Ztráta blízké osoby, či dokonce rodiče patří bezesporu k nejvíce zátěžovým situacím, které mohou dítě potkat. Pro jeho další život je přitom podstatné, jak se s touto bolestnou ztrátou dokáže vyrovnat. Rodinná terapeutka Mgr. Kateřina Krtičková dává v článku nazvaném „O dětech, smrti a truchlení“ čtenářům nahlédnout do příběhů dětí a nabízí možnosti, jak jim lépe porozumět a pokusit se jim v období životní ztráty smysluplně pomoci. Dozvíte se, jak děti mohou prožívat úmrtí blízkého člověka, kdy je s nimi o smrti vhodné mluvit i kde hledat pomoc a oporu v případě krize.
„Téma smrti je v naší společnosti stále do jisté míry tabuizované, což dokládají i závěry nedávno realizovaného průzkumu, přitom právě u dětí je velice důležité, aby jim byl dopřán dostatek času a prostoru se ztrátou blízkého člověka se vyrovnat. Nezpracované emoce související s úmrtím milované osoby se totiž mohou nečekaně objevit kdykoli později během života a přinést závažné potíže, o čemž se v našem článku lze dočíst také,“ přibližuje téma Hana Hoffmannová, projektová manažerka portálu Šance Dětem.
Málokdo z dospělých tuší, že období truchlení může u dětí trvat i několik let, a to navíc skrytě, bez jakýchkoli vnějších projevů. Na své okolí pak dítě může působit, že úmrtí blízkého člověka přijalo zcela klidně. Stejně jako dospělí i děti procházejí různými fázemi truchlení, jejich projevy se ovšem v mnohém liší. Nezřídka se u nich dostavuje pocit viny za smrt blízkého člověka, mívají pak tendence k sebetrestání, až sebepoškozování. Může u nich dojít ke zhoršení prospěchu ve škole, záškolačení, mohou se projevit různé psychosomatické potíže, výjimkou nejsou ani projevy agrese.
Někdy dítě na dospělé působí naprosto klidně, jako by „mu to nedošlo“. A může nám připadat, že netruchlí, protože nepláče. Starší děti se pak snaží potlačovat pláč, protože nechtějí přidělávat starost svému okolí. Někdy naopak může dítě propadat záchvatům plačtivosti a zoufalství, objevují se poruchy spánku, menší děti se mohou přechodně pomočovat.
Co je dobré vědět
Dejte dítěti čas a prostor odžít si životní ztrátu. Mějte na paměti, že truchlení dítěte je individuální, může trvat různě dlouho a mít různou intenzitu.
Pozor na přehnané nároky, očekávání a vyžadování nových vzorců chování. Očekává se, že děti „nebudou dělat starosti“, tedy že se budou skvěle učit, že budou doma pomáhat, nebudou zlobit apod. Na děti ale není možné klást automatické požadavky typu „musíš pomáhat“, „nesmíš zlobit“, „musíš se učit“ v souvislosti s tím, že zemřel tatínek nebo maminka.
V žádném případě nepodceňujte úvahy dítěte o smrti. Dětské pokusy o sebevraždu nejsou bohužel ojedinělým jevem, navíc dítě v roli pozůstalého může řešit krizi způsobem „jít za tím, kdo na mě čeká a kdo mě má rád“. Z našeho dospělého pohledu nejsme schopni odhadnout intenzitu a spouštěcí podnět, který může vypadat neskutečně banálně.
Neuděláte chybu, pokud se rozhodnete vyhledat pomoc odborníka – ať už dětského či poradenského psychologa, nebo rodinného terapeuta.
Více informací: www.SanceDetem.cz, www.youtube.com/SanceDetem, www.facebook.com/sancedetem
Zdroj: tz
