Monolitický obr

Dva kopce, které se tyčí v indickém státě Karnátaka nad malým městem Šravanbélgóla, což v překladu znamená Mnich od bílého jezera, jsou odedávna středem zájmu džinistů. Na jednom z nich ukončil svůj život dobrovolným vyhladověním jeden z největších panovníků Indie Čandragupta Maurja. Jeho smrt předznamenala rozšíření džinizmu do jižní Indie, kam po vladařově smrti odešel jeho učitel a žáci. Dnes je na tomto místě chrám, jehož stavba se připisuje císaři Ašókovi.  

Ještě slavnější je druhý vyšší kopec Ingragírí. Z jeho vrcholu shlíží na okolní krajinu již více než tisíc let kolosální socha džinistického světce Bahubaliho známého také jako Gomátešvar. Každých dvanáct let se tam scházejí statisíce lidí při jedné z nejdůležitějších džinistických slavností.

Pohled zpět
Obří socha vznikla v desátém století. Podle legendy bojoval Gomátešvar o nástupnictví po svém otci vladaři s bratrem Bharatem, ale právě ve chvíli, kdy měl vítězství na dosah, si uvědomil nesmyslnost svého jednání. Zřekl se světských statků a odešel do lesů, kde se oddal meditaci. Z rozjímání se nenechal vyrušit ani mravenci, kteří kolem něj pomalu budovali mraveniště, ani hady či ovíjivými rostlinami a nakonec prý dosáhl poznání a konečného osvobození.  

Touto legendou se inspiroval i sochař, který koncem desátého století sochu vytvářel. Nohy a paže má světec ovinuté rostlinami, vedle něj vyrůstá ze země řada mravenišť, ale v tváři se mu zračí klid a vyrovnanost. Vzpřímená poloha je pro džinistické světce typická stejně jako nahota, která symbolizuje odříkání a sebezapření. Socha je vypracovaná do nejmenších detailů, jako jsou například dokonale vypracované nehty nebo vlasy.

Sedmnáctimetrový Gomátešvara je vytvořen z jediného žulového bloku a patří k největším monolitům svého druhu.  
Na vrchol kopce, ze kterého se Bahubaliho socha rozhlíží po okolní krajině, vede šest set schodů vytesaných do tvrdé žuly. Lemují je skalní nápisy, chrámy a kláštery, ve kterých se věřící zastavují, aby provedli jednoduché obřady. Mniši po nich vystupují bosi i několikrát denně.

Většina poutníků sem přichází jednou za dvanáct let, kdy se tu koná několikadenní slavnost. V té době proudí na vrchol kopce statisíce mnichů, laiků i turistů z celého světa, aby se zúčastnily velkolepého obřadu k poctě Bahubaliho. Socha je za zpěvu a modliteb kropena obětními dary poutníků, kteří k její hlavě šplhají po vysokém lešení a vylévají na ni tekutiny nejrůznějších barev a vůní – mléko, med či koření, které mají symbolizovat různé etapy života. Později ji z obrovských nádob omývají kněží. Na konci slavnosti je socha pokryta kokosovým mlékem, jogurtem a máslem a zasypána květy měsíčku, šafránem, mákem, zlatým a barevným prachem a dokonce i drahokamy.  


Sedm divů Indie
Naposledy se tento obřad konal v únoru 2006. V televizním přenosu ho tehdy sledovaly miliony lidí. Středem zájmu se socha Gomátešvary znovu stala o dva roky později, když v anketě Sedm divů Indie vyhlášené časopisem Times of India suverénně obsadila první místo. Předběhla tak i proslulý mramorový památník lásky Tádž Mahal nebo skvostné chrámy v Khadžuráhu.   


Džinizmus
Džinizmus má v Indii přibližně tři až čtyři miliony stoupenců. Vznikl a rozšířil se v téměř stejné době jako buddhizmus, tedy v šestém století př. n. l.  

Má dva základní proudy. Přívrženci větve digambara (oděni vzduchem) chodí nazí, někdy s rouškou a košťátkem, kterým si čistí cestu před sebou, aby neublížili drobnému hmyzu, nebo košťátkem hmyz odhánějí. Stoupenci větve švétambara jsou oděni v bílém rouchu a do mnišského řádu přijímají i ženy.

Hlavní zásadou džinizmu je neubližovat živým tvorům. Respekt ke všemu živému dosahuje u džinistů extrémních měřítek. Jsou přísní vegetariáni, kteří prohlížejí pečlivě každé sousto ovoce či rýže, než je dají do úst, aby nespolkli a nezabili tak omylem broučka nebo mušku. Někteří dokonce nosí ústní roušky, aby jim náhodou do úst nevletěl drobný hmyz.

K dalším zásadám džinistů patří mluvit pouze pravdu, zbavit se hněvu, chtivosti, ale také strachu a veselí, nekrást, nehromadit majetek a vystříhat se sexu a jakéhokoli sexuálního chování včetně myšlenek na sex.
 
Podobně jako buddhizmus i džinizmus se zrodil z revolty proti privilegiím bráhmanů a z odmítání posvátných knih véd jako jediného zdroje náboženského učení.


Autor: Jana Martínková
Zdroj: 100+1