K jinému závěru dospěl psycholog Matthias Mehl z Arizonské univerzity v Tucsonu. V letech 1998 až 2004 spolu se svými kolegy zaznamenával každodenní projevy vysokoškolských studentů, aby prozkoumal souvislost mezi mluvením a vyrovnaností emocí. Stovky studentů nosily digitální přístroj, který každých 12,5 minuty zaznamenával zvuk o délce třiceti sekund.
Při výzkumu se ukázalo, že ženy nemluvily více než muži. Rozdíl mezi nimi byl tak nepatrný, že ze statistického hlediska nehraje žádnou roli. Ženy pronesly za den 16 215 slov, zatímco muži 15 669 slov. Podle jiných studií byli nepatrně hovornější muži, zejména ve smíšené společnosti mužů a žen. Kde má tedy počátek stereotyp o hovorných ženách a málomluvných mužích?
V populárních knihách se tvrdí, že každý muž a žena má určitý potenciál slov, který za den vysloví. Protože ženy jej mají mít oproti mužům více než dvojnásobný, není divu, že při večeři muž mlčí. Má totiž již svou zásobu vyčerpánu, zatímco žena ještě ne.
Provedené studie nic podobného neprokázaly. Je však pravděpodobné, že muži se od žen neliší ani tak počtem vyřčených slov, ale jejich obsahem. Ženy tráví mnoho času konverzací o módě a o vztazích, zatímco muži stejný čas věnují sportu, zábavě a penězům. Muži bývají při hovorech kritičtější, ženy více vyjadřují podporu a sounáležitost. Muži mnohem častěji používají kletby a sprostá slova. Ženy podle průzkumů stráví více času telefonováním. Ukazuje se, že velké rozdíly nepanují mezi oběma pohlavími, ale mezi konkrétními jedinci. Při výzkumu Matthiase Mehla nejméně hovorná osoba pronesla za den jen sedm set slov, zatímco nejvíce hovorná čtyřicet sedm tisíc. To odpovídá padesáti slovům za každou minutu dne, pouze s výjimkou času vyhrazeného spánku. Tři nejvíce mluvní jedinci z řad zkoumaných osob byli muži.
Mýtus o klevetivých ženách a mlčenlivých mužích je zřejmě součástí lidského myšlení, výsledkem snahy vymezit vlastní skupinu proti jiné. Lidé prostě chtějí, aby obě pohlaví byla co nejvíce odlišná.
Zdroj: 100+1
