V roce 1989 zahájil americký Národní institut pro duševní zdraví (NIMH) dlouhodobý projekt zaměřený na výzkum mozkové činnosti dvou tisícovek vybraných pacientů. Práce trvaly dvacet let. Každé dva roky podstoupili pacienti různá vyšetření včetně snímkování magnetickou rezonancí (MRI).
Mezi zkoumanými osobami byli i zcela duševně a fyzicky zdraví lidé ve věku od tří do sedmadvaceti let. Údaje o nich posloužily k výzkumu normálního průběhu dospívání a s tím souvisejících mozkových změn. Letos na jaře byly výsledky publikovány v odborném tisku. Vyplývá z nich, že mozek dospívajících je jedinečný, odlišný od mozku dětí i dospělých.
Změny v mozku
Prvním překvapením, které výzkum přinesl, byl věk, v němž se vývoj mozku odehrává. Vědci bez pochybností určili, že mozkové změny související s dospíváním končí někdy okolo dvacátého pátého roku.
Zjistili také, že objem mozku šestiletého dítěte odpovídá devadesáti pěti procentům objemu mozku dospělého. Jeho růst končí až v době dospívání, kdy dosahuje maximální velikosti.
Díky přístrojům MRI se podařilo přesně rozlišit objem šedé a bílé mozkové hmoty a zmapovat ubývání šedé hmoty v průběhu dětství a dospívání.
Nejvíce šedé hmoty mají děti od sedmi do jedenácti let, u dívek tento stav nastává o něco dříve než u chlapců. Šedá mozková hmota je v tomto věku nejsilnější a vyznačuje se největším počtem synapsí, tedy spojů mezi neurony.
Mozek dospívajícího obsahuje více neuronů než mozek dospělého. Rychlý růst mozkové hmoty v době před pubertou dává člověku obrovský potenciál. Právě v tomto věku se ukazuje, jaké má dítě nadání. Podíl vlivu rodičů, školy i různých virových onemocnění na rozvoj mozku se teprve zkoumá. V době dospívání začíná šedá hmota ubývat a svého někdejšího množství již nikdy nedosáhne.
Cíl: Specializace
Spolu s mizející šedou hmotou mizí i aktivita na nervových spojích. Dospívání znamená pro mozek rozhodný okamžik, v němž je třeba některá spojení zachovat, zatímco jiná nevyhnutelně zmizí. Přežijí jen ty spoje, které jsou využívány.
Nositel Nobelovy ceny za medicínu Gerald Edelman tento jev nazval neurálním darwinizmem. Neurony si podle Edelmana navzájem konkurují ve vytváření sítí. Ty, které slouží více, přežijí, ty méně důležité zanikají. Dospělost je potom stav, kdy jsou nervové sítě již dokončeny a nadbytečné buňky odstraněny.
Co z toho plyne? Mozek každého člověka se v dospívání utváří trochu jinak. Věnuje-li se adolescent hudbě nebo sportu, v jeho mozku se posílí příslušné spoje. Pokud se věnuje pouze hraní počítačových her, odpovídá tomu i odlišná struktura jeho mozku.
Zatímco šedé hmoty s dospíváním ubývá, bílé hmoty naopak přibývá až do devatenácti let, kdy se její objem ustálí. Rychlost vedení nervových vzruchů se rychle zvyšuje z 0,5 až na 120 metrů za sekundu. Mozek využívá zavedené nervové dráhy a specializuje se. Velmi rychle se vyvíjí corpus callosum, část mozku spojující obě mozkové hemisféry, která bývá spojována s tvořivostí a náročnější myšlenkovou činností.
Zezadu dopředu
Snímky mozku dospívajících svědčí o tom, že změny postupují od zadních částí k předním. Jako první se mění tzv. subkortikální oblasti (bazální ganglia, amygdala, hippocampus), které hrají důležitou úlohu při reakcích na smyslové podněty a jsou významné i pro prostorovou orientaci a rozvoj jazyka. Jako poslední se s věkem mění prefrontální kortex, část spojovaná s plánováním, uspořádáním hodnot, ovládáním impulzů a předvídáním následků vlastního jednání. Je to jakési generální ředitelství mozku a podle výzkumu se plně funkční stává až ve věku okolo dvaceti pěti let. Dospívající lidé proto mohou mít potíže s důležitými rozhodnutími, ovládáním vlastního chování i emocí, s racionálním uvažováním a schopností koncentrace.
Emoce se mohou u mladých lidí projevit nekontrolovatelně. Bylo také zjištěno, že schopnost dávat najevo emoce může být utlumena v důsledku hraní počítačových her, které vytvářejí propast mezi reflexy a citovým prožíváním. Výsledkem může být citové ochladnutí hráčů.
Konflikty s dospělými
Nedospělý prefrontální kortex může být u adolescentů příčinou mnoha nedorozumění a konfliktů se světem dospělých. Při výzkumech se ukázalo, že dospívající špatně interpretují emoce druhých lidí. Důvodem je nedostatečná činnost prefrontálního kortexu, kterou u adolescentů nahrazuje jiná část mozku, například amygdala.
Věnují-li se dospělí nějaké riskantní činnosti, zapojuje se při tom také část mozku zvaná mediofrontální kortex, díky níž dospělí umí zvážit hrozící ztrátu a možný přínos. Dospívající lidé toho nejsou vůbec schopni. Rozeznávají pouze přínos, ne však hrozící nebezpečí. Tím lze částečně vysvětlit jejich mnohdy velmi riskantní chování. Ve skupině vrstevníků se sklony k riskování navzájem posilují.
Vliv hormonů
Málo prozkoumanou oblastí je vzájemné působení hormonů v době dospívání a jimi řízených tělesných změn na lidský mozek. Je známo, že adolescenti chodí spát pozdě, nejčastěji okolo půlnoci, a pokud k tomu mají příležitost, vstávají až v dopoledních hodinách. Vědci z Brownovy univerzity v USA spatřují příčinu v úrovni hormonu melatoninu, který řídí cyklus bdění a spánku. U dospívajících se hormon hromadí během dne později a jeho množství rovněž klesá později než u starších lidí nebo dětí. Tím lze vysvětlit chronickou nevyspalost adolescentů v dopoledních hodinách i jejich aktivitu večer. Pokud se však během dne dospívající unaví sportem nebo jinou namáhavou činností a večer vynechají činnosti vyžadující pozornost, například počítačové hry, rytmus spánku se upraví.
Zdroj: 100+1
