Národní park a sopka Teide

Když stál slavný cestovatel Alexandr Humboldt v roce 1799 na kraji kráteru sopky Teide, tvrdil, že množství divů, které tu příroda nabízí, nelze vůbec popsat. Jsou nové, různorodé, jako by se zjevovaly z nekonečného prostoru.
Teide se skutečně nedá jednoduše popsat. Jako by se člověk vrátil do dob, kdy se planeta formovala. Platí to nejen o sopce Teide, španělsky Pico de Teide, o níž byla řeč. Nachází se v národním parku téhož jména na ostrově Tenerife, největším z Kanárských ostrovů. Ty sice patří ke Španělsku, ale jsou od něj vzdálené stovky kilometrů v Atlantském oceánu.

Základní údaje
Národní park Teide je rozlohou téměř 19 tisíc hektarů ve Španělsku pátým největším. Samotná sopka Teide s výškou 3718 m n. m. je nejvyšší horou Španělska a počítáme-li její výšku od mořského dna, pak je to dokonce 7500 m, což představuje třetí nejvyšší vulkán světa.
Sopka Teide, která je dominantou parku, zdaleka není vyhaslá. Označuje se jako polospící, a i když je to údajně málo pravděpodobné, může kdykoli vybuchnout. Teide je podobně jako Etna nebo Vesuv stratovulkán, to znamená navrstvená sopka, kterou tvoří střídající se vrstvy nesouvislých sopečných vyvřelin a lávy. Téměř pod vrchol je dnes možné dostat se kabinovou lanovkou, až na vrchol je nutné pokračovat po kamenité cestě, ale pouze s povolením.

Mýty a legendy
Hadinec Guančové, původní obyvatelé ostrova Tenerife, věřili, že v hoře Teide sídlí zlý démon Guayot. Podle pověsti jednoho dne unesl boha Slunce a uvěznil ho v sopce. Ostrov pohltila tma. Guančové se obrátili s prosbou o pomoc na boha Achamána, ten Guayota přemohl, boha Slunce osvobodil a vršek sopky pro jistotu ucpal homolí cukru. Odtud pochází i název Teide. Guančové horu nazývali Echeide, což znamenalo Dům démona Guayota. Legenda má zřejmě původ v době erupce, kterou údajně viděl i Kryštof Kolumbus při své cestě do Ameriky v srpnu 1492.

Poslední velká erupce sopky Pico de Teide v roce 1798 trvala tři měsíce. Prasklinou zvanou Narices del Teide vyteklo tehdy více než 12 milionů kubických metrů lávy. Poslední slovo v parku Teide měla sopka Pico de Viejo v roce 1909. Pico de Viejo (v překladu Starý vrchol) se vypíná do výšky 3143 m n. m. a je druhou nejvyšší sopkou v Národním parku Teide. Na vrcholu je kráter hluboký přes 200 metrů o průměru asi 800 metrů. Z okraje je krásný výhled na celou kalderu Las Cañadas, v dálce jsou za dobré viditelnosti vidět další Kanárské ostrovy La Palma, La Gomera a Gran Canaria.

Fauna a flóra na Tenerife
Teide leží v subtropickém vysokohorském pásu ostrova Tenerife, na němž žije množství jedinečných živočišných i rostlinných druhů, například více než 700 druhů bezobratlých. Z toho přes 40 procent představují endemiti, tedy živočichové, kteří nikde jinde na světě nežijí.
Původních savců je na Tenerife naopak málo. V podstatě pouze pět druhů netopýrů, např. netopýr kanárský (Plecotus teneriffae), netopýr makaroneský (Pipistrellus maderensis) či netopýr stromový (Nyctalus leisleri). Ostatní savci byli do oblasti dovezeni – králíci, mufloni, ježci či myši domácí.
Typickými obyvateli a zároveň endemity ostrova jsou veleještěrka kanárská/modroskvrnná (Gallotia galloti galloti), gekon lávový či scink (Chalcides viridanus viridanus).

Přímo v Národním parku Teide žije asi dvacet druhů ptáků, ale jen polovina z nich tam také hnízdí. V borovicových hájích například pěnkava kanárská (Fringilla teydea teydea), ve větvích nízkých stromů a keřů kanár divoký (Serinus canaria).
Také flóra je tu bohatě zastoupena včetně asi padesáti endemických druhů.

Klima ostrova Tenerife je subtropické, ve vyšších polohách horské či subalpínské. Vegetace má tedy v nižších polohách subtropický charakter, ve středních jsou vavřínové lesy a ve vyšších rostou kanárské borovice s jehlicemi dlouhými až třicet centimetrů. Díky větrům, které přinášejí vláhu, je severozápadní a západní strana hory celý rok zelená a vlhká, na jižní straně prší jen výjimečně. Teploty během roku se pohybují od 18 °C do 30 °C, v zimě bývá díky vysoké nadmořské výšce vrchol Teide pokryt sněhem.

Vrcholky hory Teide jsou téměř holé. V nižších polohách v pásmu od 200 až do 1100 m n. m. roste na suchých skalách a útesech kopretinovec (Chrysanthemum anethifolium) – 60 až 100 cm vysoký, bohatě větvený keř, endemit Kanárských ostrovů. Dalšími typickými rostlinami jsou bob (Adenocarpus viscosus), šanta (Nepeta teydea), violka chejrolistá (Viola cheiranthifolia) či perohlávka (Pterocephalus lasiospermus) – keř vysoký až jeden metr z čeledi hvězdicovité, další z endemitů Tenerife. Trýzel (Erysimum scoparium), polokeř 30 až 100 cm vysoký, opět endemit Kanárských ostrovů, roste hlavně v horských oblastech na skalách i na lávových polích. V subalpínském pásu v okolí Teide se vyskytuje i vzácný až tři metry vysoký hadinec (Echium wildpretii).

Kdo chce vědět víc:
Tenerife
Turismode-Canarias
Spain

Kanárské ostrovy
Španělské souostroví sopečného původu v Atlantském oceánu při severozápadním pobřeží Afriky o rozloze 7447 km2. Ostrovy jsou vrcholy sopek, které vznikly při pohybu zemské kůry na jejích zlomech.
Souostroví tvoří sedm hlavních ostrovů – Gran Canaria, Tenerife, Lanzarote, La Palma, La Gomera, El Hierro a Fuerteventura a množství menších, většinou neobydlených ostrůvků.

Název Kanárské ostrovy se poprvé objevuje poté, co římský spisovatel Plinius Starší (1. stol. n. l.) psal o množství psů, latinsky canis, kteří na ostrovech žili. Nedostaly tedy jméno podle ptáků kanárů, naopak kanáři byli pojmenováni podle těchto ostrovů, na nichž v hojném počtu žijí.

Po celý rok je tam teplé podnebí. Průměrná zimní teplota je 18 stupňů, letní 24 stupňů Celsia. Nejstarší ostrovy vznikly před zhruba 15 až 20 miliony let (Lanzarote a Fuerteventura), Gran Canaria, Tenerife a La Gomera pravděpodobně před 8 až 13 miliony let, ostatní jsou mladší.
Na ostrovech je bohatá fauna i flóra a mnoho endemitních druhů. Typickým stromem ostrovů je dračinec (Dracena draco), kanárská palma (Phoenix canariensis) či kanárská borovice (Pinus canariensis).
Ostrovy se staly v roce 1981 samosprávnou oblastí Španělska a mají své zástupce ve španělském senátu. Tvoří dvě provincie: Santa Cruz, která zahrnuje ostrovy Tenerife, La Palma, Gomera a Hierro a do provincie Las Palmas patří ostrovy Gran Canaria, Lanzarote a Fuerteventura.

Pod španělskou nadvládu se ostrovy dostaly v roce 1479 a v následujícím století sloužily Španělům jako základna pro cesty do Karibiku a Jižní Ameriky. Pro ostrovy to znamenalo hospodářský rozkvět, protože zásobovaly lodě vším, co potřebovaly.

Národní parky
Národní parky Kanárských ostrovů pokrývají přes 27 tisíc hektarů. Největší je Teide (13 500 ha). Timanfaya na Lanzarote má rozlohu přes 5000 hektarů. O málo menší je La caldera de Taburiente na La Palmě a park Garajonay na ostrově La Gomera (téměř 4 tisíce hektarů).
Každý z těchto parků má specifický ekosystém. Teide vysokohorský, Timanfaya na Lanzarote má typický vulkanický povrch. Celý ostrov Lanzarote je zapsán na Seznamu UNESCO jako bio­­sférická rezervace.
Národní park Garajonay má velmi bujnou vegetaci a pokrývají ho vavřínové lesy. Je rovněž na Seznamu UNESCO a to od roku 1986.

Tenerife
Tenerife je největším z Kanárských ostrovů. Leží mezi ostrovy La Gomera a Gran Canaria. Hlavním městem je Santa Cruz de Tenerife.
Název Tenerife pochází od Guančů a znamená zasněžená hora podle vrcholku Pico de Teide, který v zimě pokrývá sníh. Severozápadní část ostrova je vlhká a s bujnou vegetací, jih ostrova suchý a kamenitý.



Zdroj: 100+1