Zrovna nedávno jsem se opět, jako již nesčetněkrát, vracel z Čech do USA. Žiji v menším městě, nelétám s ČSA (které jako jediné aerolinky létají přímo Praha - USA), takže v mém případě se vždy jedná o 3 lety: Praha - jiné větší evropské letiště (Frankfurt, Mnichov, Londýn, Paříž, Amsterdam, atd.), dále toto tranzitní město - jiné větší americké město s mezinárodním letištěm (NYC JFK, Newark, Philadelphia, Washington DC, Detroit, Boston, atd.). A tady to pak začíná.
Jak jsem psal minule, čeká vás fronta na pohovor s imigračním úředníkem, zavazadla, celnice, a v neposledním bezpečnostní prohlídka (tzv. security check). Touto procedurou procházím pokaždé, je to dlouhé, nepříjemné a únavné. Tentokrát jsem letěl do Philadelphie. Lety Praha - Mnichov a pak Mnichov - Phily (jak se Philadelphii zkráceně říká) byly téměř na čas, žádný problém. Nicméně než jsem se dlouhou chodbou dobral k imigračnímu úředníkovi, byli tam již lidé z jiných letadel, která přistála před naším. Ale nebylo to tak hrozné, přede mnou bylo odhadem 15 lidí, každý se zdrží zhruba 2 až 3 minuty, takže si to můžete spočítat. Ale šlo to celkem rychle, když jsem prošel, moje kufry již byly vyhozeny z pásu a trpělivě na mě čekaly. Popadnul jsem je, bez problémů a bez zdržení prošel celnicí, dokonce ani u “zahazovacího pásu” nebyla fronta, zbavil se jich a pelášil jsem na poslední let, který odlétal v 17:30 do mé konečné destinace. Ale ouha. Ještě jedna bezpečnostní kontrola! Fronta až za roh, naštěstí mi toto zabralo “pouhých” 20 minut. Bylo právě 17:00, tedy “času dost” chytit můj poslední let. Než jsem se ale dobelhal k terminálu F (šel jsem přes všechny napříč od terminálu A!) na ceduli vidím CANCELLED (zrušeno). Sakra. Žádný problém, další let je v 18:30, tedy za hodinu, změním si letenku a mám vyhráno. Omyl! I let v 18:30 ZRUŠEN! Co teď? Paráda. Do nekonečné fronty na změnu letenky a modlit se, že se dostanu na let ve 20:30 nebo 22:30. Fronta pro mě trvala více než hodinu, než jsem přišel na řadu (a to bylo přede mnou zhruba 20 lidí, za mnou ještě více). Naštěstí jsem Silver Preferred (což je obdoba OK Plus programu u ČSA), zavolal jsem na zákaznickou linku a rezervaci na let v 22:30 (20:30 byl již vyprodán) si ještě stačil udělat. Spokojen, že se ještě dnes dostanu domů, jsem pojedl a popil v letištním baru. Můj let ve 22:30 byl zrušen ve 20:30. Bingo. Další fronta, další telefonát, další let, kdy? Přece další den, v 6:30 ráno. Úžas.
Naštěstí (na rozdíl od mnoha ostatních cestujících) jsem dostal kupón na hotel zdarma, po další půlhodině čekání přijela dodávka a odvezla mě do hotelu. Pospal jsem si přesně čtyři hodiny a ve 4:00 ráno zpět na letiště. Let v 6:30 mě konečně dopravil domů.
Nenávidím létání. Beru-li v úvahu, že jsem z domova v Praze odjížděl v 6:00 ráno a domů v USA se dostal v 9:00 ráno druhý den, tak mi tato cesta zabrala celých 33 hodin, stání ve 4 frontách na bezpečnostní prohlídku (security check) a ve dvou nekonečných frontách na změnu letenky. To je tedy mé dobrodružství. Děkuji, zabavit se umím i jinak.
Nemám rád létání, nenávidím letiště. Vzpomínám si na pocity, které měla Simona Stašová v roli matky ve filmu “Román pro ženy”. Kdykoliv přišla na letiště (již v Ruzyni), cítila se jako světoobčan a zásadně mluvila pouze anglicky. Chápu její pocity, pro člověka, který cestuje pouze zřídka to může být zajímavé, nové, dobrodružné. Pro lidi, pro které to je záležitost zcela běžná, je létání za oceán jen dlouhé a nudné martýrium s nekonečnými kontrolami a frontami a šancí, že večer místo sklenky červeného s Mozartem ve vlastním obýváku strávíte v Brooklynu nebo v New Jersey v ušmudlaném hotelu, čekajíce na další volný let.
Hezký den a šťastný let!
