Netypická památka

Ruiny města Abu Mena leží v poušti asi padesát kilometrů jihozápadně od Alexandrie. Roku 296 tu byl pohřben Menas z Alexandrie, který byl pro křesťanskou víru za římského císaře Diokleciána mučen a popraven. Jeho hrob, který byl původně v prostých katakombách, navštěvovali tehdejší křesťané z celého okolí. Došlo tu údajně k řadě zázračných uzdravení a tryská tu řada pramenů, které prý mají léčivou moc. Jejich voda se dodnes prodává v malých hliněných ampulích s krčkem a dvěma oušky poutníkům i jiným zájemcům. Na ampulích je zobrazen svatý Menas v modlitbách s dvěma velbloudy po boku.

Jako jedno z nejvýznamnějších raně křesťanských poutních míst bylo Abu Mena v roce 1977 zapsáno na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V roce 2001 se dostalo na seznam památek v ohrožení.

Vznik města
Kolem hrobu světce vyrostlo během staletí postupně celé město, které dostalo přízvisko mramorové. V pátém až šestém století bylo vybudováno baptiserium s mramorovou křtitelnicí, v sedmém století začala výstavba trojlodní takzvané Severní baziliky. V devátém století byla bazilika dokončena a začalo se se stavbou ještě větší pětilodní baziliky dlouhé téměř čtyřicet metrů a přes dvacet metrů široké. V ní byla umístěna krypta a nová hrobka svatého Menase.

Archeologické nálezy
V letech 1905 až 1907 se německému archeologovi Carl Maria Kauffmannovi podařilo odkrýt v Abu Mena velkou baziliku, menší kostel a římské lázně a identifikovat pět různých částí města.

Další série vykopávek v egyptsko-německé režii začala koncem šedesátých let a pokračuje prakticky dodnes. Na vykopávkách se podílí Koptské muzeum v Káhiře a Německý archeologický ústav.

Kromě bazilik byla objevena obydlí mnichů, útulky pro poutníky, které měly oddělené budovy pro muže a ženy s dětmi, a velké lázně, kde si příchozí smývali jemný prach pouště. Dodnes se zachovaly například kanály, kterými se přiváděl teplý vzduch do teplovodních lázní. Archeologové objevili zbytky komunikací, hřbitov a nejrůznější dílny včetně vypalovacích pecí na keramiku. Je velmi pravděpodobné, že se v nich vypalovaly keramické lahvičky na posvátnou vodu. Našly se také lisy na zpracování vína pocházející ze šestého až sedmého století, podzemní vinné sklípky a skladiště.

Kvetoucí město bylo zničeno v desátém století nájezdem muslimů za dynastie Abbásovců. Kolem roku 1300 byla Abu Mena definitivně opuštěna a postupně ji zakryl pouštní písek.

Koptský patriarcha Kyrill založil v minulém století poblíž zřícenin nový klášter, v němž byl roku 1974 na vlastní přání pochován. Klášter dnes obývají koptští mnichové, kteří se starají i o pozůstatky a tradici Abu Meny.

Koptové
Původní obyvatelé Egypta. Od příchodu Arabů se tento název používá jen pro egyptské a také etiopské křesťany. Již ve třetím století byla bible přeložena do koptštiny a byla vytvořena vlastní liturgie v kopštině. Kopština byla užívána v Egyptě v běžném životě až do šestnáctého století, kdy byla definitivně vytlačena arabštinou. Koptské texty byly psány řeckým písmem.

Po chalcedonském koncilu v roce 451 se koptská církev odloučila od hlavní větve křesťanské církve. Do 11. století sídlil koptský patriarcha v Alexandrii, poté v Káhiře. V současné době je to patriarcha Šenuda, který nastoupil po Kyrillovi. Od roku 1741 malá část Koptů podléhá Vatikánu, s kterým uzavřela dohodu. Koptská církev je nejstarší křesťanskou církví Afriky.
 

Zdroj: 100+1 
Foto: Fotopedia