), scénické čtení skupiny, která si říká Misionáři (pod heslem drogy, sex a násilí... a hlavně humor, dokonce dokázali několik lidí svým vystoupením šokovat, což je v současnosti hodně složité), netradiční módní přehlídka, vystoupení Pohřební kapely (ubalíme do špeku, všechny rány pendreku), zajímavé bylo i vystoupení nejmladší festivalové kapely (průměrný věk 14 let!) Hromy blesky, které se ale bohužel ne úplně povedlo kvůli technickým problémům.

Hvězdami se celý festival doslova hemžil. Takoví Panteón rococo dokázali, proč musí v České republice hrát rok od roku ve větších prostorách. Jejich mexický latino-ska-punk a energie, která z kapely přímo sálá, jsou neuvěřitelně silnou motivací pro pořádný taneček.

Když už jsme za oceánem, je potřeba se zmínit o venezuelské formaci Desorden Publico, která svým prvním koncertem na našem území ukázala, kde jsou kořeny momentálního boomu ska a jeho kombinací v jižní a střední Americe. Tihle pánové to před dvaceti lety celé rozpoutali a je jim potřeba složit hold... při jejich vystoupení jsem pochopil...

Skvělý byl již tradičně slovenský Polemic, ale i Sto zvířat rozjeli pořádnou show, o nic pozadu nezůstali ani maďarští Pannonia all star ska orchestra. Famózní koncert odehráli i Mark Foggo's Skasters, i když se přiznám, že i mě, skalního vyznavače two tone hudby jejich fundamentální ska rytmus ke konci trochu ubíjel. Poněkud nemastný neslaný výkon podali The Toasters, ale to neznamená, že by vysloveně zklamali. Není možné zmínit tady všechny kapely, které se Mighty sounds zůčastnily, na to opravdu není místo. Jenom snad ještě jedna zmínka. Klasikové české hard core scény, kapela, která do toho řezala už před dvaceti lety, totiž Michael's uncl předvedla něco tak fantastického, že mi naskakuje při vzpomínce husí kůže ještě teď. Energie, brutalita... prostě totální hardcorový nářez... pro mě jedna z hvězd festivalu.

Samozřejmě ne všichni nadchli. V pátek mě osobně zklamali The Hotknives, jejichž přeslazené novoromantické ska je trochu moc popíček. Ale je to samozřejmě pouze otázka vkusu. Stejné zklamání jsem zažil v neděli při koncertě kapely Jesse James. Trochu na mě působili jako Backstreet boys v neopunkovém kabátě. Hodně tuctová hudba, image jak z Brava... nic pro mě.
Další velký šok jsem zažil na orange stage při vystoupení klasiků českého punku NVÚ a V.T. Marvin. V obou případech jsem se musel ptát lidí okolo, jestli mi jdou dobře hodinky.
„Třeba nepřijeli a organizátoři místo nich narychlo pozvali nějakou místní agrorockovou bandičku“ říkal jsem si. „Přece není možný, aby tyhle vyžraný, trapný troubové byli vážně oni!“
Bohužel jsem se nespletl. No nic. Čas nezastavíš, ale chtělo by to trochu soudnosti. Ve vašem věku byste si měli dělat sami ze sebe srandu pánové! Ne se brát smrtelně vážně a dělat revoluci... na to už fakt nemáte.

Zajímavé věci se určitě děly i na Radio1 stage a sadomaso stage, kde své umění předváděli Djs. Já ale techno nerad a reprodukované reggae si můžu pustit doma, těmto dvěma stanům jsem tudíž nevěnoval pozornost. Neznamená to ale samozřejmě, že si nenašly své fanoušky.

Mighty sounds se samozřejmě nevyhnuly ani problémy. Špatný přísun vody, málo záchodů vyvážených navíc jenom jednou denně, v pátek navíc nekonečné fronty na pivo, málo nealko nápojů k dostání, to všechno jsou chybky, které rozhodně nejsou zanedbatelné, ale nic nemění na tom, že druhý ročník festivalu Mighty sounds a hlavně jeho organizátoři si zaslouží absolutorium. Skvělá hudba a atmosféra jsou tou nejlepší pozvánkou na příští rok. Vřele doporučuji!!!

Foto: autor