První otázka už je tak trošku typická. Jste vlastně "duchovní" otec Projektu 100, jak jste se k němu dostal a jak vlastně vznikla celá myšlenka?
Myšlenka vznikla na Letní filmové škole. V té době vrcholila distribuce kvalitních "artových" filmů. Doposud totiž tuto distribuci zajišťoval LUCERNA film a NFA (Národní Filmový Archiv – pozn. red.) především ze svých sbírek, ale v tomto roku přestal LUCERNAFILM nakupovat umělecké filmy a začala se soustředit jen na komerční tituly. NFA se stal pouze archívem a přestával půjčovat klasické filmy světové kinematografie. Asociace českých filmových klubů sice pomalu rozbíhala svoji vlastní distribuční politiku, ale mohla ročně zakoupit maximálně 2 filmy. V této situaci jsme začali diskutovat o tom, jak zajistit pravidelný přísun uměleckých filmů do kin (především tedy filmových klubů a artkin), současně ale vyvstala i otázka, které filmy vlastně začít prioritně nakupovat. Proto vznikla v rámci LFŠ (Letní filmová škola – pozn. red.) anketa mezi účastníky, jejímž výsledkem byl seznam filmů (tzv. Králíkův seznam), které by chtěli účastníci ankety ve svých kinech vidět. U mnoha odpovědí se objevila i poznámka, že je anketa sice dobrá, ale stejně si nikdo nedovede představit, jek se vybrané filmy dostanou do distribuce. A právě tyto hlasy mne tenkrát v zoufalství a beznadějné situaci dovedly k myšlence představit distribuční projekt, který by tyto filmy do kin přeci jen dostal. Na základních tezích se tenkrát velmi aktivně podílel i český režisér Jaromil Jiren, a tak mohl vzniknout i návrh projektu, který si za základ vzal skvělou tradici tzv. festivalů pracujících (tradice 30 let). Změnil se jen obsah - do každoroční kolekce desítky uváděných filmů by byly zařazeny právě filmy z ankety. Projekt měl původně název 70+30 (míněno 70 zahraničních a 30 českých filmů v průběhu 10 let), nakonec i v důsledku příprav oslav 100. výročí kinematografie (1895) byl projekt přejmenován na Projekt 100.
Každý rok se po deset let mělo promítat 10 filmů. Tohle je už ale dvanáctý ročník, a tak by se projekt mel přejmenovat spíše na 120 nebo 200. Jak se vlastně povedlo, že tato akce stále trvá?
Opravdu jsme nevěřili a netroufali si ani věřit, že k realizaci Projektu 100 dojde, začátky byly velmi nejisté, kruté a těžké - jen tak tak jsme zvládli bez jakékoliv státní finanční podpory první ročník a jen díky velkému úspěchu u kin i diváků se pak uskutečnil ročník druhý. Postupně se ale v naší distribuci akce zabydlela, rostl počet kin i diváků a také se malinko proměnila náplň filmů (objevovalo se více a více snímků mimo původní tzv. Králíkův seznam). Proto i v roce desátého a tedy posledního ročníku došlo k celkem logickému rozhodnutí pokračovat dál - akce se stala prakticky samofinancovatelná, každý rok se dařilo objevovat další a další "projektové" filmy a stabilní a poměrně velký je i zájem diváků. Slavná se stala i značka, a tak nebyl důvod nepokračovat dál, ani měnit název akce.
Dnešní ročník je tak trochu o revoltě a vzpurnosti. Toto téma (i předchozí) vzniklo na nějaký popud nebo jen nejlépe ohraničovalo všechny snímky ročníku?
Výběr filmů do Projektu 100 nejvíce ovlivňuje obsah a průběh LFŠ i dalšího projektu - FILM a ŠKOLA. A protože hlavním tématem LFŠ 2005 byla revoluce a revolta a většina filmů v Projektu 100 - 2006 byla na LFŠ s úspěchem uvedena, nebylo těžké vybrat letošních deset "projektových" filmů.
Před každou projekcí se můžeme těšit na krátký animovaný kanadský film, což je velice zajímavé a nezvyklé. Zajímalo by mě, proč jste nevytvořili celou stopu těchto filmů a nepromítali je zvlášť. Toto "animované intro" je novinkou nebo se již objevilo v předešlých ročnících?
Není to novinka, vlastně prvních pět let Projektu 100 bylo "normální" uvádět krátké filmy. Pak jsme narazili na problém ryze pragmatický - už nám nikdo nechtěl dát předfilmy zcela zdarma a naše finanční možnosti se ztenčovaly. Letos jsme ale měli štěstí - s výběrem i nákupem filmů nám pomohla kanadská ambasáda, a tak se těchto deset skvělých kanadských animovaných filmů může poprvé představit i našim divákům. Po skončení Projektu 100 budou všechny tyto filmy spojeny do dvou samostatných celovečerních cyklů a nabízeny filmovým klubům i školám.
Projekt 100 zavítá do mnoha kin po celé České republice. Jaké je vlastně vyjednávání s kiny, u kterých usilujete o promítání? Dnešní diváci jsou jací jsou, a tak podle mého názoru kinosály nemohou počítat s větší návštěvností než u klasických hollywoodských trháků.
Projekt 100 je vítanou a poměrně úspěšnou alternativou současné nabídky většiny menších kin. Filmy nejsou prioritně uváděny v multiplexech, a tak mají malá kina velkou příležitost konečně uvádět některé tituly v premiéře. Navíc má přehlídka i "výchovný" charakter a může výrazně posílit "kulturní" postavení mnoha menších kin. I proto nemáme nouzi o zájem, naopak už nejsme příliš schopni uspokojit každé české kino.
Jak jste na tom vlastně s propagací? Snažil jsem se najít informace o Projektu 100 na internetu a musím se přiznat, že toho bylo celkem poskrovnu a stránky, které se tvářily jako oficiální, byly už pár let staré.
Do propagace investujeme poměrně hodně, máme 70 druhů oficiálních znělek, které se promítají v "projektových" kinech. Ke každému filmu vydáváme speciální a identifikovatelný plakát, ale největší propagační účinek si slibujeme z každoročního vydávání speciálních novin „Filmové listy“. Mají 16 stran a obsahují originální recenze ke všem filmům. K dispozici jsou zdarma ve všech "projektových" kinech v nákladu 150.000 kusů. Pokud jde o internetové stránky, pak musíme přiznat, že nejsou úplně nejlepší. V současné době řešíme přechod na nové stránky a také jejich pravidelnou aktualizaci. Ale i teď je na stránkách www.artfilm.cz/projekt-2006 dost informací - distribuční listy, fota, seznam filmů, program kin apod.
Poslední otázkou bych chtěl také čtenáře pozvat vaším prostřednictvím k shlédnutí alespoň jednoho snímku z letošní „desítky“. Jaký byste určitě neminul a doporučil?
Protože miluji a mám velmi osobní vztah ke všem filmům, je pro mne těžké na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Možná bych ale mohl přijmout otázku: „Který film Vás mile v poslední době překvapil?“ Pak bych už mohl odpovědět snadněji - největším překvapením pro mne byl celovečerní film Dítě (na který se můžete těšit v nadcházející recenzi pozn. red.) , který se mi nesmírně líbil a představuje pro mě snad i vrchol loňské filmové tvorby (současně se divím velmi negativním recenzím diváků i kritiků). Velmi hluboký dojem na mne zanechaly i dva dokonalé animované filmy: Klobouk a Ryan. A pro milovníky filmu a přirozené odpůrce těžkého filmového umění bych pak doporučil Motocyklistické deníky a Dvojí život Veroniky.
Nejen letošní Projekt 100 očima Jiřího Králíka
02.02.2006
Nacházíme se na přelomu ledna a února a v Čechách se rozjíždí další ročník Projektu 100. Pokusím se vám tedy postupně zrecenzovat deset letošních snímků, včetně „bonusových“ animovaných filmů z Kanady. K této příležitosti jsem si dovolil vyzpovídat Jiřího Králíka, autora a hlavního organizátora, abych vám jeho slovy přiblížil nejen celou myšlenku Projektu 100, ale i letošní ročník.
Autor: Láďa Konečný
