Zajnza´lbar. Jak krásná země!
To prý volali Arabové, když přistáli u břehů ostrova. Tak získal údajně své jméno. Podle jiné verze to byli sice opět Arabové, ale ostrov pojmenovali bar a zajdn, což arabsky znamená pobřeží černochů.
První zmínky o Zanzibaru jsou ale daleko starší, až ze starověkého Egypta. Na zdech chrámů se zachovaly nápisy o tom, jak faraoni posílali expedice podél afrického pobřeží kolem Zanzibaru až do bájné země Punt (dnešní Súdán a Eritrea) a vraceli se s nákladem slonoviny, otroků, zlata a dosud nevídaných zvířat.
Další svědectví o ostrově podali foiničtí a řečtí mořeplavci. Ale teprve s příchodem arabských obchodníků ve druhém století našeho letopočtu se začala psát skutečná historie Zanzibaru. K velké expanzi muslimského světa do východní Afriky došlo v sedmém století. První známé datum zanzibarských dějin, rok 1107, je zapsáno na staré mešitě v Kizimkazi. Dalších čtyři sta let si na ostrově Arabové a Peršané budovali své městské státy a udržovali čilý obchodní ruch v Indickém oceánu.
Arabské moc
Změna nastala koncem patnáctého století. Arabové zcela ovládli území Asie, kterým vedla hedvábná stezka, a vybírali od karavan stále větší poplatky. Portugalci se rozhodli s jejich hegemonií skoncovat a najít novou námořní cestu na východ. Roku 1498 portugalský mořeplavec Vasco da Gama obeplul Afriku. Když se Portugalci dostali do Indického oceánu, byli překvapeni vyspělou civilizací. Jejich lodě byly nicotné proti mohutným arabským korábům.
Vyprávění o nezměrném bohatství v této oblasti upoutalo pozornost portugalských obchodníků. Do oblasti směřovalo stále více portugalských lodí. Roku 1503 ovládli Portugalci ostrov téměř na dvě století do roku 1660, kdy byli vypuzeni ománským sultánem.
Otroci a hřebíček
Význam Zanzibaru jako obchodního střediska za sultána rostl. Vedla tudy spojení s Afrikou, Asií a zbytkem světa. Vrchol rozkvětu zažil ostrov s nástupem imáma Sajjida Saida v první polovině devatenáctého století. Ten rozšířil svou moc na další území Afriky a zavedl ve velkém obchod s hřebíčkem. Všichni vlastníci půdy na Zanzibaru dostali příkaz vysázet za každou palmu dva hřebíčkovce kořenné.
Sušením květních poupat těchto až dvanáct metrů vysokých stromů vzniká hřebíček, koření používané nejen v gastronomii, ale i při výrobě voňavek.
Zanzibarské plantáže zajišťovaly tři čtvrtiny světové produkce hřebíčku. Byl to velmi lukrativní obchod. Navíc v roce 1811, v době, kdy se velká část světa obracela zády k otrokářství, otevřel sultán v městě Zanzibaru velký trh s otroky a roku 1840 dokonce přemístil své sídlo z Ománu na Zanzibar. Obchod s otroky vzkvétal. Arabští obchodníci pořádali razie na černošské obyvatelstvo ve vnitrozemí a rozváželi budoucí otroky za nelidských podmínek do Arábie, Persie, na Komory, na ostrov Mauricius i do Ameriky.
Samostatnost
Koncem devatenáctého století ovládli východoafrické državy zanzibarského sultána Němci (Tanganiku), Italové získali Somálsko a Britové Keňu. Ostrov Zanzibar byl roku 1890 vyhlášen britským protektorátem při formálním zachování sultanátu. Roku 1925 byl začleněn k britské kolonii Keňa.
V městě Zanzibar ožil obchod a začalo se opět stavět. Roku 1963 získal ostrov nezávislost, svrchovaným vládcem se opět stal sultán a téměř veškerý majetek a moc se vrátily do rukou starých arabských rodů. Rok poté vypukla revoluce a do čela státu byl zvolen prezidentem Abeíd Amaní Karum. V dubnu 1964 byl Zanzibar spojen s republikou Tanganika a zrodil se tak stát Tanzanie, jehož název vznikl složením slov Tanganika a Zanzibar.
Zanzibar si podržel vlastní parlament, který má padesát členů a má také vlastního prezidenta.
Kamenné město
Největším zdrojem příjmů pro ostrov Zanzibar je dnes turistický ruch. Na ostrově jsou kilometry čistých písečných pláží lemovaných kokosovými palmami. Město Zanzibar bylo zařazeno na Seznam památek pod záštitou UNESCO v roce 2000.
Kamenné město, jak se mu říká, bylo vystavěno z materiálu korálových útesů. V historii zažilo postupné střídání kultur. Perské, arabské i koloniální vlivy jsou patrné zvláště na architektuře. Kamenné domy zdobí bohatě vyřezávaná zábradlí a terasy, často v perské modři s rostlinnými motivy. Vstup tvoří většinou bytelná vyřezávaná dřevěná vrata pobitá masivními hřeby, které v dávných dobách sloužily jako obrana proti útoku válečných slonů. Jednou z nejkrásnějších památek je palác, který dal postavit roku 1883 sultán Bargaš. Dnes jsou v jeho sálech otevřeny expozice věnované historii ománských sultánů, obchodu, architektuře i náboženství.
Obyvatelstvo
Většinu obyvatel Zanzibaru tvoří Bantuové, míšenci Afričanů ze západní Afriky se semitskými a hamitskými národy severovýchodní Afriky. Mluví svahilsky a jsou velmi bezkonfliktní a veselí. Označení svahilský vzniklo z arabského sawahil – pobřeží a používá se pro obyvatele smíšeného bantuského a arabského původu. Svahilštinu používají jako mateřštinu čtyři miliony Afričanů a pro dalších 60 milionů je dorozumívacím jazykem. Byla ovlivněna arabštinou a obsahuje mnoho výrazů z francouzštiny a angličtiny. Jen na Zanzibaru existuje asi dvacet místních svahilských dialektů.
Kromě bantuské komunity žije na ostrově poměrně velké množství Arabů a Indů. Dlouholetý arabský vliv je patrný i v náboženském životě. Více než devadesát procent obyvatel vyznává islám. Nebrání to však v udržování tradiční africké černé magie, tzv. juju, která věří v existenci dobrých a špatných duchů. Vyznavače juju lze poznat podle talířů s kuřecí krví a ovocem, které pravidelně pokládají na střechy svých domů, aby přivolali dobré ochranné duchy.
Zanzibar - základní údaje
Zanzibar je plochý, korálovými útesy vytvořený ostrov, který je součástí Tanzanie.
Rozloha: 1658 km2
Počet obyvatel: 580 000
Hlavní město: Zanzibar – 160 000 obyvatel
Obyvatelstvo: 75 % Bantuové, dále míšenci s národy Bantu, Arabové, Indové, málo Evropanů
Úřední jazyk: svahilština, ve vzdělání a v dopravě angličtina
Hospodářství: hřebíček, kokosové palmy (kopra), vanilka, skořice, rybolov
Tradiční řemesla: řezbářství ze slonoviny a ebenového dřeva, práce se stříbrem
Zdroj: 100+1
