Akt přeřazení pandy velké do kategorie s nižším stupněm ohrožení je oficiálním krokem, který stvrzuje dosavadní úspěšnost mezinárodních i domácích realizovaných záchranných programů.
Za posledních deset let totiž počty pand začaly znovu růst, a nyní jich je už o 17 % více. Přitom ještě v roce 2009 měla panda velká na mále. Tehdy vědci předpokládali, že bez radikálních opatření prakticky vyhyne během tří následujících generací. „Průběžně vyhodnocované výsledky monitoringu však naznačují, že se sestup početnosti nakonec podařilo přeci jen zastavit, a počty jedinců začínají pomalu růst,“ uvádí v tiskové zprávě Světový svaz ochrany přírody (IUCN), který prostřednictvím Červených seznamů vede v patrnosti míru ohrožení jednotlivých živočichů. Radost z přeřazení pandy velké na nižší úroveň ohrožení může mít především Čína, protože je tím oficiálně uznána její zásluha za efektivní záchranu druhu.
V této zemi dosud žijí dvě třetiny celé životaschopné populace pand, celkem 1864 dospělců. A když k nim přičteme počet mláďat, dostaneme se na sumu 2060 černobílých medvědů. Skutečně „volně“ v přírodě jich přitom žije jen malá část, většina z nich se totiž nachází pod bedlivým dozorem hlídačů a ošetřovatelů. Ti většinou medvědy z větší vzdálenosti následují terénem. Na místě je i otázka, jak se v průběhu sedmi let podařilo osud pand velkých zvrátit od blížícího se kolapsu k návratu do života. Podle IUCN se o to Čína zasloužila hlavně důslednou ochranou lesních porostů, ve kterých pandy žijí, a také znovu-zalesňováním již dříve vykácených ploch bambusových hájů, ve kterých se pandy dříve vyskytovaly.
„Záchrana pandy je příkladem toho, jak vědecké poznatky, politická vůle a ochota místních obyvatel dohromady mohou zachránit divočinu,“ říká Marco Lambertini, generální ředitel WWF. Podobně se v tiskovém prohlášení pro agenturu AFP vyjadřuje i John Robinson, primatolog a vedoucí odborné skupiny Wildlife Conservation Society, který rozhodně moc často Čínu nechválí. S pandami Číňané odvedli podle jeho slov „navýsost dobrou práci“. Robinson také upozornil, že snížení statusu ohrožení v katalogů druhů je dnes vzácností. Míra ohrožení druhu se v drtivé většině případů stupňuje, a končí jeho úplným vymizením či vyhynutím v divočině. Obrácený trend je spíše výjimkou, hodnou oslavy.
I když je pand více, než před deseti lety, vyhráno rozhodně nemají. Hned dvě zásadní komplikace totiž přetrvávají. Předně, pandy se do páření moc nehrnou, a jejich ochota pečovat o narozená mláďata v zoologických zahradách či chovných zařízeních zůstává velmi chabá. Druhým problémem je zachování habitatu pand: bambusové lesy se nejen kácí, ale také rychle podléhají globálním změnám klimatu. V průběhu následujících osmdesáti let se očekává pokles jejich rozlohy až o 35 %. A spolu s bambusovými porosty ubývá pandám i potravy, jejíž shánění a trávení zabírá podstatnou část jejich každodenního itineráře.
Lo Sze Ping, vedoucí čínské WWF k tomu dodává: „Oslava je na místě, ale každý by si měl uvědomit, že panda i nadále zůstává druhem roztříštěným, izolovaným a zranitelným. V přírodě pořád žije jen 1864 exemplářů.“
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
