Nemáš tu zkušenost, která by dala tušit touhu v pohybu ruky, v povzdechu. Ta na Tebe teprve čeká. Dám ti ji poznat, stačí jen chtít, projít labyrintem večera a vyslovit ta správná hesla v pravou chvíli. Jen pojď trochu blíž, zasloužíš si nápovědu. Mám slabost pro mládí neposkvrněné samčí sebedůvěrou. Ta teprve přijde a možná, že na tebe čeká právě v mém náručí.
Pojď, přece nebudeme sedět, když tanec nabízí možnost sblížení, volá naše těla k sobě a spájí naše ruce. Ulehčím ti to a nechávám svou stydlivost stát v tmavém koutě. Jsme teď tak blízko. Cítíš můj rychlý horký dech na krku, rty se zlehka dotýkám tvé kůže. Mé prsty jsou zabořené ve tvých vlasech. Tělem jsem přitisklá ke tvému, že cítím každý pohyb, každý záchvěv. Tohle nemůžeš vydržet dlouho. V duchu se směju tvé nervozitě, jen povzdechnu a rty se zabořím do sametu tvé kůže.
Skloníš se ke mně a konečně se spojíme v nedočkavém, horkém polibku. Ty nedočkavostí objevitele nepoznaného, já nedočkavostí šelmy, která čekala příliš dlouho. Tvoje rozběsněné tělo mě tlačí na zrcadla lemující parket, ústa ztrácejí chlapeckou ostýchavost a mění se v příval mužské touhy. Naše těla burácejí jak v přívalu bouře. Už se nedáš zastavit, už nechceš ztrácet čas. Jakoby těch 17 let byla nekonečná tma a já byla světlem, které rozehřívá krev a uzdravuje oči.
Nevěřícnýma uzdravenýma očima na mě zíráš, jako bys říkal: "O Bože, podívej, co jsi se mnou udělala!" Omámeného si tě vedu tmavým městem domů, kde za mými dveřmi na tebe čeká prozření, nová sebedůvěra, svět uviděný očima muže.
Očima chlapce
25.07.2006
Ještě nevíš, co ten pohled znamená. Ještě si neumíš přečíst, co ti říkám očima, když se přes okraj sklenky vpíjím do těch tvých. Nepatrný záchvěv úsměvu, pohození hlavou jako nenápadné pozvání, aby sis přisedl blíž.
Autor: Lenka Kohutová
