Pak se mi taky vybavilo, jak na mě nedávno na přechodu zařval jeden chlap: "Nech se přejet, ty krávo stará!" Ani se nepodíval, jestli mám hezký zadek, rovnou mě odepsal. Taky mi došlo, že už mi čím dál méně někdo říká slečno.
Uvědomila jsem si důležitost významu věty "Mít s kým zestárnout." Minulý týden jsem v lékárně stála za jedním starým mužem, který kupoval svojí manželce plenky. Staral se o ní doma, v těžké nemoci. Jak něco začíná, tak to končí. Kruh se uzavírá. A na začátku i na konci je láska. Tak jako jemu dřív s láskou ty plenky vyměňovala maminka, tak on teď dělá totéž, pro někoho, koho miluje.
Měla jsem partnera, který mi pokaždé, když jsem mhouřila oči do slunce, podal sluneční brýle, aby se mi nedělali vrásky kolem očí. Takové ty větvičky, které vznikají i při úsměvu. Taky mu vadilo, když jsem se mračila a krčila u toho čelo. Tak se mi vrývaly vrásky kolem úst, od svěšených koutků. Věk se však nedá popřít. Důležité je umět ho přijímat. A ty vrásky k němu neodmyslitelně patří. Ten bývalý partner teď má jednu mladou, svěží slečnu. Až se opotřebuje, tak ji vymění. Bude mít stále mladou. Ale nikdy se mu neuzavře ten kruh.
Z lesklých obálek časopisů se na nás koukají holky, které nikde nepotkáme, ale nás trápí, že nevypadáme jako ony. Někdo nám diktuje ideál krásy a my se hroutíme z toho, že nejedeme ve stejném vlaku. Přitom netoužíme po ničem jiném, než aby nás muži milovali takové, jaké jsme.
Kamarádce koupil manžel k vánocům omlazující krém. Hodila mu ho na hlavu. V tu chvíli nebylo podstatné, že sama by si vybrala stejný. Podstatný je ten rozdíl.
Když chce vypadat mladší ona a když to chce po ní on. Když je duše v pořádku, není potřeba berliček. Když je člověk vnitřně spokojený, dá se mu to vyčíst i z tváře. Mít někoho, s kým se dá zestárnout, v tom je elixír. Pak se nemusíme ptát ráno té osoby, co se na nás dívá ze zrcadla, Kdo jsi?
