Nejkrásnější obraz má Drážďanská galerie

Sixtinská madona je proslavenou součástí drážďanské Galerie starých mistrů, která se dnes řadí mezi nejvýznamnější světové galerie. Jsou tu vynikající díla italských renezančních a barokních malířů i obrazy z počátku rokoka. Například Giorgioneho Spící Venuše, obrazy Tiziana, benátských umělců jako Veronese, Tintoretta či Canaletta. Nechybějí ani holandští mistři či představitelé španělského, francouzského a malířského umění.

Pohled do minulosti
Základy Drážďanské galerie položil v šestnáctém století saský vévoda Jiří Bradatý (1500 až 1539), syn Albrechta Srdnatého a Zdeny z Poděbrad, který učinil z Drážďan rezidenční město. Byl mecenášem malíře Lucase Cranacha staršího, což výrazně ovlivnilo jeho vztah k malířskému umění. V jeho stopách následoval Mořic Saský a zejména August I. Saský, který je pokládán za skutečného zakladatele Drážďanské galerie. Jako datum jejího založení se uvádí rok 1560. V té době měla galerie už řadu obrazů Albrechta Dürera, Lucase van Leydena a dalších mistrů.
Nová éra začala s nástupem Augusta II. Silného, který byl od roku 1694 saským kurfiřtem a od roku 1697 polským králem a pokračovala za jeho syna Augusta III., rovněž polského krále a saského kurfiřta. Oba byli vášnivými sběrateli umění a zaměřili svůj zájem nejen na saské umění, ale také do Itálie, Francie a na staré vlámské mistry.
Nejvýznamnější akvizicí Augusta III. byla v roce 1754 už uvedená Raffaelova Sixtinská Madona. Malíř ji původně vytvořil v letech 1512 až 1513 pro klášterní kostel v Piacenze. August III. o koupi jednal celé dva roky a za obraz zaplatil tehdy horentní částku 25 tisíc římských skudů. Krátce předtím získal pro galerii stovku nejcennějších obrazů ze sbírky Francesca III. d’Este z Modeny. Šlo o slavná díla italské renezance, například čtyři obrazy Veronesovy, dále Tizianovy a Correiggiovy obrazy, ale také díla Velázquéze, Rubense, Holbeina, Vermeera či van Dycka. Po sedmileté válce, která vypukla v roce 1756, už nikdy nebyly nákupy obnoveny ve stejné míře.

Okouzlený Goethe
V té době se ukázalo, že prostory věnované obrazům zdaleka nestačí. Proto byly ve výstavní sály přeměněny například budovy bývalých královských stájí. Nebylo to ideální, ale byla to obrazová galerie, která určila standardy pro tehdejší světová muzea. Zapůsobila i na Johanna Wolfganga Goetheho, který ji popisuje slovy: „Můj údiv překonal všechna očekávání. Nádhera v tichosti této obrovské haly, obrazy v krásných rámech, lesklé podlahy, to vše dělá dojem, jako by člověk vstupoval do svatyně.“

Věhlas a sláva galerie v druhé polovině osmnáctého století dále rostly. V devatenáctém století se opět ocitla před nutností výstavní prostory zvětšit. Po dlouhé diskuzi bylo vytvořeno podle návrhů Gottfireda Sempera Královské muzeum, které tvořilo jedno z křídel paláce Zwinger.
Během druhé světové války zažily Drážďany kobercové nálety spojeneckých vojsk. Většina nejcennějších obrazů byla sice bezpečně převezena a ukryta, některé ale byly rozkradeny a samotná budova galerie byla nálety těžce postižena stejně jako celý Zwinger. Rekonstruována a znovu otevřena pro veřejnost byla až v roce 1960.

Drážďanský Zwinger
Nejde o zámek jako takový, ale o reprezentační barokní stavbu. Sám název Zwinger znamená parkán. Byl zamýšlen jako místo pro divadelní představení pod širým nebem, rytířské hry a tehdy velmi oblíbené koňské balety. Stavbu navrhl Daniel Pöppelmann, plastiky provedl sochař Balthasar Permoser. V roce 1710 byly vybudovány oranžerie a dva pavilony spojené obloukovitou galerií. V letech 1714 až 1716 se zrodil Hradební pavilon, který je nejvyšší částí Zwingeru. Jde o skeletovou konstrukci bez uzavřených stěn, která má na vrcholu Herkula nesoucího zeměkouli. V té době vznikla i dlouhá galerie zakončená Korunní branou. Zbytek areálu včetně barokní zahrady na nádvoří se budoval postupně až do roku 1728.

Zwinger byl za druhé světové války kobercovými nálety Spojenců v roce 1945 tak zničen, že se jeho obnova zdála nemožná. Přesto se ho podařilo do roku 1964 plně obnovit a dnes celý slouží k muzejním účelům.   


Zdroj: 100+1