Neapol v nebezpečí

Neapol dnes ohrožuje řada věcí. Znečišťují ji průmyslové podniky, moře v zálivu je plné odpadků a malé uličky jsou přeplněny lidmi a motorovými vozidly. Neapol je nejhustěji obydlené město v Itálii. Výstavba tu pokračuje velmi rychlým tempem a památky příliš na vědomí nebere. Pod novými stavbami mizí historicky cenné budovy i archeologická naleziště.

Obyvatelé si na čistotu nepotrpí. Odhazují na ulicích nedopalky cigaret stejně jako plechovky od nápojů a cokoli, co nepotřebují. K tomu je třeba přičíst poměrně časté situace, kdy místní svoz odpadků stávkuje. Není divu, že v minulém století zažilo toto původně krásné historické město epidemii cholery.

Další hrozbou, za kterou lidé ale nemohou, je Vesuv. Patří sice k nezapomenutelnému panoramatu města, ale je stále živý. V roce 79 smetl jeho výbuch Herculaneum a Pompeje, menší erupce byly zaznamenány v letech 1631, 1944 a rovněž v osmdesátých letech minulého století. Podle expertů se sopka probouzí ve dvoutisíciletém cyklu, takže katastrofální výbuch se nedá vyloučit.

Vidět Neapol a zemřít
Neapol spojuje rysy mnoha kultur a historických období. Proto se dostala na Seznam UNESCO. Působí sice chaotickým dojmem, protože tu chybí klasické hierarchické uspořádání typické pro středověká města, o to víc má ale výjimečných unikátních památek. Navíc má krásnou polohu na břehu moře v Neapolském zálivu, kde jsou další atraktivní místa - ostrovy Procida, Ischia a Capri.

Neapoli se právem přezdívá město pěti set věží. Má největší počet sakrálních staveb na světě, tedy klášterů, kostelů a kaplí. Asi nejvýznamnější je Neapolský dóm. Na jeho místě dřív údajně stával chrám boha Apolona, první křesťanský chrám tu byl postaven ve čtvrtém století, samotný dóm vyrostl za vlády Anjouovců a během staletí byl postupně přetvářen. Dnes má novogotické průčelí z devatenáctého století, gotické portály a interiéry většinou ve stylu neapolského baroka. Střed kostela, tzv. cappella (kaple), ukrývá bronzovou bustu sv. Gennara a 51 stříbrných soch spolupatronů.

K nejzajímavějším patří i klášter a chrám sv. Kláry (Santa Chiara) v samém srdci historického centra města. Byl postaven v letech 1310 až 1340 za Roberta z Anjou. Na původních gotických základech byla v sedmnáctém století provedena barokní přestavba, v roce 1943 byl klášter téměř úplně zničen při masivních náletech spojenců. Po válce byl rekonstruován v původní gotické podobě. V obrovském prostém interiéru je za hlavním oltářem hrob krále Roberta z Anjou, pohřbena tam je i královna Marie Kristýna Savojská a národní hrdina Salva d’Acquisto.

Přímo proti klášteru svaté Kláry je Nový kostel Páně z roku 1597 postavený pro jezuity. Bohatě zdobený interiér je v čistém barokním slohu, průčelí je vyvedeno takzvanou technikou piperno s kvádry ve formě diamantu podobně jako Diamantový palác v italské Ferraře.

Další na téměř nekonečném seznamu je kostel sv. Františka z Paoly (San Francesco di Paola) na náměstí Piazza del Plebiscito přímo proti Královskému paláci. Je to stavba poměrně mladá z počátku devatenáctého století, která napodobuje římský Pantheon.

K chrámům, které figurují na Seznamu UNESCO, patří i SS. Annunziata s ionsko-korintským sloupořadím v průčelí, Santa Anna dei Lombardi, původně gotická stavba s renezančními změnami, či SS. Apostoli, který patří k barokním klenotům Neapole. V Neapoli je vše. Gotické, renezanční i barokní skvosty až po budovy z devatenáctého století. K těm patří například slavná galerie Umberta I., skleněná pasáž z roku 1887, která byla tehdejším centrem módy.

Pohled do historie
První řecká osada vznikla na území dnešní Neapole asi v roce 470 př. n. l. Brzy se z ní stalo bohaté a důležité centrum, které v roce 326 př. n. l. dobyli Římané. V dalších stoletích hostila Neapol řadu římských císařů, kteří tam s oblibou trávili volný čas. V šestém století byla dobyta Byzantinci, pak v ní vládli Normané, Španělé, Napoleon Bonaparte a nakonec ji v roce 1860 Giuseppe Garibaldi připojil ke království.

Hrady
K Neapoli patří i její hrady. Římané, Normané a páni z Anjou vybudovali masivní středověkou pevnost Castel dell'Ovo (Vaječný hrad, kterému se také říká Hrad zlatého vejce) na místě, kde vznikla původní řecká osada. Podle Vergiliovy legendy bylo v hradním sklepení ukryto vejce, které neslo celou konstrukci stavby. Proto Hrad zlatého vejce. Ve chvíli, kdy by bylo vejce rozbito, zbořil by se prý i hrad a přineslo by to zkázu městu.

Další hrad nazvaný Hrad Kapuánů dal postavit v roce 1153 Vilém I. Sicilský zvaný Zlý. Hrad byl strategicky umístěn na hlavní přístupové cestě k městu, ale mnoho slávy neužil, protože v té době bylo hlavním městem tehdejšího Sicilského království Palermo.

Castel Nuovo (Nový hrad) se rozkládá přímo u Nepolského zálivu a působí velmi impozantním dojmem. Byl vybudován v letech 1279 až 1282 jako královský palác pro dynastii z Anjou. Na pozvání Roberta z Anjou tam pobývali mimo jiné Francesco Petrarca či Giovanni Boccaccio. Po aragonském vpádu byl hrad zcela přestavěn a ze staré stavby nezbylo nic s výjimkou kaple Sv. Barbory. Hrad dostal navíc pět věží. Mramorový vítězný oblouk mezi středovou a strážní věží byl postaven až v polovině patnáctého století. Vodní příkop podle jedné legendy hostil krokodýla, který požíral vězně z hradních kobek, proto dostal název krokodýlí příkop. Sál baronů, kde se dnes konají schůze městské rady, býval ústřední místností hradu.

Hrad sv. Eliáše na vrcholku kopce Vomero pochází z přelomu třináctého a čtrnáctého století. Zcela přestavěn byl v letech 1538 až 1546, kdy dostal dnešní hvězdicový půdorys. Je to prostorný udržovaný hrad s nádherným výhledem na panoráma Neapole. Dnes slouží jako dějiště mezinárodních setkání.
Španělští místokrálové si v Neapoli začátkem sedmnáctého století vybudovali královský palác, který se měl nádherou vyrovnat Versailleskému paláci francouzských králů. Měl asi tisíc místností a byl opěrným bodem neapolské moci od roku 1600 až do roku 1946. Stavbu vedl architekt Domenico Fontana, palác byl ale několikrát přestavován dalšími vládci. Sály jsou dodnes přepychově zařízené, stěny zdobené freskami. K zámku patří exotická zahrada vybudovaná v roce 1841. Průčelí zámku bylo na konci devatenáctého století vyzdobeno velkými sochami osmi neapolských králů.

Současnost
Neapol je dnes čtvrtým nejdůležitějším italským městem po Římu, Milánu a Turínu a figuruje také v první stovce nejbohatších světových měst. Je sídlem nejstarší evropské univerzity založené roku 1224 Frederikem II. a pozornost zaslouží také Teatro di San Carlo, divadlo fungující od roku 1737. Je dnes nejstarší činnou operní scénou v Evropě a jedním z největších divadel na světě. Zajímavý je i neapolský Orientální institut. Vznikl v roce 1732 z podnětu jezuitského misionáře Matta Ripy, který se tehdy vrátil do Neapole z pobytu v Číně. A možná jedna zajímavost na závěr: k Neapoli patří pizza a slavná rajčatová pizza Margherita se zrodila právě tady k návštěvě královny Markéty, které prý velmi chutnala.   

Zdroj: 100+1