Ohňový ostrov

Na Lanzarote jsou zhruba tři stovky sopek. Mnohé z nich zdaleka nespí. Většinu plochy ostrova dnes pokrývá láva všech barev, nachová, okrová, žlutá, ale především černá.

Biosférickou rezervací pod záštitou UNESCO byl ostrov Lanzarote vyhlášen v říjnu 1993. Nejen pro unikátní dobře chráněné přírodní ekosystémy, ale také pro kreativní činnost obyvatel a umělecká díla Césara Manriqua. Uznávaný architekt, malíř, designér interiérů a sochař zemřel v roce 1992 ve věku 73 let při automobilové nehodě nedaleko svého bydliště na Lanzarote. Vycházel ze sopečných tvarů a vytvářel na ostrově oázy míru a ticha z černé lávy, skal, lávových tunelů i bublin. S jeho dílem se na ostrově setkává člověk všude. Byl to on, kdo navrhl, aby bylo Lanzarote vyhlášeno biosférickou rezervací pod záštitou UNESCO. Díky němu byla na ostrově například přijata opatření, která určují výšku, styl i barevnost budov.

Nebezpečí, že by se tu objevila výšková stavba, nehrozí. Všechna díla stvořená člověkem jsou tu v souladu s přírodou a velká část jich má nějaký vztah k Césaru Manriqueovi. Ten vytvořil i znak biosférické rezervace Lanzarote, který představuje soptící vulkán z leteckého pohledu. Symbolizuje inovativní a kreativní sílu ostrova. Název ostrova Lanzarote pravděpodobně pochází ze zkomoleného jména janovského námořníka Lanzarotta nebo Lancelota Malocella, který na ostrov připlul v roce 1312. Ostrov leží poměrně blízko africkému pobřeží a tak byl postupně podmaňován nájezdníky nejrůznějších národností. Střídali se na něm maročtí a alžírští piráti i angličtí a francouzští korzáři a bukanýři. Vždy tu byl nedostatek vody, která se sem musela až do roku 1964 dovážet. Dnes většina vody na Lanzarote pochází z odsolovacích zařízení. Ostrov Lanzarote sice nemá téměř žádnou flóru ani faunu, přesto je pro bizarní lávové krajiny a útvary pokládán za nejpůvabnější ze všech Kanárských ostrovů.  

Národní park
Timanfaya
Rozkládá se ve střední a západní části ostrova zhruba mezi městy Jaiza a Tinajo na ploše přes pět tisíc hektarů. Národním parkem byl vyhlášen v roce 1974 jako území s nejrůznějšími vulkanickými projevy.  
Všechny Kanárské ostrovy jsou vlastně vrcholy sopek vyzvednutých ze dna Atlantského oceánu pohybem zemské kůry. Ostrov Lanzarote vznikl sopečnou činností v letech 1730–1736 a v roce 1824. Po výbuchu v roce 1730 následovala série dalších erupcí, při nichž zmizelo dvacet tisíc hektarů úrodné půdy a změnilo se v lávovou pustinu. Láva pohřbila celá města a údolí. Výbuch v roce 1824 byl už ojedinělý a v podstatě tuto vulkanickou periodu dějin uzavřel. Sopky znovu ožily až začátkem minulého století. Dodnes jsou v Montañas del Fuego (Ohňových horách) místa, kde lze naměřit pouhých deset metrů pod povrchem 600 stupňů Celsia.

Před lety byla celá tato oblast kolem Montañas del Fuego prohlášena za státem chráněný Národní park Timanfaya. Ten se rozkládá na území, kde jsou stopy této vulkanické činnosti nejvýraznější. Ne nadarmo má ve znaku čertíka, jehož autorem není nikdo jiný než César Manrique. Celou oblast pokrývají vrstvy lávy, lávové balvany, krátery, tunely. Horko z podzemí tu je doslova cítit a lze o něm získat i konkrétní důkazy. Stačí do díry v lávě hluboké zhruba metr položit kousek sena nebo suchou větev a vzplanou. Nalitá voda začne vřít a odpaří se. Ohně z centra země využívá restaurace s příznačným názvem El Diablo v Timanfaya parku, kterou navrhl rovněž César Manrique v roce 1970. V provozu je tam sopečný gril pro přípravu jídel, který dosahuje teploty až 300 stupňů Celsia.  

U vchodu do Timanfaya parku se nabízí návštěvníkům jízda na velbloudech, kteří jsou na Lanzarote nejen pro pobavení turistů, ale využívají se i v zemědělství. Do nitra parku se lze vydat pouze autobusem, který návštěvníky proveze trasou dlouhou čtrnáct kilometrů.  

Jameos del Agua
Přírodní jeskyně na severu ostrova vznikly v proudící lávě z vulkánu La Corona před třemi až čtyřmi tisíci let. K systému jes­kyní patří i sousední Cueva de los Verdes. Slovo Jameo je výrazem pro jeskyni vzniklou sopečnou činností s propadlým stropem. Na Lanzarote je takových celá řada. César Manrique v Jameos del Agua vytvořil, jak říkal, nejkrásnější noční klub světa. Do Jameos se schází dolů po kamenném schodišti nejprve do první jeskyně zvané Jameo Chico, z níž byl vytvořen unikátní restaurant/bar s výhledem na jezírko se slanou křišťálově čistou vodou. Žijí v něm malí bílí slepí krabi (Munidopsis polymorpha) známí jako Jameitos. Jsou na Lanzarote endemitní, nikde jinde na světě nežijí. Stali se symbolem Jameos del Agua.  Za jezírkem se po úzké stezce člověk dostane do Jameo Grande a z ní do takzvaného Auditoria. Jsou v něm sedadla pro šest set osob a je proslavené vyni­kající akustikou. Konají se tam pravidelně kulturní vystoupení a koncerty.

Cuevas de los Verdes
Cuevas de los Verdes je součástí stejného jeskynní tunelu jako Jameos del Agua. Je to nejdelší vulkanický tunel na světě dlouhý přes sedm kilometrů. V dávných dobách byly jeskyně obydleny prehispánskými obyvateli, později sloužily jako vynikající útočiště pirátům. V roce 1964 Jesus Soto navrhl úpravu jeskyně i její osvětlení, aby byla přístupná návštěvníkům. Cesta jeskynním tunelem trvá zhruba hodinu a provází ji náladová hudba. Na rozdíl od jiných, například krasových jeskynních systémů, je tam velmi příjemná teplota.

Kaktusová zahrada
Atrakcí na Lanzarote je kaktusová zahrada ve vesnici Guatiza. Nekonečný oceán kaktusů nejrůznější tvarů a velikostí, které svorně vyrůstají z černé lávy. Je tu zhruba deset tisíc rostlin tisícovky druhů z Kanárských ostrovů, Madagaskaru i z amerického kontinentu. Zahrada je uspořádána jako obrovský amfiteátr a návštěvníci chodí dokola mezi kaktusy po uměle vytvo­řených kamenných cestičkách. Nad celou zahradou bdí starý bílý větrný mlýn, který mele obilniny na gofio, mouku, jakou užívali původní obyvatelé ostrovů Guančové. Gofio se na ostrovech užívá dodnes k přípravě řady místních pokrmů. Přidává se do polévek, omáček, ale dělají se z něj i moučníky, například proslavené gofio s mandlemi a medem.

V kaktusové zahradě jsou i opuncie, díky nimž Lanzarote vyniká produkcí červeného barviva – karmínu. To se získává ze sušených samiček drobounkého červce nopálového, který na opunciích žije. Vchod do kaktusové zahrady je díky Césaru Manriquemu nepřehlédnutelný. Střeží ho jeho dílo – obrovská osmimetrová zelená kovová skulptura kaktusu.  

Další pozoruhodnosti  
Patří k nim určitě El Golfo, přírodní záliv západně od Yaizy nedotčený turistikou i zemědělstvím. Na pláži je pověstná smaragdově zelená laguna (Charco de los Chicos) oddělená od moře pruhem černého lávového pís­ku a na druhé straně chráněná vulkanickým útesem. A pak jsou tu Los Hervideros, v překladu vroucí vody. Jde o systém lávových útesů, které lemují pobřeží a které stvořila stejná společná činnost vulkánů a moře jako El Golfo. Moře tu doslova bublá a vře bílou pěnou u lávových jeskyní, komínů i průlezů vytvořených erozí.  
K zajímavostem Lanzarote patří i zcela unikátní vinice. Na první pohled by se mohlo zdát, že někdo žertoval. Jsou soustředěny do kulatých kráterů nebo čtvercových ploch a chráněny před větry z Atlantiku kamennými zídkami. Z jejich hroznů se vyrábí víno vynikající kvality, které vysoce oceňoval už William Shakespeare. Přestože na Lanzarote není dostatek srážek ani vody, krátery, v nichž se hrozny pěstují, zachycují dostatek vláhy díky vánkům od moře a vrstvám pís­ku a sopečného popela, které farmáři do vinic umisťují.

Letoviska
Ostrov není jen souborem černých i jinobarevných lávových útvarů. Jsou tu i dokonalé pláže. Největším letoviskem ostrova je Puerto del Carmen s pláží se zlatavým pískem dlouhou pět kilometrů. Dalšími významnými letovisky jsou Playa Blanca na jižním pobřeží ostrova a Costa Teguise, kde má svou rezidenci například i španělský královský pár. Navíc Costa Teguise proslula vynikajícími podmínkami pro windsurfing, které ji proslavily v celém světě. Nejkrásnější pláže na Lanzarote leží v chráněné oblasti – Playas de Papagayo v oblasti mezi Playa Blanca a Punta del Papagayo. Pláže této oblasti jsou synonymem pro zlatý písek, křišťálovou vodu, pohodu a klid.  

Základní údaje
Lanzarote je čtvrtým největším ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů. Ty jsou situovány v Atlantském oceánu asi sto kilometrů západně od Maroka. Jsou součástí Španělska. Lanzarote má rozlohu 806 kilometrů čtverečních a žije tam 52 tisíc obyvatel. Hlavním městem je Arrecife.

Co je biosférická rezervace
Koncepce biosférické rezervace se zrodila v roce 1976.  UNESCO tak od té doby označuje teritoria, která mají výrazné, unikátní ekosystémy, ale také jsou účinně ochraňovány a podmínky v oblasti jsou příznivé pro trvale udržitelný rozvoj. Cílem biosférické rezervace má být ochrana a rozvíjení kulturních a přírodních hodnot pro příští generace.


Zdroj: 100+1