Zajímavé je, že jde jen o americké děti. Jinde ve světě se tato porucha podobným tempem nešíří. V USA se v této souvislosti hovoří dokonce o epidemii. Jde o duševní poruchu ze skupiny poruch nálady (afektivních poruch), která byla dříve zahrnována pod společnou nálepku maniodepresivní psychóza. Tam se deprese a mánie střídají pravidelněji, zatímco u bipolární afektivní poruchy převládají početně epizody mánie nad depresí.
Pojem deprese je velmi dobře známý. Daleko méně běžný je pojem mánie, která je jejím zrcadlovým obrazem. Jsou pro ni charakteristické nadměrná veselost, rozjařenost, zvýšená aktivita, postižení bývají velmi hovorní, mají sníženou potřebu spánku. Duševní činnost, myšlení i řeč jsou zrychlené, postižený působí velmi sebevědomým dojmem. Někdy dochází až k agresivním projevům.
NOVÁ DEFINICE
V roce 1994 oficiální psychiatrický manuál definici bipolární afektivní poruchy rozlišil na více stupňů. Příznaky popsané výše byly zařazeny jako číslo I, další tři stupně byly přidány. Stupeň II je pokládán za mírnější než jednička, další stupeň má jen velmi malé výkyvy mezi depresí a mánií a do kategorie IV byly zařazeny bipolární poruchy s projevy, které neodpovídají žádné z předchozích tří kategorií.
ŘEČ ČÍSEL
Podle odborníků je zvýšená pozornost, která se této chorobě v poslední době věnuje, reakcí na její masové rozšíření. Zkoumá ho velké množství vědeckých týmů. Ukázalo se, že v letech 1996 až 2004 se u dospělých prakticky neprojevil žádný nárůst této nemoci. Počet dětí s touto chorobu vzrostl přímo astronomicky.
V roce 1996 trpělo v USA touto chorobou třináct ze sto tisíc dětí. V roce 2004 to bylo už 73 dětí ze sto tisíc. Nárůst na více než pětinásobek.
TAJEMNÁ CHOROBA
Nikdo nezná důvody tohoto vývoje a vědci zatím k ničemu nedošli. Lékaři ani nedokážou určit, zda děti dostávají správné dávky léků. Zda jich nemají málo, příliš mnoho či zda vůbec dostávají správný typ léků.
Nejistota, která panuje ohledně příčin této choroby i jejího masového rozšíření jen v jedné zemi, vyvolává řadu pochybností. Je navíc prokázáno, že léky, které dětští pacienti dostávají, mají velmi výrazné vedlejší účinky. Například lithium je velmi účinné, ale vede k nadměrným váhovým přírůstkům, projevuje se velkou žízní a nadměrným močením a u dospívajících vyvolává akné. Jiné léky vedou u dívek k vytváření cyst ve vaječnících a v mnoha případech následně k neplodnosti. Je také prokázáno, že léky užívané k léčení jiných duševních poruch mohou bipolární afektivní poruchu vyvolat.
ADHD
Další dva miliony dětí v USA mají jako diagnózu hyperkinetický syndrom – ADHD, což je anglická zkratka pro attention deficit hyperactivity disorder. Je to typicky dětská porucha, při níž se kombinuje deficit pozornosti s hyperaktivitou. Dítě není schopno udržet soustředěnou pozornost, je hyperaktivní, impulzivní, přičemž jednotlivé složky tohoto výčtu se mohou různě kombinovat a převládat. ADHD bývá často zaměňována s bipolární afektivní poruchou. Přitom léky běžně používané k léčení ADHD bipolární afektivní poruchu zhoršují. Záměna diagnózy je proto značně nebezpečná.
JDE VŽDY O NEMOC?
Řada psychologů a pedagogů se domnívá, že v mnoha případech nejde o psychickou nemoc, ale o zásadní chyby ve výchově, které se výrazně a stále častěji projevují už u dětí ve věku kolem dvou let. Rodiče na ně mají stále méně času, a to se projeví na chování a dokonce i na charakteru dítěte. Křičí, běhá, neposlouchá, má záchvaty vzteku až zuřivosti, snaží se prosadit svou a vše si doslova vydupat, ale to vůbec ještě neznamená, že je psychicky nemocné. Prostě mnoho dětí je zvyklé prosadit si svou. Pokud jsou léčeny léky jako lithium, je to zbytečné a jen jim to škodí. Diskuze na toto téma zdaleka nekončí.
ÚLOHA GENŮ
Řešením mohou být mozkové skeny, ale ani v tom případě se lékaři neshodnou, jak by měly vypadat. Módní jsou dnes genetické testy, a tak se hledá v lidském genomu gen nebo geny, které bipolární afektivní poruchu mohou způsobit. Letos v květnu tým doktora McMahona z Bethesdy (USA) uveřejnil srovnávací studii genomů 413 dospělých s bipolární afektivní poruchou a 563 zdravých lidí. K bipolární poruše může mít podle této studie vztah celkem osmdesát genů, z nichž osm ovlivňuje způsob, jakým mozek reaguje na neurotransmitery, jako je dopamin. I doktor McMahon ale připouští, že vytipovat jeden nebo více genů, které spouštějí bipolární afektivní poruchu, se zřejmě v blízké budoucnosti nepodaří.
Zdroj: 100 + 1
