Nový bodový systém na vlastní kůži

Na tuningový sraz do Hradce Králové jsem vyrazil již v sedm hodin ráno. Kromě ranní mlhy a nepřívětivého počasí mě však na cestě provázela ještě jistá netradiční atmosféra: Pohoda. Silnice i díky svému stavu nabídly docela příjemné svezení. Devadesátikilometrová rychlost byla sice pomalá, ale díky povrchu okresních silnic tak akorát. Za celou dobu jsem ovšem na trase Jihlava – Hradec Králové nenarazil na „řitilezce“ v podobě automobilu v těsném závěsu mé zadele. Prostě nic. Řidiči byli na cestě jako vyměnění. Přitom jsme potkali pouze jedinou policejní hlídku. No tak, jestli má takhle vypadat situace na silnici po prvním červenci, tak to beru.

OK, také já jsem naprosto nepříčetný, když se na silnici objeví třicítka, a přitom se to dá přece v klidu projet přinejmenším šedesát, ovšem respekt, který přinesl bodový systém je opravdu zarážející. Ne, že bych s ním souhlasil, na to obsahuje až moc sporných bodů, ale jenom představa, že se možná i v naší krásné české zemičce bude jezdit se stejným respektem jako třeba v Německu, mi dělá strašně dobře. Jenom rozestupy mezi automobily. To je bomba. Sice za Vámi jede úplně nový Passat, ale drží si odstup. Nespěchá, dodržuje rychlost a Vy konečně můžete přestat myslet na to, že je Vám nepříjemně při představě, že budete muset nuceně zabrzdit a auto, přilepené na Vaší zádi, to do Vás napálí.

Několik automobilů si zapomnělo rozsvítit světla, ale tento přestupek bude pravděpodobně tím nejmírnějším a zároveň nejodpouštěnějším. Svítím celý rok, takže zrovna tento problém mě absolutně netrápí. Mám problém s tím, že projíždím křižovatky na oranžovou. Prostě jen maličko sešlápnu plyn a moje mazdička MX5 vyrazí střelhbitě do křižovatky, ze které během vteřiny mizí. Právě tato akce mi ale byla v Hradci Králové osudnou. Nějak jsem se zapomněl podívat do zrcátka, kdopak to za mnou stojí v řadě. Fabia v kombíku se zeleným pruhem se pyšnila velkým nadpisem Policie.

V momentě, kdy jsem projížděl křižovatkou, musela z oranžové přebliknout červená, protože policista okamžitě zapnul majáky a sirénu a šel po mě. Nechtějte znát mé pocity, protože jakékoliv přirovnání nebo klišé řečené v klasice, že by se ve mně jeden krve nedořezal, jsou procházkou růžovou zahradou. Loučil jsem se s řidičákem, se svým vozem a zároveň se připravoval na to, jak tohle jenom vysvětlím.

„Pane řidiči, chcete si vyzkoušet nový bodový systém?“ byla první otázka podsaditého policisty kolem třicítky. Moje odpověď byla jasná. „Ne,“ hlesl jsem. Bylo mi řečeno, že za tento kousek mohu přijít o pět bodů a pět tisíc korun. Od té chvíle jsem se loučil i s dovolenou. Policista byl však pravděpodobně ve velice dobrém rozmaru, protože mě bez pokuty nechal odjet. Moje skóre tak stále je 12 bodů a peněženka je pořád plná.

Ale abychom také dnes skončili. Dámy a páni řidiči, dejte na cestách pozor, tady už nejde jen o to, že Vám policista odlehčí peněženku. Spousta z nás je na automobilu závislá a bez něj by se pak jakýkoliv byznys mohl jen těžko realizovat. A policisté budou shovívavější čím dál tím méně.