Pepřovník zvedne náladu - nebo také žaludek

Pepřovník betelový
Pepřovník betelový poprvé do Evropy přivezl ve 13. století benátský kupec Marco Polo. Objevil ho na svých cestách po Asii, kde se ale používal už více než 2000 let. Tato jedna z více než 700 odrůd pepřovníku, z nichž některé využíváme například v kuchyni, vypadá jako stálezelená liána.

Užívá se v soustech, která se žvýkají celý den. Sousto neobsahuje pouze list pepřovníku, ale také semena arekové palmy, vápno a různé chuťové přísady. Běžný uživatel podle potřeby a kvality sousta vyžvýká až 50 dávek denně. Účinkem je zvýšená tvorba slin. Napoprvé může být chuť velmi nepříjemná, palčivá a ostrá. Postupně ale přechází ve velmi příjemný chuťový vjem, na který si uživatel rychle zvykne. Žvýkač začátečník může po požití pociťovat únavu, podrážděnost, tlak na hrudi, nevolnost, mdloby či pocení. Zkušeného uživatele ale užití odmění dobrou náladou, rozveselením, podnícením k myšlení a práci a také potlačením hladu a žízně.

Iboga
Iboga je asi 1,5 až 2 metry vysoká rostlina, která se nachází především v podrostu tropických deštných pralesů ve středozápadní Africe. Domorodci nejčastěji užívali nálev z kůry kořenů této rostliny. Dá se ale také požívat samotná rozemletá kůra, nebo dokonce čerstvě seškrabaná. Iboga působí v malém množství jako afrodiziakum a psychostimulans. Tělo se stává velice lehkým a téměř neúnavným. Přiměřené dávky vyvolávají vizuální halucinace. Předměty se zprvu zdají obklopené duhou, později se v ní úplně ztratí. Vnímání času je značně deformované a každý časový úsek se zdá mnohem delší, než je ve skutečnosti. Vždy se také dostavuje pocit oddělení těla od ducha. Vysoké dávky vyvolávají sluchové, čichové a chuťové halucinace. Nálada je silně proměnlivá, může se pohybovat od strachu až k euforii. Při předávkování se objevuje neschopnost jakéhokoliv pohybu, fyzické zhroucení, stavy podobné kómatu. Občas vede předávkování až ke smrti.

Virola
Virola, známá také jako epená, je strom příbuzný našim muškátům, který může dorůst výšky až 75 metrů. Vyskytuje se především v oblasti západní části Amazonky a horního toku Orinoka. Droga se připravuje z látky připomínající pryskyřici. Kolumbijští indiáni oloupou vnitřní kůru brzy ráno a hnětou ji ve vodě tak dlouho, dokud se nezačne uvolňovat pryskyřice, kterou vaří až do hustého sirupu. Ten se na slunci usuší a spolu s popelem z kakaovníku rozdrtí na jemný prášek, který se potom šňupe pomocí bambusu, rákosu nebo duté ptačí kosti. Šňupání drogy je u kolumbijských indiánů většinou vyhrazeno šamanům, kteří s její pomocí diagnostikují a léčí nemoci. Účinek se dostavuje asi po dvou minutách. Je jím vzrušení, znecitlivění končetin, tiky v mimickém svalstvu, zrakové halucinace a žaludeční nevolnost.

Durman
Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Halucinogenní účinky durmanu byly tradičně využívány jak ve Starém, tak i v Novém světě. V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum. Kořeny posvátného durmanu tam byly falickým symbolem a plody s velkým počtem semen symbolem plodnosti. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu, a proto se jim semena někdy tajně podávala do jídla. Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich obluzení hosté prý pak vyzradili každé tajemství. Durman způsobuje zejména sucho v ústech, zrychlení srdeční činnosti, roztažení zorniček a jeho nepřímým účinkem je i zvýšení tělesné teploty. Uživatel má touhu po intenzivním pohybu a z průběhu silnější intoxikace si většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku.

Zdroj: Psychické zdraví.cz