Ostrov věčného jara

Ostrov věčného jara je pro Kypr výstižnou přezdívkou. Koupat se tu dá od května do října, ostrov má 340 slunných dnů v roce a téměř tu neprší. Nabízí spoustu historických památek, z nichž řada figuruje na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a další na záznam aspirují. Příjemné klima i v zimním období dělá z ostrova atraktivní destinaci po celý rok.

Pafos
K nejhezčím místům na Kypru patří zcela určitě Pafos na jihozápadním pobřeží ostrova. Starobylé městečko s příjemnými tavernami, kavárnami a restauracemi a malebným přístavem, který střeží stará francká pevnost. Pověst praví, že kyperský sochař Pygmalion tu vytesal sochu Afrodity a zplodil s ní dceru jménem Pafos. Podle ní dostalo město své jméno a stalo se centrem uctívání bohyně Afrodity. To je takzvaný Starý Pafos (Palaipafos).

Nový Pafos (Nea Pafos) byl založen ve čtvrtém století př. n. l. a o dvě stě let později se stal hlavním městem ostrova téměř na celých šest set let. Byl sídlem římských prokonzulů, jeden čas tu zastával funkci římského místodržícího i proslulý řečník Cicero. Své vily si tu s oblibou stavěli římští boháči.

Dionýsův dům
V Dionýsově domě v Pafosu se zachovala pověstná římská mozaika, která proslavila Kypr v celém světě. Také díky ní byl Pafos zapsán v roce 1980 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Téměř šest set čtverečních metrů mozaiky zobrazuje milostné a lovecké antické příběhy, motivy z Ovidiových Proměn a příběhy antických bohů a hrdinů.

Mozaiky byly objeveny i v Aionově domě v Pafosu a patří k nejlepším a nejrafinovanějším římským mozaikám na světě. Je na nich zobrazen například kult boha vína Dionýsa a nevázaný hodokvas na jeho oslavu nebo matka krásné Heleny Leda, kterou svedl Zeus, když vzal na sebe podobu Labutě. V Pafosu se našly i zbytky římského fora, jsou tu staré hradby, katakomby, baziliky, zříceniny staré pevnosti a divadlo, ve kterém se i dnes hrají představení.

S archeologickými výzkumy v okolí Pafosu souvisí i objev velké nekropole v jihozápadní části ostrova. Skupiny hrobů nad opuštěnou osadou Souskiou byly známé již z dřívějška, nedávno se tam ale podařilo nalézt základy pravěké vesnice. Její poloha byla na neolitické zvyklosti značně atypická, protože byla daleko od nejbližší řeky. V pohřebišti se našly tři stovky koster a také náhrdelníky z mušlí s přívěsky žen ve tvaru kříže a další záhrobní výbava. Svahy vápencové vyvýšeniny skrývají nejméně tři další nekropole.

Další památky
Kypr má i další památky zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 1985 přibylo deset byzantských a postbyzantských kostelíků a klášterů v pohoří Troodos. Nejstarší pochází z jedenáctého století, nejmladší ze šestnáctého. Těžko přístupný terén pohoří Troodos byl ideálním útočištěm pro kláštery a kostely, v nichž se dařilo byzantské kultuře.

I když zvenku kostelíky vypadají velmi jednoduše, v řadě z nich se zachovaly vzácné malby, například v kostele svatého Kříže u Platanistasy či v kostele sv. Mikuláše v Kakopetrii. Bohatý obrazový cyklus z patnáctého století s výjevy z dějin raného křesťanství se nachází v kostele Stavros tou Agiasmati a za nejkrásnější fresky se všeobecně považuje výzdoba kostela Panagia tis Asinou u vesnice Nikitari.

Troodos
Pohoří Troodos je vulkanického původu a zabírá třetinu ostrova v jeho centru. Kde se na ostrově vzalo tak vysoké pohoří, jehož nejvyšší hora dosahuje výšky 1952 m n. m.?

Pro odpověď musíme jít hluboko do historie. Před devadesáti miliony let se na dně moře začal formovat horský masiv a začal stoupat nad hladinu. Pohoří Troodos bylo prazákladem celého dnešního ostrova Kypru, kterému dávalo a dodnes dává vláhu. Zatímco v nížinách napadne v průměru 300 milimetrů ročně, tady naprší nejméně 1000 milimetrů. Z pohoří stéká do údolí nespočet potoků a potůčku, jsou tu dokonce i vodopády a pramení tu většina důležitých kyperských řek.

Rozložité černé borovice, kterými jsou svahy pohoří porostlé, jsou staré mnohdy čtyři až pět set let. Je tu na osm set různých druhů rostlin, z toho řada endemitů. Například troodoská růže nebo cedr krátkolistý. Zbytek původního cedrového porostu rozšířeného kdysi v celém Středomoří patří k naprostým unikátům Troodosu. Endemický cedr krátkolistý (Cedrus brevofolia) přežil v jediném troodoském údolíčku Cedar Valley a neroste už nikde jinde na světě.

Choirokitia
Na Seznamu památek UNESCO na Kypru je i jedno z nejstarších neolitických sídlišť na světě Choirokitia na půli cesty mezi Larnakou a Limassolem. Osada byla osídlena ve dvou fázích, poprvé v letech 7000 až 6000 př. n. l., podruhé v období 4500 až 3500 př. n. l. Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč v pauze mezi dvěma osídleními na území osady zřejmě nikdo nežil a proč zhruba v roce 3500 př. n. l. ji obyvatelé opustili nadobro.

Jde o stovku kulatých domů se zdmi tlustými zhruba půl metru s plochými střechami z trámů, hlíny a proutí. Četné nálezy kostí koz a ovcí svědčí o tom, že neolitičtí obyvatelé je už v té době chovali jako domácí zvířata, a hmoždíře na obilí jsou důkazem, že už neolitičtí Kypřané pěstovali i obilí.

Žádná z odkrytých budov není větší než ostatní. Nebylo tam zřejmě třídní rozvrstvení ani se nenašla velká stavba pro shromažďování většího počtu lidí. Nebožtíky pochovávali přímo pod podlahu jejich vlastního obydlí ve skrčené poloze. Bohatší vybavení hrobů žen svědčí o vážnosti, kterou v tehdejší společnosti měly, i když nešlo o matriarchát.

Současnost
K té patří především pláže, taverny, kavárny, kyperské jídlo a proslavená kyperská vína. Tradičním a asi nejznámějším kyperským pokrmem je mezze. Unikátní je i způsob, jakým se servíruje. Jde o různé malé chody podávané postupně na malých talířcích. Může jich být pět, ale někdy až dvacet či třicet. Jsou z různých druhů masa, zeleniny, ryb, cizrny a dalších produktů, ke kterým se servírují pikantní omáčky, například sezamová s česnekem (tahini) nebo okurková s jogurtem ochucená mátou (talaturi).

K lahůdkám patří i plněné vinné listy (koupepia), které se podávají teplé i studené, či shieftalies, malé párky z mletého masa grilované na dřevěném uhlí. Bílý ovčí sýr haloumi je základem kyperského menu a podává se prakticky ke každému jídlu kořeněný a připravený na grilu. Vyrábí se ze směsi kozího a ovčího mléka a někdy i kravského.

Ve výčtu kyperských specialit nechybí pečené jehně připravované v římském hrnci (kleftiko) a souvlakia, což je v podstatě kebab, malé kousky napíchnutého vepřového nebo jehněčího masa se pomalu pečou na ohni. Jí se s chlebem (pitta) s nakrájenou cibulí, petrželí a rajčaty.

Ze sladkostí jsou proslavené soutzoukos, mandle navlečené na nit a ponořené do čerstvě uvařené hroznové směsi. Když se hustá šťáva přichytí na mandle, vytáhnou se ven. Dále želé, kterému se na Kypru říká loukoumia, a také zavařované mandle, ořechy, datle, meruňky, lilek a hrozny tzv. glykol, který se vždy podává se sklenicí vody.

Zdroj: 100+1 
Foto: Zdena Kočová a Kyperská organizace cestovního ruchu