Ohlédnutí za Svatoplukem Benešem

Svatopluk Beneš přišel na svět dne 24. února 1918 v Roudnici nad Labem. V rodném městě začínal s ochotničením. Už na gymnáziu rád napodoboval profesory i známé herce. Duší byl komik, i přesto však později miloval charakterní, interpretačně mnohotvárné role. Herectví považoval za svůj celoživotní úděl.

Sám tvrdil, že se do divadla zamiloval už jako mladík, propadl mu a vůbec si nepřipouštěl žádná rizika těžkého povolání. Podle jeho vlastních slov to bylo holé šílenství. Rovněž jej zaujala generace filmových průkopníků - Vlasta Burian, Hugo Haas, Jindřich Plachta, Voskovec a Werich. O své budoucí profesi byl skálopevně přesvědčen, a to i přes zjevný nesouhlas rodičů…

Záhy se rozhodl pro konzervatoř v Praze. Na konci prázdnin po prvním ročníku jej oslovil režisér Slavínský a obsadil ho do filmu "Studentská máma", kde si zahrál propadajícího oktavána Emana. Již ve čtrnácti letech se mihl před filmovou kamerou v "Hudbě srdcí". Na počátku kariéry ztvárnil celou řadu noblesních milovníků. První angažmá přijal v Městském divadle na Vinohradech, posléze působil také v Městských divadlech pražských.

Na jeho talent a elegantní zjev vsadili mnozí slavní režiséři. Velké obliby došel především pod vedením Otakara Vávry, s nímž spolupracoval na snímcích: "Velbloud uchem jehly" či "Filosofská historie". Nevšední popularitu mu vynesla roku 1940 role Ríši v "Pohádce máje", kde byla jeho partnerkou v úloze Helenky líbezná Nataša Gollová.

Svatopluk Beneš měl štěstí na zajímavé herecké kolegy. V prvorepublikové éře vystupoval například s Adinou Mandlovou či Lídou Baarovou. Mnohdy se dnes mluví o těchto dámách jako o dokonalých krasavicích.

Pan Beneš říkal: "Ony ty herečky nebyly zase tak krásné - kromě Baarové ovšem, to byl mimořádný přírodní zjev, nebyla to žádná velká herečka, ale vypadala fantasticky - ale ony si vybíraly kameramany, kteří uměli nejlépe natočit detaily ženy tak, aby krásná byla. Vůbec nejlepší je, když je žena krásná a ještě to umí dobře zahrát. Ale ona nemusí být přímo krásná, když má v sobě šarm. Může to být normálně pěkná ženská, ale musí z ní něco na diváka sálat."

Později ztvárnil například bratra Rudolfu Hrušínskému v komedii "Hostinec u kamenného stolu". K dalším vrcholům jeho práce patřil nadporučík Lukáš ve filmech "Dobrý voják Švejk" a "Poslušně hlásím", či hrabě Kounic v "Koncertu na konci léta".

Nejen děti jej dobře znají z pohádkového televizního seriálu "Arabela". K jeho posledním filmovým úlohám patří postava T. G. Masaryka v "Člověku proti zkáze". Rolí Stařečka se rozloučil ve filmu "Želary" roku 2003.

Svatopluk Beneš divadlo miloval. Na "prknech, která znamenají svět" zaujal diváky například interpretací Čapka či Shakespeara. Občas si odskočil z velkých kamenných divadel i na menší scény - příkladně do Semaforu. Účinkoval také v rozhlase. Roku 1992 vydal knihu s názvem "Být hercem". Jeho celoživotní umělecké snažení bylo odměněno prestižní Cenou Thálie 97.

Manželka Svatopluka Beneše - paní Božena - řekla: "Už toužil odejít za všemi těmi svými kamarády, které postupně ztrácel." Přejme mu, aby se s nimi setkal na místě, které tak rádi vznešeně nazýváme "hereckým nebem"…