Letošní Sázavafest (již druhý rok konaný ve městě Kácov) se konal ve dnech 31.7. - 3.8. a nabízel různorodé hudební i filmové zážitky. Na břehu řeky Sázavy chybělo málokteré, v českém hudebním světě známé jméno, a navrch se nabízelo i pár skvělých zahraničních interpretů, jako například The Young Gods, Sister Bliss nebo Camouglage. Párty to byla rozjetá, ploty praskaly ve švech a fronta na gyros byla pořád zatraceně dlouhá.
Nejmenší a nejkomornější stage nesla letos název Balvínka a byla zcela nedostačující. Lidé postávali ještě asi ve dvaceti řadách mimo stan (jednalo se o zastřešenou kulatou scénu), slyšeli sice ještě vcelku slušně, když soused nepořvával, ale viděli pramálo. Je možné, že Jiří Schmitzer, bratři Ebenové nebo Xavier Baumaxa dosáhli v posledním čase překotně velkého nárůstu svých posluchačů, každopádně to byla hrozná škoda.
Díky komentátorskému umu Marka Ebena se vystoupení jejich rodinné skupiny změnilo v příjemné představení s velice "netrapnými" historkami, zapojili obecenstvo aktivně a nenuceně a Marek Eben naživo ukázal své inteligentní sympatie. Davy se valily ven a současně se promíchávaly s těmi, kdo si nesli nad hlavou plný kelímek piva a supěli po Baumaxovi. Ten, když se dostavil na zvukovou minizkoušku, byl očividně překvapen, kdeže se ten hlučící kotel pod podiem vzal. Xavier byl zcela střízliv, byl totiž na antibiotikách a každá druhá jeho píseň byla nová. Jako hodně jeho kolegů k závěru koncertu řekl, že takové publikum ještě nezažil a většina mu to věřila. Ani my jsme takového Baumaxu ještě nezažili.
Jestli jsem vloni psala, kam že ta jeho hudba směřuje a jestlipak se nezvrhne k mainstreamu, tak teď bych si tipla, že ne. Jako poslední důkaz nám v poslední a hodně vyskandované písni nabídl něco ve stylu Sepultura, a to tedy připomínám že pouze zpívá a hraje na obyčejnou kytáru.
Wohnout je skupina na hudební festival jako vyšitá, nezpívají o holkách, zpívají o bárech, náladičce a blbinách. Mlátějí do kytar, mrkají na holky a má to šmrnc. Kde kdo si šuškal, že Wohnouti byli letos super. Naopak, diskuze o Skyline nebraly konce, skupina vystupovala s novou zpěvačkou. Tmavovlasá Jitka skončila z osobních důvodů koncem června, a tak byla na Sázavě zastoupena bývalou zpěvačko Giah Mesiah, Markou Rybin. Nemá to lehké, řekla bych, ale hudba Skyline neutrpěla změnou ženského hlasu nějaké větší zvukové újmy. Kdosi říkal, že by Marka měla vybírat jiné oblečení, ale to přece není tolik důležité.
Camouflage museli dostat každého z Husákových dětí. Jejich songy a zvláště ten poslední rozhýbal celou masu obecenstva u hlavního pódia. Je to legenda, prý od nich lecos odkoukávali i Depeche Mode. Frčelo to v letech osmdesátých a má to svůj půvab i dnes.
Dalším už zmíněným zahraničním interpretem byli The Young Gods se svojí "vesmírnou" atmosférou. Členové švýcarské skupiny, která existuje už více jak 20 let, byli většinou zahaleni do zelených světel a mysticky laděná hudba se taky umí pěkně rozjet, když se to umí podat.
K cizině musíme také přidat Miroslava Žbirku, který to vzal přes 22 dní ke Katrin a zpátky přes Beatles až k rozjásanému konci. Mezi písničkami používal je holé věty, což tomu přidalo na obrátkách a hlasitosti publika. Sister Bliss hrála na otevřené stage hodně pozdě a bylo tomu tak dobře, zakladatelka Faithless byla jak má být a zbytek trávníku před prostředním podiem byl nemilosrdně rozšlapáván ještě dlouho po půlnoci.
Monkey Bussines měli oproti loňsku trochu chlupatější a střídmější oblečení, Matěj Ruperrt hodně skákal a Roman Holý se tvářil patřičně nepříčetně. Ondřej Brousek si zapálil a bylo to fajn i bez něčeho nového, co jistě brzy přijde.
Pavlíčka a Basikovou ukončila průtrž mračen a nikdo se nepopral. Alespoň z bulvárů se nic takového nenese, tak to musí být pravda. Bylo to tam hrozně fajn.
Foto: Jíra
