Podobně jako Čapkův román Krakatit, který měl v podobě divadelní hry u Švandů před necelými čtyřmi lety světovou premiéru, i Obyčejný život se na jevišti objevuje poprvé. Spisovatel jej napsal během léta v roce 1934 a po románech Hordubal a Povětroň jím vrcholí tzv. noetická trilogie, v níž se autor zabýval lidským poznáním. A došel k tomu, že nejen naše poznání, nýbrž i náš život v sobě obsahuje víc možností a podob, než sami tušíme…
Hlavní hrdina příběhu, bezejmenný nádražák v penzi, sepisuje na sklonku života paměti, aby zjistil, že jeho „obyčejný život“ nebyl ani zdaleka tak přímočarý a jednoznačný, jak se i jemu samotnému zprvu zdá. Ze skromného, slušného muže se najednou stává téměř běsovská postava, z jejíhož podvědomí probleskují vášně, pudy, hříchy, omyly a chyby, podlosti i lži… Kolik různých „já“ vlastně v sobě máme? Kolika z nich přiznáme právo na existenci? A které je to pravé?
Srdeční záležitost Martiny Krátké
Stále živou předlohu Karla Čapka pro Švandovo divadlo volně adaptovala Martina Krátká. O divadelním zpracování Obyčejného člověka přemýšlela už od roku 2010 – od chvíle, co se jako herečka objevila v Hordubalovi v Divadle Husa na provázku (v režii J. A. Pitínského zde hrála Hafii, dceru hlavního hrdiny, jemuž vrah zákeřně probodne srdce, a to se na konci záhadně ztratí). Práci na Čapkově předloze tak Krátká ne náhodou vnímá jako svou „srdeční záležitost“.
„Donedávna jsem se ve všech svých inscenacích snažila zachytit témata, která společnost pálí a bolí,“ říká režisérka. „Zrcadlo, které má možnost divadlo nastavovat, má neuvěřitelně léčebné účinky. Letos jsem nabyla dojmu, že je třeba se pozastavit. Všechno je nějak příliš rychlé. Proto Čapek a proto jeho oslava života s názvem Obyčejný život. Obyčejný život, který přece nikdy není obyčejný,“ uvažuje Martina Krátká.
Road movie ve vlaku
A proč se tvůrci rozhodli z Čapkova Obyčejného života udělat Slušného člověka? „Všem Čapkovým dílům je jedno téma společné, a to je člověk,“ říká Martina Krátká. „V případě Obyčejného života jde o vhled do duše obyčejného člověka. A to je také téma, kterému se v inscenaci věnuji - obnažení lidské bytosti“, vysvětluje režisérka. Ta svou „road movie na jednom místě“ umístila do prostoru vlakového kupé – místa všedního a magického zároveň.
Slušnost znovu na scéně
„Věříme, že má smysl znovu a znovu promýšlet, co pro každého z nás slušnost znamená, a jak je to s ní doopravdy,“ doplňuje dramaturg inscenace Libor Vodička. „Slušný člověk je jednak oslavou obyčejného života každého z nás, a jednak poutavě vedenou filozofickou úvahou o člověku, který se biologicky rodí jako mnohost,“ dodává Vodička.
V hlavní roli bilancujícího železničáře se představí Miroslav Hruška, jemuž podobně jako kdysi Čapkovi slušnost v dnešním světě chybí: „Nalézám kus štěstí v tom, že se tam pan Čapek zabývá slušností, normální, úplně obyčejnou slušností, protože je jí jako šafránu a za to jsem moc vděčný, že se mohu dotknout takové věci i v dnešní době, plné experimentů. To nemyslím hanlivě, ale když se najednou objeví taková živočišná věc, prostě život „obyčejného člověka“, jak ho napsal pan Čapek, je to nádhera!“
Klíčové ženské postavy – matku, manželku hlavního hrdiny a další figury - hraje Bohdana Pavlíková. „Každý z nás jsme namícháni z různých vlastností, dobrých i špatných. Postupně se ukazuje, že člověk nikdy není jednoznačný. Že se v něm skrývají různé další tváře a osobnosti, které mohou a nemusí dostat příležitost. Jde třeba o to, kdy… Osobně mne asi nejvíc oslovuje to, jak dílo dál žije i po úmrtí autora, a jak se mnohé z něj ukázalo jako citlivá a vždy laskavá analýza duše moderního člověka a společnosti,“ uvažuje herečka, která je známá mimo jiné z televizní obrazovky (seriály Doktor Martin, Rapl, Ulice ad).
V inscenaci dále účinkují Marek Pospíchal, Petr Buchta a Anna Glässnerová v alternaci s Martinou Krátkou.
Jak připomíná umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár, Slušný člověk je druhým dílem z cyklu Intimita, Anonymita, Agresivita – trilogie autorských her o třech tématech, jimž je dnes vystaven člověk jako jedinec a s nimiž se potýká i celá společnost. „Intimitu zkoumal text současné britské dramatičky Caryl Churchill, který měl pod názvem Je to tu premiéru v říjnu 2016 v režii Viktorie Čermákové. Titul věnovaný agresi uvidí diváci v režii dámského tandemu Alžběta Burianová - Tereza Říhová v dubnu 2017,“ říká Dodo Gombár.
Čapek stále inspiruje
Dílo Karla Čapka, velikána české literatury a sedminásobného adepta na Nobelovu cenu, stále láká k novým zpracováním. Ve Švandově divadle se jeho textu ujali naposledy v roce 2013, kdy tu měl premiéru Krakatit: hru podle Čapkova slavného utopického románu tu vůbec poprvé v podobě činoherního představení uvedl režisér Daniel Hrbek. Také Obyčejný život se v podobě hry Slušný člověk dočká ve Švandově divadle světové divadelní premiéry.
Román Hordubal byl oproti tomu ztvárněn už několikrát. Vedle zmíněné adaptace J. A. Pitínského v Divadle Husa na provázku po něm dvakrát sáhli filmaři - v roce 1937 Hordubala natočil režisér Martin Frič, v roce 1980 se o to pokusil i režisér Jaroslav Balík. Filmy natočené podle známých Čapkových děl by měla rozšířit také Válka s mloky, kterou v roce 2017 chystá do kin režisér Tomáš Krejčí.
Zdroj: tz
