Klasická teorie příchodu člověka přes Aljašku vznikla asi před osmdesáti lety. Podle ní mohly lovecké tlupy přejít ze Sibiře po pásu pevniny, který tehdy ještě spojoval Asii a Severní Ameriku. Tající ledovce umožnily průchod z Aljašky dále na jih do amerického vnitrozemí.
Základem této teorie jsou nálezy hrotů šípů u města Clovis v Novém Mexiku v roce 1929. Další výzkumy ukázaly, že cloviská kultura s typickými jemně opracovanými pazourkovými hroty byla rozšířena na většině severoamerického kontinentu a ve Střední Americe. S nálezy zbraní souvisejí i kosti mamutů a dalších lovných zvířat. Radiokarbonová datace ukazovala na dobu před jedenácti až jedenácti a půl tisíci let.
Podle teorie Clovis first, která se ustálila během třicátých let dvacátého století, přešli pravěcí lovci do Severní Ameriky na konci poslední doby ledové asi před 12 000 tisíci lety a během staletí se rozšířili po celém kontinentu. Celkem bylo nalezeno na 16 000 typických kamenných hrotů, z toho tři čtvrtiny na východu země. Pro tuto hypotézu mluví i výsledky srovnávacích genetických výzkumů z minulých let.
Otisky lidských nohou v mexickém městě Puebla. Slabým místem této teorie je fakt, že na předpokládané trase přesunu, tedy na Sibiři a na Aljašce, dosud nebyly přes intenzivní hledání nalezeny žádné typické předměty cloviské kultury. V minulých letech se naopak objevily stopy lidské činnosti, které jsou zřejmě starší než cloviská kultura. Je tedy pravděpodobné, že lidé přišli do Ameriky již dříve, otázkou však zůstává, jak a odkud.
Předcloviská kultura
V roce 1975 byl na chilském pobřeží nalezen kel pravěkého mastodonta. Po zveřejnění nálezu proběhl v roce 1977 v celé oblasti rozsáhlý výzkum, jehož výsledek vyvolal opravdovou senzaci. V močálovité půdě rašelinišť se objevily kamenné nástroje, zbytky ohnišť, dřevěná stanová konstrukce a kůže mastodontů. Jejich stáří se podle radiokarbonové datace pohybuje mezi 12 000 a 14 000 lety.
Vědecká obec zpočátku odmítala uznat možnost předcloviského osídlení Ameriky a spory o stáří a zařazení nálezů se táhly několik desetiletí. V roce 1997 si místo nálezu prohlédlo dvanáct předních odborníků a teprve poté se obecné mínění obrátilo. Monteverdeská teorie osídlení Ameriky počítá s příchodem prvních lidí v člunech odněkud z Asie.
Nechybějí však ani teorie uvažující o plavbě z Evropy na východní pobřeží Ameriky nebo o námořním osídlování z Austrálie. Starší osídlení Ameriky dokládají i nálezy z dalších míst, například Meadowcroft u Pittsburgu, Cactus Hill ve Virginii nebo Kenosha ve Wisconsinu. Jejich datace se pohybuje mezi 14 500 až 18 000 lety. Ve prospěch námořních teorií svědčí okolnost, že plavba v člunech je mnohem snazší než pochod zaledněnou pevninou.
30 000 až 50 000 let?
Podle některých krajních teorií sahá osídlení Ameriky ještě mnohem hlouběji do minulosti. Vycházejí přitom z analýzy nálezů v Topperu v Jižní Karolíně nebo z otisků lidských nohou u města Puebla v Mexiku. Tyto objevy, oba z roku 2003, však řada vědců spíše zpochybňuje, stejně jako primitivní kamenné nástroje z Pedra Furada v Brazílii. Podle skeptiků mohlo jít o náhodně vytvořené přírodní útvary. Teoreticky jsou však dálkové plavby mezi kontinenty před 40 000 lety možné. V téže době totiž lidé již prokazatelně osídlovali Austrálii a část Oceánie.
Závěry
Teorie pěšího přechodu Beringovy úžiny jako prvního proudu migrantů zůstává sice ve hře, avšak počet jejích zastánců výrazně poklesl. Zbývají ještě námořní trasy s několika možnými variantami. Možnost příchodu dávných obyvatel z Evropy podporuje nápadná shoda v opracování kamenných hrotů šípů u cloviské a solutrénské kultury. Solutrénští lovci obývali před 20 000 lety například oblast dnešní Francie. Pro spojení s asijskými populacemi zase mluví genetické výzkumy.
Odpověď možná leží pod hladinou moře. Když skončila doba ledová, stoupla hladina oceánů nejméně o padesát metrů. To znamená, že moře dnes zasahuje až o šedesát kilometrů dále do pevniny než při příchodu nejstarších Američanů. Pozornost vědců se obrací stále častěji na podmořský výzkum poblíž východního nebo západního pobřeží Ameriky. Právě tam by mohl ležet klíč k řešení celé hádanky.
Zdroj: 100+1
