Námluvy u divokých koní jsou drsné: klisny hřebce složily k zemi

„Není to žádná romantika ani příběh z červené knihovny. První dny námluv u divokých koní v Milovicích připomínají spíše scény z akčního filmu," komentuje dění v ohradě v Milovicích Dalibor Dostál z organizace Česká krajina. Hřebec si totiž musí vybojovat svoji pozici v rámci stáda. Od svého pondělního příjezdu se tak věnoval především shánění dvou oddělených skupin klisen do jednoho stáda.

Svoji roli strážce stáda začal plnit hřebec jménem Northcroft Firestarter hned po vypuštění do společné ohrady. Při každém pokusu skupinky několika klisen odpojit se od hlavního proudu okamžitě zatoulané samice vyhledal a přivedl je zpět ke stádu. Na začátku si to však klisny podle pozorovatelů nechtěly nechat líbit a došlo i na kopance a drsné kousance. Dvakrát hřebce složily kopanci k zemi.

„Po dvou dnech si hřebec vydobyl ve stádě respekt. Pokud se klisny při pasení příliš rozptýlí, Northcroft Firestarter je s charakteristickým výrazem, sníženým krkem a hlavou nataženou dopředu, sežene po chvíli dohromady,“ popisuje vývoj ve stádě etoložka Martina Komárková z Výzkumného ústavu živočišné výroby a Univerzity Karlovy. Jedná se podle ní o chování často pozorované i v přírodě. Hřebec je totiž zodpovědný za obranu stáda a snaží se proto minimalizovat nebezpečí, které by hrozilo opožděným klisnám. Ať už by se jednalo ohrozbu v podobě predátora, nebo jiného hřebce, který by se mohl pokusit zatoulanou klisnu odlákat do svého harému.

Sedmiletý hřebec měl už v pondělí také první úspěchy u klisen. Poprvé se pářil se dvěma z nich jménem Myrtle a Keira. Ve středu vědci páření nepozorovali, zato zaznamenali další zajímavý prvek chování, který reprodukci divokých koní někdy doprovází. „Jedna z klisen, Keira, vykazovala zřetelné známky říje, které jsou pro hřebce vpravdě neodolatelné. Ovšem když se Northcroft Firestarter ke Keiře přiblížil a začali se navzájem očuchávat, přihnala se další klisna Acanthis, která je Keiře nadřazená, a hřebce zahnala pryč,“ líčí Martina Komárková.

Po celou dobu sledování, tedy více než pět hodin, se Acanthis držela v těsném závěsu Keiry, stavěla se mezi ní a hřebce a pokud se příliš přiblížil, nutila Acanthis Keiru utíkat pryč, případně zuby hrozila hřebci. „Ten nastalou situaci respektoval. Pokud se Acanthis na chvíli ze své hlídací role vzdálila, vystřídala ji Kylin. Ani ona nedovolila kontakt mezi Keirou a Firestarterem,“ doplnila Martina Komárková.

Podle ní jsou důvodem pro toto chování pravděpodobně hříbata. Právě kvůli nim dominantní klisny aktivně brání v páření klisnám jim podřízeným. Hříbata narozená časněji v sezóně totiž mohou mít výhodu nad svými vrstevníky, protože budou větší a zkušenější a snadněji tak dosáhnou dominantního postavení. „Dominantní hřebci pak mohou v budoucnu snáze sehnat harém, nadřazené klisny se mohou lépe dostat vzácným zdrojům, jako je třeba minerální liz, voda a podobně, a obhájit si je,“ vysvětluje Martina Komárková. Ve čtvrtek se hřebci přeci jen podařilo své pronásledovatelky setřást a pářil se s další klisnou.

Kromě námluv pozorují etologové další specifické chování divokých koní. Snaží se například doplňovat minerály přirozenou cestou, a olizují hlínu v místech, kde po terénních úpravách zůstala vyhrabaná zemina. Také dávají přednost pití vody z přirozených kaluží před vodou z koryta.

Návrat divokých koní má napomoci k záchraně ohrožených stepí v Milovicích a jejich okolí. Na projektu se podílejí odborníci z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, pražské Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR z Brna a dalších institucí.


Zdroj: Ekolist.cz