V Nepálu lze spatřit, jak na jednom břehu vody pere žena prádlo a na druhém se pálí zesnulý člověk. Ke které straně jste se nachomítl?
Viděl jsem oboje. Praní prádla ovšem není vždy jen ženská práce, lze vidět i muže. Ti však vždycky perou jako zaměstnanci pro zákazníky, nikoli pro svou vlastní domácnost. Spalovací gháty jsem v Nepálu navštívil u Pašupatinátu v Káthmandu. Kupodivu na mě nepůsobily nijak depresivně, smrt je zde chápána jako součást života a má své nezastupitelné místo. Jen mě trochu překvapilo, že spalovaní těla se většinou nezúčastňuje celá rodina, nebo alespoň nezůstávají celou dobu u hořící hranice.
Jak dlouho jste v Nepálu pobýval a nad čím nejvíce kroutil hlavou údivem?
V Nepálu jsem byl poprvé, ale vzhledem k tomu, že jsem přijel z Indie, nemohlo mě již mnoho věcí překvapit. Ve srovnání s Indií mi přišel Nepál přeci jen čistší a snad i jaksi klidnější v tom smyslu, že se mne tak často nedotazovali na koupi toho či onoho.
Říká se, že jídlo v Nepálu chutná, pokud se nedíváte, jak se připravuje. Co vám nejvíce chutnalo a co byste si už nikdy nepřidal?
V Nepálu mi velmi chutnalo. Nejčastějším jídlem byl dal bhát, což je rýže s čočkou, kterou občas doplňuje i malá mistička smažené zeleniny a zcela výjimečně také maso. V Káthmandu se však dá koupit bez jakýchkoli problémů i zcela evropské jídlo, jako jsou francouzské bagety, šunka, sýr, salám apod. Vzhledem k tomu, že po třech měsících v Indii jsem byl velmi vyhladověný, rád jsem využil příležitosti dát si skvělou evropskou snídani.
Oblíbenost trekových tras se v zemi projevuje přílivem moderních vymožeností pro lidi na cestě. Přesto vás něco nemilého přepadlo a vydali se vstříc nebezpečí. Jakou hranici jste si určili pro návrat?
Šli jsme trek kolem Annapurny a pak ještě jeden kratší kolem jezera Gosaikund. Příliv civilizace byl znatelný jen u Annapurny, kde jsou potoky a řeky přemostěny moderními mosty za použití švýcarské technologie. Lidé jsou na turisty zvyklí a rádi jim připraví to, co si turisté žádají: napečou koláče, buchty, usmaží steak z jaka, na zádech donesou lahve Coca Coly apod. Ale příroda samotná se spoutat samozřejmě nedá. Druhý den našeho treku se spustil třídenní liják, který měl za následky půdní sesuvy. Ve vyšších místech padal sníh místo deště, a tak jsme procházeli kolem spadlých lavin. Sníh nám sice cestu do sedla Thorong-la (5 416m n.m.) znesnadnil, ale mělo to i své výhody: mnoho turistů výstup vzdalo a my ostatní jsme byli odměněni výhledem ze zasněžené Annapurny.
Nepál nejsou jen hory, ale i lidé a místa kde bydlí. Navštívili jste domov některého místního člověka?
Na návštěvě jsme byli například v době, kdy se v Nepálu odehrával svátek "bratrů a sester". Podstatou svátku je to, že muži dávají svým sestrám peníze na nové šaty a ženy dávají bratrům věnec květin kolem krku. Potkali jsme jednoho mladého muže, který měl kolem krku osm věnců - měl tedy osm sester a všem musel dát peníze na nové šaty! Jedna rodina nás při této příležitosti pozvala k sobě domů na návštěvu, abychom si všechno mohli důkladně prohlédnout.
Nabídl vám někdo z obyvatelů svou dceru za nevěstu?
Cestoval jsem s partnerkou, kterou jsem vždy představil jako svoji manželku, a proto těchto nabídek nepřišlo mnoho. Vzpomínám si ale, že jsem takovou nabídku dostal v Bangladéši, když jsem šel rozměnit peníze k jednomu domku a Petra zůstala čekat u řidiče rikši. Matka mi dokonce dala vybrat z pěti svých dcer.
Jaká hudba se vám tam zalíbila? Vyskytují se tam nějaké pouliční kapely či samostatní hráči? Na co nejvíce hrají?
Ve městech jsme se moc nepohybovali a po horách kapely moc nechodí... Líbí se mi ale nepálsko-tibetská hudba na motivy nejznámější buddhistické mantry „Om mani padme húm“ a podobné mručivé melodie.
Jaká kulturní památka vám připadala nejzajímavější?
Nejzajímavější bylo rozhodně historické centrum Káthmandu s typickými hinduistickými chrámy, které patří mezi světové dědictví UNESCO. Kromě toho se mi líbilo procházení mezi dvorky a průchody starého města, mezi tajuplnými úzkými uličkami a dvorky s malými chrámy pro domácí božstva.
Webové stránky Karla Wolfa a zdroj fotografií: www.setkanicestovatelu.cz
Viděl jsem oboje. Praní prádla ovšem není vždy jen ženská práce, lze vidět i muže. Ti však vždycky perou jako zaměstnanci pro zákazníky, nikoli pro svou vlastní domácnost. Spalovací gháty jsem v Nepálu navštívil u Pašupatinátu v Káthmandu. Kupodivu na mě nepůsobily nijak depresivně, smrt je zde chápána jako součást života a má své nezastupitelné místo. Jen mě trochu překvapilo, že spalovaní těla se většinou nezúčastňuje celá rodina, nebo alespoň nezůstávají celou dobu u hořící hranice.
Jak dlouho jste v Nepálu pobýval a nad čím nejvíce kroutil hlavou údivem?
V Nepálu jsem byl poprvé, ale vzhledem k tomu, že jsem přijel z Indie, nemohlo mě již mnoho věcí překvapit. Ve srovnání s Indií mi přišel Nepál přeci jen čistší a snad i jaksi klidnější v tom smyslu, že se mne tak často nedotazovali na koupi toho či onoho.
Říká se, že jídlo v Nepálu chutná, pokud se nedíváte, jak se připravuje. Co vám nejvíce chutnalo a co byste si už nikdy nepřidal?
V Nepálu mi velmi chutnalo. Nejčastějším jídlem byl dal bhát, což je rýže s čočkou, kterou občas doplňuje i malá mistička smažené zeleniny a zcela výjimečně také maso. V Káthmandu se však dá koupit bez jakýchkoli problémů i zcela evropské jídlo, jako jsou francouzské bagety, šunka, sýr, salám apod. Vzhledem k tomu, že po třech měsících v Indii jsem byl velmi vyhladověný, rád jsem využil příležitosti dát si skvělou evropskou snídani.
Oblíbenost trekových tras se v zemi projevuje přílivem moderních vymožeností pro lidi na cestě. Přesto vás něco nemilého přepadlo a vydali se vstříc nebezpečí. Jakou hranici jste si určili pro návrat?
Šli jsme trek kolem Annapurny a pak ještě jeden kratší kolem jezera Gosaikund. Příliv civilizace byl znatelný jen u Annapurny, kde jsou potoky a řeky přemostěny moderními mosty za použití švýcarské technologie. Lidé jsou na turisty zvyklí a rádi jim připraví to, co si turisté žádají: napečou koláče, buchty, usmaží steak z jaka, na zádech donesou lahve Coca Coly apod. Ale příroda samotná se spoutat samozřejmě nedá. Druhý den našeho treku se spustil třídenní liják, který měl za následky půdní sesuvy. Ve vyšších místech padal sníh místo deště, a tak jsme procházeli kolem spadlých lavin. Sníh nám sice cestu do sedla Thorong-la (5 416m n.m.) znesnadnil, ale mělo to i své výhody: mnoho turistů výstup vzdalo a my ostatní jsme byli odměněni výhledem ze zasněžené Annapurny.
Nepál nejsou jen hory, ale i lidé a místa kde bydlí. Navštívili jste domov některého místního člověka?
Na návštěvě jsme byli například v době, kdy se v Nepálu odehrával svátek "bratrů a sester". Podstatou svátku je to, že muži dávají svým sestrám peníze na nové šaty a ženy dávají bratrům věnec květin kolem krku. Potkali jsme jednoho mladého muže, který měl kolem krku osm věnců - měl tedy osm sester a všem musel dát peníze na nové šaty! Jedna rodina nás při této příležitosti pozvala k sobě domů na návštěvu, abychom si všechno mohli důkladně prohlédnout.
Nabídl vám někdo z obyvatelů svou dceru za nevěstu?
Cestoval jsem s partnerkou, kterou jsem vždy představil jako svoji manželku, a proto těchto nabídek nepřišlo mnoho. Vzpomínám si ale, že jsem takovou nabídku dostal v Bangladéši, když jsem šel rozměnit peníze k jednomu domku a Petra zůstala čekat u řidiče rikši. Matka mi dokonce dala vybrat z pěti svých dcer.
Jaká hudba se vám tam zalíbila? Vyskytují se tam nějaké pouliční kapely či samostatní hráči? Na co nejvíce hrají?
Ve městech jsme se moc nepohybovali a po horách kapely moc nechodí... Líbí se mi ale nepálsko-tibetská hudba na motivy nejznámější buddhistické mantry „Om mani padme húm“ a podobné mručivé melodie.
Jaká kulturní památka vám připadala nejzajímavější?
Nejzajímavější bylo rozhodně historické centrum Káthmandu s typickými hinduistickými chrámy, které patří mezi světové dědictví UNESCO. Kromě toho se mi líbilo procházení mezi dvorky a průchody starého města, mezi tajuplnými úzkými uličkami a dvorky s malými chrámy pro domácí božstva.
Webové stránky Karla Wolfa a zdroj fotografií: www.setkanicestovatelu.cz
