Mýtus č. 1. Přeceňování laboratorních vyšetření a testů.
Velké množství pacientů si myslí, že když přijdou k alergologovi, udělá jim testy a zjistí, na co jsou alergičtí. Přitom již oni sami vědí, co jim dělá potíže. Alergolog z 90 % udělá diagnózu již z rozhovoru s pacientem. Prováděné laboratorní vyšetření a testy jsou jen k potvrzení, případně upřesnění závěrů získaných z rozhovoru s pacientem. Někdy testy či laboratorní vyšetření vyjdou pozitivně, a přitom pacient s uvedeným alergenem nemá klinické potíže. To znamená, že je pouze senzibilizován a imunitní systém se s tímto alergenem dovede vyrovnat - kontakt s ním se pak neprojeví jako onemocnění.
Mýtus č. 2. Doktore, dejte mi léky a tu alergii mi vyléčte.
Vloha pro vznik alergie je dána geneticky a její rozvoj je vázán na působení zevního prostředí. Pokud si to pacient neuvědomí a není ochoten aktivně na léčbě spolupracovat, upravit svůj denní režim, způsob života, své prostředí, neexistují žádné zázračné léky ani vakcíny, které by to za něj udělaly. Pokud je pacient ochoten spolupracovat, pak může vhodně zvolená léčba významně ovlivnit kvalitu jeho života a alergie nebude omezovat jeho pracovní a společenské aktivity.
Mýtus č. 3 Nebudu jíst tu chemii, je přece dost alternativních postupů a přípravků.
Ano, je dost alternativních postupů a přípravků, ale žádný z nich nemá ověřený standardní efekt, který se pohybuje na maximálně 20-30 % účinnosti, což je u alergií účinnost placeba. Skutečně účinná léčba má úroveň účinnosti 70-80 %. Výhodou ale někdy je, že někteří z pacientů, kteří se dají na alternativní cestu zvládání alergie, začnou sami od sebe (mnohdy i nevědomky) uplatňovat správná režimová opatření, a ta sama o sobě výrazně sníží úroveň alergických potíží.
Mýtus či 4. Doktore, já jsem alergický na všechno.
Pokud je člověk na něco (potravina, lék, inhalační alergen apod.) alergický, pak na tento alergen reaguje opakovaně, vesměs stereotypně, mnohdy se stoupající intenzitou při každém dalším setkání s alergenem. Pokud jednou zareaguje (kopřivkou, svěděním, průjmem a podobně) a dvakrát nezareaguje, pak to zřejmě nebude alergie, ale nějaká jiná příčina. Často se to stává u potíží v zažívacím systému - při poruchách funkce žlučníku, slinivky břišní či střeva – kdy vzniklé potíže jsou sváděny na alergii na potraviny. Pravých alergií na potraviny je velmi málo, jejich výskyt se pohybuje kolem 1-3 %. Celkovou zvýšenou reaktivitu organizmu výrazně ovlivňují některé léky, hormonální rozlady, protinádorová chemo a radioterapie, stresové stavy, posttraumatické, pooperační stavy, chronické záněty apod.
Autor: Šárka Pelcová
