Je známo, že optimisté vnímají svět vyloženě selektivně z té lepší stránky, vybírají si kladné a příjemné věci a hodnocení a negativní jevy ignorují. Tato optimistická dispozice má podstatný vliv na jejich zdraví, spokojenost a někdy i štěstí.
Britští vědci z univerzity v Essexu zkoumali, zda v pohledu člověka na svět hrají nějakou roli jeho geny, a pokud ano, jakou. Odebrali vzorky DNA stovce osob a u těchto lidí zjišťovali, jak reagují na rozličné podněty. Ukazovali jim například fotografie, které působily negativním, pozitivním nebo neutrálním dojmem. Pak fotografie promítali na obrazovku a zkoumané osoby měly za úkol stisknout písmeno na klávesnici. Pokud je obraz nějak rozrušil nebo vzbudil jejich pozornost, trvalo déle, než klávesu stiskli. Ve zveřejněných výsledcích studie vědci konstatovali, že reakce závisely na variacích genů, které u zkoumaných osob v DNA zjistili. Byly to geny spjaté s neurotransmiterem serotoninem.
Někteří účastníci výzkumu měli dvě dlouhé verze genu, který aktivuje gen ovlivňující serotonin. Jednu verzi zdědili od matky, jednu od otce. Taková kombinace genů je typická pro lidi s optimistickým pohledem na svět. Naopak zkoumané osoby, u kterých vědci zjistili jednu krátkou verzi tohoto genu a jednu dlouhou nebo dokonce dvě krátké, byly více či méně pesimisté.
Zdá se tedy, že pozitivní nebo negativní přístup k životu se nedá naučit ani nějak vybudovat. Pokud se tyto výzkumy potvrdí, je třeba brát jako fakt, že lidé si prostě na svět ve své genové výbavě už přinášejí, zda budou optimisté či pesimisté, zda budou podléhat stresům, špatným náladám nebo dokonce sebevražedným tendencím, nebo zda pro ně bude svět plný radosti a sklenice bude vždy poloplná.
Zdroj: 100+1
Optimizmus v genech
21.04.2009
Pro některé lidi je sklenice se stejným obsahem napůl plná, pro jiné napůl prázdná. Proč mají někteří optimistický pohled na svět a jiní zcela opačný? Je to otázka, která psychology už dlouho zajímá.
