Od roku 1872, kdy byl Yellowstone vyhlášen národním parkem, se po celém světě roztrhl pytel s chráněnými územími. Zakládaly se oblasti divočiny, národní parky, chráněné krajinné oblasti, rezervace, zóny klidu, kontrolované obory, safari a mořské rezervace. V současnosti je po světě na 100 000 chráněných území, které zabírají rozlohu přibližně 19 milionů kilometrů čtverečních. Z větší části se tyto rozsáhlé areály nacházejí na souši, i když boom oceánických rezervací už začal. Důvodů pro ochranu přírody jako celku je celá řada, primárním při vyhlašování všech je „uchovat biologickou rozmanitost života na Zemi pro příští generace“.
Jenže jak ukazuje i studie publikovaná v prestižním žurnálu Marine Ecology Progress, ochrana územních celků ve stávající podobě je pořád ještě trochu málo na záchranu globální diverzity. Podle názoru několika ekologů žijeme v době dalšího masového vymírání. Argumentují tím, že vymírání druhů v současné době je 100krát až 10 000krát rychlejší než za posledních 500 milionů let. Tito vědci nepochybují o nutnosti chráněných území a rezervací, ale doplňují, že lidská populace se musí vypořádat s řadou na první pohled s ochranou přírody nesouvisejících problémů. Jinak naši potomci skutečně nepoznají planetu Zemi takovou, jaká je teď. „Světová síť chráněných území byla dlouho naším cílem,“ říká Peter F. Sale z Institutu pro vodu, životní prostředí a zdraví při Univerzitě Spojených národů, který je i spoluautor studie. „A je úžasné, jak daleko jsme se dostali. Chráněná území jsou užitečný nástroj, ale pokračující úbytek druhů nás nutí se zamyslet a přehodnotit stávající strategii.“
Podle autorů studie má přístup v ochraně území řadu nedostatků. Například je lidská společnost ještě stále příliš daleko od toho, aby chránila alespoň 30 % mořských a suchozemských stanovišť a tím chránila biologickou rozmanitost. V současnosti je na souši nějakým způsobem chráněno 5,8 a u oceánů jen 0,08 procent z celkové rozlohy. Problémem je i to, že různá chráněná území mají různá pravidla a některé umožňují řadu destruktivních aktivit. Slabým místem je i to, že mnoho suchozemských rezervací je co do rozlohy prostě příliš malých. Rezervace o kilometru čtverečním nedokáže zajistit přežití velkých migrujících druhů.
Chráněná území nemohou čelit celé řadě vlivů, které omezují biodiverzitu, jako například klimatickým změnám, znečištění prostředí nebo invazním druhům.
A pak jsou tu peníze. Jak píše Peter F. Sale: „Celosvětově potřebuje ochrana území osmnáct miliard ročně, ale dostane jen šest. Management rezervací je dlouhodobě finančně podhodnocen.“ Nedostatečným financováním parků se otevírají dveře pytláctví, nelegální těžbě dřeva a nebo ilegálnímu lovu ryb. A korupci. Řada parků je chráněným územím jen na papíře. „Rozhodně netvrdíme, že bychom měli přestat chránit území formou rezervací,“ říká další autor, Camilo Mora. „Problém je, že obrazně řečeno dáváme všechna vejce do jednoho košíku. A nevíme, jestli má košík dno. Prostě myslíme, že druhy zachráníme ochranou území, a na tuto kartu sázíme vše.“
Budoucnost přináší růst lidské populace a větší potřebu zdrojů. Podle zpracované studie lidé v současnosti přímo ovlivňují 80 % plochy kontinentů a 100 % moří, přičemž 40 % z celkového povrchu Země je již lidskou spotřebou silně ovlivněno. Z hlediska těžby a využívání neobnovitelných zdrojů by při současném způsobu hospodaření a růstu lidské populace lidé potřebovali v roce 2050 sedmadvacet planet, jako je Země, aby vystačili. Autoři studie ale nepřinášejí konkrétní řešení nebo návrh změny. Jen v obecné rovině tvrdí, že aby mohla ochrana druhů formou územní ochrany fungovat, je zapotřebí nejdříve odhalit alternativní řešení pro lidskou spotřebu přírodního zboží, ale třeba i ekologických služeb.
„Podle našeho názoru je jediné možné řešení, a to soustředit se na zpomalení růstu lidské populace a její spotřeby a současně zvýšit biokapacitu Země prostřednictvím zefektivnění zemědělství a akvakultury,“ tvrdí autoři. Camilo Mora doplňuje: „Hovoříme tu o ztrátě 50 % veškerých druhů v následujících padesáti letech. Myslet si, že to ve zdraví překonáme, je lhaní si do kapsy.“
Článek byl publikován 3. 8. 2011 na serveru Mongabay.com pod názvem „Protected areas not enough to save life on Earth“.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ecomonitor.cz
