Nejčastějším svatebním darem jsou peníze

Druhým nejčastějším typem svatebního daru, případně věna, které si nevěsty do manželství přináší, jsou domácí spotřebiče a jiné domácí vybavení. Věno v klasickém smyslu slova se dává už jen v ekonomicky méně vyspělých zemích

Z průzkumu, který byl prováděn v 16 zemích světa vyplývá. „V jedenácti zemích světa jsou peníze obvyklým svatebním darem. V Albánii se dokonce k tomuto zvyku váže vtip - dostat pozvánku na svatbu je stejné jako dostat pokutu, obojí musíte zaplatit. Na druhou stranu ve Švédsku, Británii, nebo Indii svatebčané většinou svými dárky pomáhají novomanželům vybavit domácnost,“ komentovala výsledky průzkumu Markéta Dvořáčková, tisková mluvčí GE Money. Tureckou zvláštností je pak svatební dar v podobě zlata. Novomanželé dostávají zpravidla zlaté mince, ale někdy také řetízky či jiné zlaté šperky.

Zatímco například v Malajsii jsou peníze dárkem, který ke svatbě neodmyslitelně patří a dává se ve speciálním červeném balíčku, v jiných zemích o peníze snoubenci svatební hosty sami žádají. Například v Austrálii, Spojených státech nebo zemích západní Evropy (Francie, Německo) si novomanželé o peníze „řeknou“ spolu s pozváním na svatbu. V Belgii již dokonce mnozí snoubenci připisují na pozvánku číslo svého společného účtu.

V západní Evropě a anglosaských zemích je také obvyklé, že si snoubenci předem vyberou svatební dary a jejich seznam zpřístupní svatebním hostům. Seznamy dárků se buď umisťují na vybrané webové portály nebo přímo do obchodních domů, kde si snoubenci dárky vybrali. Tyto seznamy se začínají nově prosazovat například v Polsku nebo Koreji, ale v Rumunsku, Albánii či Chorvatsku by byly považované za něco nepřirozeného. Indičtí snoubenci sice nikde nevyvěšují oficiální seznam dárků, které by si přáli, ale jejich přátelé a rodina si od nich vždy dopředu neformálně zjistí, jaké dárky by rádi dostali.

Ve většině zemí světa je dle průzkumu rovněž neobvyklé, že by snoubenci sepisovali předmanželské smlouvy. V mnohých zemích, mezi které patří třeba Německo spolu s Chorvatskem, Indií, Polskem či Rumunskem, jsou předmanželské smlouvy dokonce vnímány jako něco neromantického, co by mělo být svatbě cizí. V anglosaských zemích jsou předmanželské smlouvy běžnější mezi movitějšími snoubenci, kteří si chtějí upravit své majetkové poměry. Předmanželské smlouvy jsou ale obvyklé i ve Švédsku nebo Koreji. Právě pro Korejce, kteří jsou národem velmi praktickým, je předmanželská smlouva nástrojem připravenosti na nepředvídatelné okolnosti v budoucnu.

Ke svatbám ve vyspělých ekonomikách již nepatří ani tradiční pojetí věna. Mnohdy spolu mladí lidé žijí již před svatbou a proto tradiční smysl věna, tedy vybavení nové domácnosti, v těchto případech ztrácí význam. Jinak je tomu dosud v zemích s konvenčním postojem k životu, kde věno zůstává i nadále součástí svatební ceremonie. Týká se to zejména Číny, Malajsie, Turecka, Albánie nebo Rumunska. Pravdou je, že i v těchto zemích se ale začíná konvenční přístup k věnu měnit. Namísto povlečení nebo dek přinášejí s sebou nevěsty do manželství elektrické domácí spotřebiče, lednice, postele, sedací soupravy, televizory..

Svatební anketa proběhla v Albánii, Belgii, Chorvatsku, Francii, Německu, Polsku, Rumunsku, Švédsku, Velké Británii, Austrálii, Číně, Indii, Koreji, Malajsii, Turecku a USA.


Zdroj: tz GE Money