Náhradní matka v roli pouhé náhradní dělohy?

Náhradní matka – o co tu jde?
Když se v roce 1978 narodilo v Anglii první dítě "ze zkumavky" – holčička Luisa –, začala éra radostí z dětí, které by jinak asi nikdy nepřišly na svět, ale také éra kontroverzních biologicko-etických problémů. "Dítě ze zkumavky" pochází z oplodněného vajíčka, které je oplodněno v laboratoři za asistence lékařů a později je vloženo zpět do dělohy vlastní matky. Když těhotenství pokračuje bez problémů, je dítě donošeno a porozeno. V případě náhradního mateřství je ale také uměle oplozené vajíčko jedné ženy přeneseno do dělohy ženy jiné. Náhradní matkou je tedy žena, která je ochotna přijmout do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy a po porodu jí dítě odevzdat.

Která matka je ta "pravá"?
U náhradního mateřství jsou obě matky vlastně matkami biologickými. Jedna dává vajíčko a druhá dítě donosí, a to se všemi riziky, které každé těhotenství může přinést matce i dítěti. V průběhu těhotenství se utváří velmi silný vztah náhradní matky vůči dítěti, které v ní žije a roste. Na druhé straně se nemůže utvářet ten správný vztah biologické (genetické) matky. Ta je ale na těhotenství náhradní matky velmi citově a emočně upjatá, protože jde vlastně o dítě biologicky její. Po porodu se náhradní matka hned dítěte zřekne a novorozenec je okamžitě adoptován „pravými rodiči“. Proto tato situace vyžaduje absolutní důvěru. V neposlední řadě je kolem celého procesu náhradního mateřství mnoho problémů – jak etických, tak i právních.

V jakých případech se uplatní náhradní matka?
Náhradní mateřství by přicházelo do úvahy u žen, které nemají dělohu (ageneze dělohy – její vrozené chybění), o dělohu přišly kvůli těžkému onemocnění (jsou po hysterektomii – chirurgickém odnětí dělohy) nebo které jsou jinak bez jakékoliv jiné šance otěhotnět [poruchy tvaru dělohy, opakované neúspěšné pokusy o mimoděložní oplození, opakované potrácení bez zjištěné příčiny apod.].

Někde má náhradní mateřství zelenou.
Některé státy v USA (např. Kalifornie), Brazílie, Indie, Velká Británie, Řecko, Ukrajina a Rusko náhradní mateřství povolují, resp. je v nich náhradní mateřství za určitých podmínek povoleno. Zejména Indie, Rusko a Ukrajina se stávají dokonce cílem „porodní turistiky“, protože ženy z vyspělých zemí sem jezdí vybírat náhradní matky, pro které se tato činnost stává i významným zdrojem příjmů.

V Evropě má náhradní mateřství většinou červenou.
Náhradní mateřství je nelegální v zemích Evropské unie (včetně České republiky), existují pouze některé státy Rady Evropy (Řecko, Velká Británie, Nizozemsko, Rusko a Ukrajina), ve kterých je náhradní mateřství za určitých podmínek povoleno. V České republice není tedy instituce „náhradní matky“ zatím legální. Snad bude v nejbližší době naše legislativa nakloněna i tomuto speciálnímu případu a neplodné ženy se dočkají radosti z vlastního dítěte.


Zdroj: Ženská neplodnost