Pokud se snažíte žít ekologicky a třídit odpad, pravděpodobně nemáte problém s umístěním plastů, papíru či skla do příslušných barevných kontejnerů. Ve městech i na vesnicích těchto speciálních kontejnerů navíc stále přibývá. Kam tedy odnést plastové lahve či papírové kartony většina lidí dnes už dobře ví. Málokdo si je ovšem jistý, co dělat v momentě, kdy doslouží pračka či sporák.
„Podle loňské novely zákona o odpadech nesmí přijmout jakékoliv elektrospotřebiče nikdo jiný než zpracovatel elektrozařízení, poslední prodejce elektrozařízení či jiný subjekt provozující sběrné místo zpětného odběru elektrozařízení. Nejdostupnější jsou tak sběrná místa elektrozařízení zřízená prodejci, sběrné dvory či výkupny, resp. sběrny druhotných surovin, které takovéto místo mají zřízeno,“ vysvětluje David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a baterií.
Lidé tedy mají na výběr, kde mohou nepotřebná elektrozařízení a elektroniku bez obav zanechat. „Je možné odvézt věci i na místa zpětného odběru prodejců spotřebičů s velkou prodejní plochou, kdy podle evropské směrnice mají všichni prodejci s prodejní plochou větší než čtyři sta metrů čtverečních povinnost zdarma odebírat a předávat k recyklaci všechny malé spotřebiče. Navíc bez nutnosti zakoupit si v prodejně nové zboží, což se často v minulosti stávalo,“ říká Vandrovec.
Bezproblémové výkupny doplácí na neznalost zákona
Další variantou, jak se bezpečně zbavit nepotřebné techniky, jsou výkupny druhotných surovin, která mají zřízena místa zpětného odběru. Problém ovšem je, že ne všechny výkupny tato speciální místa mají. Některé tak nejsou opravněné elektrozařízení či elektroniku přijmout. Jak upozorňuje Peter Hlavatovič ze společnosti TSR, která zajišťuje sběr, výkup a zpracování kovů a kovového odpadu, lidé si nejsou často jistí, do kterých výkupen spotřebiče odnést, a dochází tak ke zbytečným nedorozuměním. „Od loňského října doprovází sběrny negativní kampaň. Lidé jsou dezinformovaní, což vede k jejich demotivaci nefunkční spotřebiče do jakýchkoliv výkupen odnášet. Přitom například na našich pobočkách máme zřízena místa zpětného odběru a je tedy možné zde bez problémů odevzdat veškerá vysloužilá elektrozařízení,“ upozorňuje Hlavatovič.
Ačkoliv by se některá nařízení z novely zákona o odpadech mohla zdát zbytečná, jejich hlavním účelem je zajistit, aby elektrospotřebiče včetně baterií neskončily bez využití. „Zákon zaručuje dodržení komplexní cesty od odevzdání elektrospotřebiče až po jeho recyklaci včetně zajištění materiálové výtěžnosti v souladu s předpisy,“ uvádí David Vandrovec. Nezajištěné spotřebiče a elektroodpad končící například na skládkách přitom představuje velké ekologické riziko.
„Z nezabezpečené skládky mohou unikat škodlivé a jedovaté látky do ovzduší, vody i půdy,“ popisuje možná rizika Vandrovec. Lidé by si tedy měli dobře rozmyslet, kam starý spotřebič odhazují. Místa, která odpad vybírají, dnes už navíc přijmou téměř vše. Podle Petera Hlavatoviče ze společnosti TSR patří mezi nejčastěji odevzdávaná elektozařízení velké domácí spotřebiče, jako jsou pračky či sporáky. „Často se nám ale objevují i zařízení vlastní výroby, jimiž jsou například podomácku vyrobené cirkulárky, sekačky na trávu či míchačky betonů včetně elektromotorů,“ uzavírá Hlavatovič.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
