Vědci pod vedením Lukea Skinnera z univerzity v Cambridge se snažili najít meziledová období, která byla co nejvíc podobná současným podmínkám. Z různých údajů vyplývá, že taková situace byla na Zemi zhruba před 780 tisíci lety. Vědci se domnívají, že tehdy byl přechod do doby ledové doprovázen střídavým oteplováním a ochlazováním severní a jižní polokoule a narušení cirkulace oceánských proudů. Pokud analogie dneška s tehdejší dobou sedí, pak by během následujících 1500 let měl začít přechod na dobu ledovou. Tedy za předpokladu, že by úroveň CO2 byla na „přírodní“ úrovni. Vědci jsou přesvědčeni, že kvůli lidmi vypouštěnému CO2 se tak ale nestane.
Podle Lukea Skinnera by nástup další doby ledové mohl způsobit jen nějaký dlouhodobý proces, který by výrazně stlačil dolů koncentrace oxidu uhličitého. Společně s kolegy spočítal, že aby mohla přijít doba ledová, měla by koncentrace CO2 klesnout pod 240 ppm (částic na milion – parts per million). Současná úroveň je okolo 390 ppm.
Astronomové Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghe v minulosti prohlásili, že se lidstvo musí zaměřit na efektivní vypouštění skleníkových plynů do atmosféry, abychom si uchovali výhody současného klimatu doby meziledové. Tuto esej občas připomínají odpůrci snižování emisí skleníkových plynů. Skinner předpokládá, že podobné reakce se dočká i výzkum jeho týmu. „Je to zajímavá filozofická otázka. Měli bychom se lépe v teplém světě doby meziledové, nebo v době ledové? Asi spíše v té teplé,“ říká Skinner.
„Taková debata ale míjí to podstatné," pokračuje Skinner. "My se v současnosti totiž nesnažíme udržet naše klima teplé, ale snažíme se nepřehřát ho moc rychle. Něco jiného je dodávat CO2 do chladného klimatu a něco jiného je dodávat ho do teplého,“ vysvětluje Skinner. „Rychlost změn, které CO2 přináší, je bezprecedentní. A bude to mít vážné důsledky, pokud se s nimi nedokážeme popasovat.“
Jiní vědci poukazují na to, že i kdyby lidé okamžitě přestali vypouštět emise CO2, jeho koncentrace by zůstaly zvýšené po dobu nejméně tisíce let s tím, že v oceánech je naakumulováno dostatečné množství tepla na to, aby mohlo dojít k významnému roztání ledovců a zvýšení mořské hladiny.
Doby ledové a meziledové jsou ovlivňovány změnami v oběžné dráze Země. Jejich účinek popsal před sto lety srbský vědec Milutin Milankovič. A po něm jev dostal také název: Milankovičovy cykly. Milankovič popsal vliv vzájemné pozice Země a Slunce, včetně vlivu sklonu zemské osy, který ovlivňuje množství tepelné energie, která dopadne na planetu. Perioda těchto cyklů je v desítkách tisíc let.
Jak přesně probíhá změna klimatu z teplých meziledových dob na doby ledové a zase zpět každých sto tisíc let, ale není přesně známo. Samotné změny popsané Milankovičem totiž nejsou schopny způsobit desetistupňový rozdíl, který dělí dobu ledovou a dobu meziledovou. Počáteční drobné změně musí přijít na pomoc další faktory, včetně emisí CO2 v případě oteplování, nebo naopak jeho pohlcení do oceánů v případě ochlazování.
Z dat vyplývá, že každý přechod mezi dobami se liší od těch předchozích, protože stejné kombinace orbitálních faktorů se neopakují. Byť velmi podobné podmínky nastávají pravidelně co 400 tisíc let. Právě rozdíly mezi jednotlivými cykly jsou vysvětlením, proč jednotlivé doby meziledové trvaly různě dlouhou dobu.
Zdroj: Ecomonitor.cz
